Bércové vředy - léčba

Léčba bércových vředů

Bércové vředy jsou chronickým onemocněním, pro které je charakteristická ztráta celistvosti kůže. Defekt zasahuje různě hluboko do kůže a podkožních tkání. Rizikovými faktory pro vznik bércových vředů je vyšší věk pacienta, vrozená dispozice, nepřiměřená pohybová aktivita a mnoho dalších. Tyto rizikové faktory vedou k postupnému ztenčování stěny žil na dolní polovině těla a takto poškozené žíly pak nejsou schopné transportovat neokysličenou krev směrem k srdci. Vázne tak zásobení dolních končetin kyslíkem a živinami, což se kromě dalších komplikací projevuje také sníženou schopností hojení ran. Tyto komplikace pak znesnadňují léčbu bércových vředů. Drobné poranění kůže pak může vést ke vzniku rozsáhlého a bolestivého vředu, jehož léčba je zdlouhavá.

Vznik bércových vředů

Bércové vředy představují defekt zasahující do hlubších vrstev kůže, tedy do škáry. Někdy může prorůstat i hlouběji na svaly, šlachy a kosti a tím je ničit. Bércové vředy vznikají z tepenných či žilních příčin..

Tepenné příčiny bércového vředu

Bércové vředy mohou vznikat u pokročilejších stádií ischemické choroby dolních končetin na podkladě aterosklerózy. Ta představuje onemocnění, které postihuje každého z nás již od narození a dochází při ní k ukládání tukových látek, především cholesterolu, do stěny tepen. Ty se tak zužují a krev bohatá na kyslík a živiny se nedokáže v dostatečné míře dostat do tkání. Na tomto podkladě velice snadno vznikají bércové vředy.

Žilní příčiny bércového vředu

Bércové vředy vznikají však ve většině případů na podkladě dlouhodobé nedostatečnosti žilního systému dolních končetin. Hlavním úkolem žil je transportovat neokysličenou krev z dolních končetin směrem k srdci a pak dále do plic, kde je krev obohacena o kyslík a následně přes srdce pumpována znovu do oběhu. Z různých příčin však může dojít k poškození žilní stěny, která se stává tenčí a méně kvalitní, a žíly pak nejsou schopné správně plnit svoji funkci. Díky tomu vázne okysličování tkání dolních končetin, což se navenek projeví změnou barvy kůže na nohou ve smyslu blednutí. Rovněž dochází ke snížení kvality ochlupení, nebo jeho úplné ztrátě, a v neposlední řadě také ke snížené schopností hojení ran. Drobné poranění kůže, škrábnutí nebo štípnutí hmyzem, které by se za běžných okolností zahojilo, tak pro pacienta představuje značné riziko jelikož může snadno dojít k zanesení škodlivých mikroorganismů do rány. Postupně vzniká rozsáhlá hnisající rána nazvaná bércový vřed.

Předpoklady úspěšné léčby bércových vředů

Nezbytným předpokladem pro úspěšné vyhojení bércových vředů je obnovení správné funkce žilního systému dolních končetin. Dodržováním různých léčebných opatření nedocílíme sice zahojení vředů, můžeme však částečně nebo úplně vyřešit hlavní příčinu jejich vzniku. Velmi důležitá je tedy spolupráce pacienta a jeho důsledná péče o končetinu a její defekt. Obvykle se provádějí bandáže, kdy obinadlem omotáváme končetinu od prstů na nohou přes kotníky až ke koleni. Používají se též speciální stahovací punčochy a důležité je také pravidelné cvičení. Toto cvičení je v podstatě lehké protahování nohou, které spočívá v krouživých pohybech v kotnících, v propínání a přitahování špiček a též v procvičování prstů u nohou. Tyto cviky stačí provádět pouze několik minut třikrát denně. Mezi další předpoklady pro úspěšnou léčbu bércových vředů patří snížení tělesné hmotnosti a vyhýbání se dlouhému stání. Pokud pacient trpí křečovými žílami, je vhodné je chirurgicky odstranit, jelikož i křečové žíly negativně ovlivňují správnou funkci oběhové soustavy dolních končetin a mohou posléze i komplikovat léčbu bércových vředů.

Zevní léčba bércových vředů

V rámci léčby bércových vředů se uplatňuje zevní podpůrná léčba, která se provádí v několika krocích. Nejprve je nutné poškozené místo zbavit nečistot provedením koupele v protizánětlivém roztoku. Poté je odstraněna veškerá mrtvá tkáň a v případě potřeby jsou podávána lokální antibiotika na potlačení možné infekce. Později se podávají přípravky na povzbuzení hojení, aby se rána v co nejkratším čase zacelila. K překrytí hojícího se vředu se používají speciální krycí obvazy, které umožňují, aby rána nevyschla a hojení probíhalo za vlhka a ve sterilních podmínkách. Jedná se o tzv. vlhké ošetřování ran. Navíc je tímto ošetřením zabráněno předčasné tvorbě strupu a rána se zaceluje postupně od hlubších částí směrem k jejímu povrchu.Během ošetřování vředu je ale nutné chránit i okolní zdravou kůži před poškozením dráždivými dezinfekčními a léčivými přípravky. Proto ošetřující lékař před každým zákrokem nanáší na okolní tkáň speciální mast, která vytvoří ochranný film, a minimalizuje tak účinek agresivních látek na nepostiženou kůži.

Chirurgická léčba bércových vředů

Pokud je bércový vřed příliš rozsáhlý a celkové vyhojení již není možné, lze na postižené místo transplantovat kožní štěp nebo samotné kožní buňky, které postupně celou ránu přerostou. Tato léčba bércových vředů je samozřejmě náročnější jak časově, tak finančně. Podmínkou pro správné přihojení štěpu je dokonale připravená spodina vředu. Rána musí být čistá, bez povlaků a mikrobů.

Fyzikální léčba bércových vředů

Bércové vředy je rovněž možné léčit fyzikálními vlivy. Jedná se například o léčbu pomocí kompresivních obvazů, které jsou vhodné především u bércových vředů žilního původu. Dále hojení můžeme podpořit masáží v okolí rány, rehabilitacemi, či biostimulační lampou.

Systémová léčba bércových vředů

Systémová léčba je součástí komplexní léčby pacienta s bércovými vředy. V případě, že je podkladem tohoto onemocnění žilní nedostatečnost, jsou pacientovi podávána venofarmaka, tedy léky podporující pevnost žilní stěny. V případě arteriálního původu bércových vředu se užívají vazodilatancia, která vedou k roztažení tepny.

Komplikace při hojení bércových vředů

I přes vhodně navrženou a důsledně dodržovanou léčbu probíhá hojení bércových vředů poměrně dlouhou dobu. Je tomu tak proto, že se většinou nejedná pouze o bércový vřed, ale i o další onemocnění. Bércový vřed oslabuje imunitu pacienta a umožňuje tak mnohem snazší průnik různých infekcí do těla, kdy vstupní branou je právě kožní defekt. Navíc i při úplném vyhojení, se po čase mohou vředy objevit znovu a celý léčebný proces začíná nanovo. Jednou z komplikací při léčbě bércových vředů je bakteriální onemocnění zvané erysipel neboli růže. Další komplikací je zápach rozkládající se kůže bércového vředu. Tato komplikace je stěžejní spíše pro pacientovu psychiku. Je proto velmi důležité, aby pacient i jeho ošetřující lékař zaměřili své síly na pečlivou léčbu bércových vředů včetně léčby doprovodných onemocnění, na minimalizaci příčin, které bércový vřed mohou způsobovat a také je podstatná důkladná péče o bércový vřed v pacientově domácím prostředí.