Bolest

Bolest

Na vnímání pocitů, kterým říkáme „bolest", se podílí velká část centrální nervové soustavy. Bolestivé pocity přinášejí nervová vlákna do specializovaných oblastí mozkové kůry. Známe více druhů bolesti: její charakter do velké míry závisí na vyvolávající příčině a také na způsobu, jakým se bolest v mozku a v míše analyzuje. Na způsobu vnímání bolesti a na reakcích se rovněž ve velkém rozsahu podílejí kulturní a společenské zvyklosti daného lidského společenstva.

Jak bolest vzniká

Bolestivé podněty ze zevního i vnitřního prostředí dráždí nervová zakončení v kůži i v dalších orgánech. Na tato nervová zakončení se připojují dva druhy nervů, jeden vede nervové podněty rychle do míchy, druhý je přivádí do míchy také, ale mnohem pomaleji. Vyplývá z toho rozlišení dvou druhů bolesti: ostré prudké bolesti pociťované ihned a hlubší tupé bolesti.
Nervy, které přivádějí podněty do míchy, se zde napojují na síť dalších míšních nervových vláken, která jsou odpovědná za prvotní analýzu pocitů a zejména bolesti. Druhé nervové vlákno vede vzruch vzhůru do vyšších struktur v mozku. Opět se to může dít dvěma cestami: jednak přímo do talamu (talamus slouží jako hlavní přepojovací stanice počitků v mozku), jednak složitější cestou, kdy se podnět před dosažením talamu ještě vícekrát přepojuje v centrech v mozkovém kmeni. To umožňuje mozkové kůře (části mozku, která skutečně vnímá bolest) získat jak rychlé zprávy o momentální situaci, tak i důkladněji analyzované informace přicházející pomalejší cestou.

Talamus připravuje dodané informace pro další zpracování v mozkové kůře. Má bohaté spojení s těmi oblastmi mozku, které se účastní udržování citů a nálady, a s těmi, které udržují bdělost. Proto vnímání jakýchkoliv podnětů, ale bolesti zejména, ovlivňuje nálada, emoční stav a úroveň pozornosti.

Konečným rozhodčím o způsobu vnímání bolesti je mozková kůra. Zdá se, že se procesu vnímání účastní velké oblasti mozku. Čelní laloky, hlavně jejich části, které se účastní ovlivňování citů, jsou zřejmě důležité pro vnímání bolesti jako nepříjemného pocitu. Lidé s poruchami v této oblasti mozku popisují, že bolest sice cítí, ale neruší je. Spánkové laloky jsou nejspíše odpovědné za lokalizací bolestivých podnětů, ale účastní se asi také doprovodných pocitů spojených s bolestí.

Psychologické aspekty bolesti

Při pohledu na to, jak rozsáhlé oblasti mozku se na vnímání bolesti podílejí, by nás nemělo překvapit, že důležitým činitelem ovlivňujícím vnímání bolesti je stav mysli pacienta. Situace, za níž bolest vzniká spolu se sociálním a kulturním pozadím, mají výrazný vliv na duševní rozpoložení a na způsob, jakým na bolest reagujeme.
Ve víru boje voják například nemusí ani cítit bolest při poranění, protože je jeho mysl bojem plně zaujata. Později, když se soustředí zpět sám na sebe, ji může vnímat jako velmi silnou, ačkoliv se rána nijak nezměnila. Indičtí jogíni dokáží svou mysl od bolestivých počitků odklonit natolik, že jsou schopni pro nás neuvěřitelných výkonů, například ležení na hřebících. Je pravděpodobné, že tito lidé spíše vnímají bolest jiným způsobem než my, a nejde tedy o vysokou snášenlivost bolesti. Dokážou nasměrovat svou pozornost jinam než k bolestivým podnětům, které do jejich mozku nepochybně přicházejí.
Druhou stranou mince jsou psychologické důsledky, které nám bolest přináší. Dlouhodobá silná bolest může vytvořit bludný kruh, zatímco se naše schopnosti vyrovnat se s ní stále více narušují. Bolest často mění osobnost člověka. Nutí jej obracet pozornost stále více a více k bolesti a stále více si jí všímat.
Je proto chybné považovat bolest pouze za záležitost mysli, protože její vnímání je vždy děj s větším nebo menším významem a záleží na průvodních okolnostech.