Spina bifida

Spina bifida

Spina bifida, jak se v lékařské terminologii nazývá rozštěp páteře, je jednou z nejčastějších vrozených vývojových vad. Postihuje 0,2 % narozených dětí. Nejedná se o rozštěp v pravém slova smyslu, ale o špatné či nedokonalé uzavření nervové trubice, která je zodpovědná za vývoj mozku a míchy. K neuzavření obvykle dochází v prvních 25 až 29 dnech těhotenství, kdy řada žen netuší, že jsou v jiném stavu. Následkem neuzavření nervové trubice je výhřez obsahu páteřního kanálu. Spina bifida se nejčastěji vyskytuje v bederní oblasti a níže.

Příčiny vzniku spina bifida

Příčinu vzniku spina bifida není zcela známa, ale předpokládá se, že je přítomna určitá genetická predispozice ke vzniku tohoto onemocnění. To znamená, že tito jedinci mají větší riziko vzniku spina bifida. Bylo však prokázáno, že na vzniku onemocnění se podílí i nedostatek vitamínu B6, tedy kyseliny listové, v těle matky. Tento vitamín je nezbytný pro správnou tvorbu DNA. Spina bifida je častěji pozorována u obézních matek a matek trpících cukrovkou 2.typu. Na vznik spina bifida mohou mít vliv i některé léky, které matka užívá, nejčastěji antiepileptika.

Formy  a projevy spina bifida

Podstatou rozštěpu páteře je nedokonalé uzavření páteře, respektive jejích obratlových oblouků. Existuje několik forem této vady, která se může vyskytovat na kterémkoliv místě páteře. Nejčastěji postihuje bederní oblast.

Okultní spina bifida

Méně závažnou formou je okultní spina bifida, kdy není uzavřen jeden a více obratlů. Vyskytuje se u 15 % lidí a nevyžaduje chirurgické řešení. Mícha není postižena a jedinci nemají žádné potíže. Bederní oblast u nich bývá často ochlupená. Mnohdy ani nevědí, že toto postižení mají.

Meningokéla

Meningokéla představuje závažnější formu spina bifida, u které dochází k výhřezu míšních obalů skrze otvory v obratlích. Jedinec má v bederní oblasti viditelnou bouli velikosti pěsti. Řešení meningokély je chirurgické, bez vážných následků.

Myelomeningokéla

Myelomeningokéla představuje otevřenou formu spina bifida, kdy dochází k vyhřeznutí nejen obalů míšních, ale také samotné míchy. Riziko spočívá v možném poškození míchy a příslušných nervů pod místem vyhřeznutí. Postižený jedinec tak může být ochrnutý na dolní končetiny, má i problémy s inkontinencí moče a stolice. Vytvořený útvar může být překryt kůží nebo je obnažen. V případě obnažení stoupá i riziko infekce nervové soustavy. Doprovodným příznakem je často tzv. Hydrocephalus, kdy je narušen přirozený odtok mozkomíšního moku a ten se tak hromadí a tlačí na mozkovou tkáň.

Diagnostika spina bifida

 Diagnostika spina bifida závisí na závažnosti a tedy na formě onemocnění. Těžší formy bývají patrné již pouhým okem a lze ji před narozením jedince zjistit při ultrazvukovém vyšetření těhotné. Po narození se kromě běžného vyšetření pohledem indikuje také vyšetření rentgenem, magnetická rezonance, či počítačová tomografie páteře, které vadu potvrdí.

Léčba spina bifida

Léčba spina bifida závisí od tíže onemocnění. V případě meningokély, kdy mícha není poškozena, se přistupuje k chirurgickému řešení. Pokud nejsou přítomny projevy poškození nervových funkcí, pak není nutné přistupovat k akutní operaci. V případě myelomeningokély se také volí chirurgická léčba, která se snaží zabránit zhoršení stavu dítěte, avšak zlepšit již vytvořené funkční postižení není již možné. Pokud se současně s meningokélou vyskytuje i hydrocefalus, je nutné jej rovněž léčit chirugicky pomocí vytvoření tzv.shuntu,tedy svodu. Ten má za úkol dopravid mozkomíšní mok z hlavy do jiné dutiny, která je schopna jej vstřebat. Proto se katétr svodu vyúsťuje nejčastěji do dutiny břišní, či do srdce. Zlepšení funkčních postižení je úkolem rehabilitace, která využívá řadu technik, například Vojtovu metodu, Bobathovu metodu, či metodu podle Kabáta. Nedílnou součástí je i ergoterapie, která má za cíl naučit pacienta soběstačnosti, především v hygieně, stravování, přesunech a oblékání.