Očkování - vakcinace

Očkování neboli vakcinace

K nejvýznamnějším opatřením k ochraně obyvatelstva před infekčními chorobami patří očkování (odkaz na www.ockovacicentrum.cz), neboli vakcinace. Očkování (imunizaci) dělíme na aktivní a pasivní a jeho konečným důsledkem je prevence onemocnění ať již jedince, skupiny či celé populace. Při aktivním očkování do těla vpravujeme usmrcené nebo živé ale oslabené mikroorganismy, které byly zbaveny své schopnosti vyvolat dané onemocnění. V organismu však nadále působí jako antigeny (cizorodé látky) a buňky imunitního systému jsou schopny proti nim vyrábět protilátky. Naproti tomu při pasivním očkování do těla dodáváme již hotové protilátky proti dané nemoci a organismus si je tak sám už nemusí vytvářet.

Aktivní pravidelná imunizace

Aktivní imunizaci můžeme rozdělit na pravidelnou – povinné očkování dětí, které má za cíl snížit nemocnost a úmrtnost na konkrétní infekční nemoci v populaci. Používá se vakcína složená z očkovacích látek proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, dětské obrně, infekcím vyvolaných bakterií Haemophilus influenzae typu b a žloutence typu B. Dále je to kombinovaná vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Očkování proti tuberkulóze bylo zrušeno v roce 2010. Očkování zvláštní je povinné u osob, které jsou při práci vystaveny vyššímu riziku nákazy určitou infekcí. Sem patří očkování proti tuberkulóze, virové hepatitidě typu B a vzteklině. Mimořádné očkování se provádí u určitých skupin obyvatelstva a nařizuje ho hlavní hygienik, vznikle-li nebezpečí epidemie. Zahrnuje očkování proti chřipce, hepatitidě typu A a B a meningokokové infekci.

Aktivní dobrovolná a pasivní imunizace

K aktivní imunizaci dále patří očkování proti vybraným druhům nemocí na vlastní žádost a za úhradu. Patří sem očkování proti žloutence typu A, klíšťové encefalitidě, meningokokové meninigitidě, chřipce, infekcím vyvolaných bakterií Haemophilus influenzae typu b, pneumokokovým nákazám, u dětí proti rotavirovým průjmům a očkování proti rakovině děložního hrdla převážně u mladých dívek. Dále je nutné očkování před výjezdem do některých zemí v zahraničí. Nejčastěji se očkuje proti žluté zimnici, meningokokové meningitidě, japonské encefalitidě, žloutence A a B či břišnímu tyfu. Je nutné zkontrolovat platnost očkování proti tetanu a zvážit také přeočkování proti obrně, případně záškrtu. Provádí se také očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách.

Pasivní imunizace se provádí u lidí, kteří již byly vystaveni určité nákaze. Podávají se jim hotové protilátky, které působí okamžitě ale krátkodobě. K dispozici jsou protilátky – imunoglobuliny proti žloutence typu B, neštovicím, cytomegalovirovým infekcím, proti různým živočišným jedům (např. proti hadímu uštknutí), proti botulotoxinu, tetanu, klostridiovým infekcím vyvolávajícím plynatou sněť, proti viru vztekliny a také proti klíšťové encefalitidě.

Cíle očkování

Cílem očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, jejich šíření a vzniku epidemií a vyloučit úmrtí z infekcí. Je třeba mít na paměti, že očkování je dlouhodobý proces boje proti infekcím. Úspěch očkování je nezpochybnitelný. Svědčí o tom i fakt, že některé nemoci byli celosvětově zlikvidovány (pravé neštovice). Po zahájení očkování proti dětské obrně nebyly zaznamenány žádné nové případy, natož úmrtí. Docílilo se také výrazného poklesu nemocnosti a úmrtnosti na černý kašel a spalničky. Podobné výsledky byly zaznamenány i u očkování proti tuberkulóze, tetanu, záškrtu, příušnicím, zarděnkám. Proto také z důvodu nízkého výskytu tuberkulózy na našem území došlo v roce 2010 k jeho zrušení.