Vyšetření srdce

Vyšetření srdce

Srdce je životně důležitý dutý svalový orgán, jehož hlavní funkcí je pohánět proud krve tak, aby se snadno dostal ke všem tkáním těla. Spolu s cévami tedy tvoří krevní oběh, jehož fungování je závislé na bezchybné činnosti jednotlivých částí. Onemocnění srdce jsou dnes velice častá, a proto je nezbytné je co nejdříve odhalit a léčit. I v tomto případě platí, že nejlepším řešením je vzniku podobných potíží předcházet dodržováním zdravého životního stylu.

Fyzikální vyšetření srdce

Fyzikální vyšetření srdce patří mezi základní vyšetření hrudníku. Patří k němu vyšetření pohledem, pohmatem, poslechem a poklepem.

• Při pohledu se hodnotí např. tvar hrudníku, případná nesouměrnost, přítomnost jizev, či náplň krčních žil, která může poukazovat na srdeční potíže, především pokud je zvýšená.
• Pohmatem můžeme zachytit zvedavý úder srdečního hrotu, který poukazuje na zvětšení tohoto orgánu. Někdy není možné srdeční hrot nahmatat.
• Poklepem můžeme ověřit velikost srdce pomocí ozřejmění hranic srdce. Ty se však mnohem lépe určí pomocí jiných metod, tudíž poklep se dnes již příliš neprovádí.
• Nejdůležitější z těchto postupů je poslech. K jeho provedení je potřebný fonendoskop, který funguje jako zesilovač zvuku. Lékař přikládá konec fonendoskopu zepředu na hrudník na několika místech, kde mohou být zřetelné případné šelesty, které by mohly být příznakem srdeční vady, nejčastěji chlopenní. K hodnocení srdeční akce je důležité i měření pulzu, které se provádí na zápěstních tepnách přiložením několika prstů.

Vyšetření srdce přístroji

K dalším důležitým vyšetřením srdce jsou nezbytné speciální přístroje. Podle toho zda při vyšetřování pronikáme do těla, či ne, rozlišujeme vyšetřovací metody na invazivní a neinvazivní.

Neinvazivní vyšetřovací metody

Neinvazivní vyšetřovací metody jsou takové, u kterých nedochází k průniku dovnitř organismu.

• Základní metodou vyšetření srdce je elektrokardiografie, EKG. Díky němu jsme schopni snímat elektrické potenciály produkované srdečním svalem na povrchu hrudníku pomocí připevněných elektrod. Změny elektrického potenciálu jsou zaznamenávány pomocí křivek a vln na papír. Můžeme tedy zjistit, zda se elektrická aktivita srdce liší od normálu a tyto změny i přesně lokalizovat. Pokud je záznam EKG abnormální, obvykle následují další vyšetření.
• Velice časté je rovněž užití například echokardiografie, která zobrazuje srdce pomocí ultrazvuku. Můžeme tak sledovat pohyblivost srdce, velikost jeho jednotlivých oddílů, tloušťku stěny, a směr průtoku krve.
• Bicyklová ergometrie neboli zátěžové EKG je vyšetření změn elektrických potenciálů během zátěže, které dosáhneme jízdou na speciálně upraveném kole. Během vyšetření je postupně zátěž zvyšována a při výskytu zúžených věnčitých tepen se mohou vyskytnout bolesti a tlak na hrudi svědčící pro anginu pectoris. Při tomto vyšetření můžeme rovněž odhalit poruchy srdečního rytmu.
• Magnetická rezonance srdce je jednou z nejmladších metod využívaných ne příliš často. Pomocí kontrastní látky je však možné zobrazit jizvy v myokardu, tedy svalové vrstvě srdce, posouzení pohybu srdce, proudění krve a záchyt srdečních anomálií.

Invazivní vyšetření srdce

Při podezření na neprůchodnost či významné zúžení některé z věnčitých tepen se provádí koronarografie, při které se aplikuje do cévního řečiště kontrastní látka, kterou nám na rentgenu či CT věnčité tepny dobře zvýrazní. Kontrastní látka se vstřikuje do věnčitých tepen pomocí katétru, který zavádíme nejčastěji do tříselné tepny.

Biochemická vyšetření srdce

Při infarktu jsou velice důležité i metody chemické, kterými se v krvi stanovují hladiny látek poukazující na poškození srdeční svaloviny. Nejčastěji je měřen tzv. troponin, jenž se normálně nachází uvnitř buněk, ovšem při narušení jejich povrchu se dostává právě do krve. Dalšími sledovanými parametry jsou CK-MB, myoglobin či ANP. Především troponin a CK-MB jsou zvýšené u infarktu myokardu. Rovněž vysoká hladina myoglobinu ukazuje na prodělaný akutní infarkt myokardu.

Léčba srdce a prevence

Díky zmíněným diagnostickým metodám v posledních letech významně stoupla úspěšnost léčby onemocnění srdce, která představují ve vyspělé společnosti bezesporu mimořádný problém. Nezanedbatelný podíl na probíhající léčbě však musí mít také sám pacient, čehož se však ne vždy daří dosáhnout. Režimová a dietní opatření nedokáže každý snadno dodržovat, přestože obvykle nejde o žádné dramatické požadavky. Při poškození srdce jsou však změny v životosprávě zcela nezbytné, chce-li se pacient v budoucnu vyhnout dalším potížím.