Můj život s alergií

Můj život s alergií

Alergie, kdo jí dnes netrpí? Je skoro tak častá, jako bolesti zad, tedy postihuje až třetinu populace. A jako mnoho lidí v dnešní době, bohužel, i já patřím k těm, kteří trpí nějakou alergií.

Jak to všechno začalo

Již odmalička, kdy se moje alergie pomalu začínaly projevovat, pravidelně navštěvuji alergologii. Někdy mám pocit, že toto oddělení je mým druhým domovem, jak jsem tam často. Všechno to začalo v raném dětství. Nejprve se jednalo o klasické alergie na pyly, což mnozí jistě znáte, takže nastalo kýchání, vodnatá rýma, někdy až svědění očí. Později se k tomu ale začaly přidružovat další a další, jako například alergie na určité druhy ovoce, zejména tedy broskve, meruňky, třešně, jablka, zkrátka mnohé potraviny, které si každý člověk před konzumací běžně neloupe. Tím to ale nekončilo a k mým alergiím se přidala i alergie na mnou velmi oblíbené lískové oříšky. Představa, že se jich budu muset vzdát, se mi opravdu nelíbila, nicméně svíravé pocity v hrdle, svědění jazyka i celého horního patra, to vše mě nakonec donutilo je spolu s mnoho dalšími potravinami z mého jídelníčku vyřadit. Postupně jsem si na tato omezení začala zvykat, ale jak sami jistě znáte, je to problém v různých stravovacích podnicích, zejména co se sladkých dortů a jiných pamlsků týče, které se skládají z těchto druhů ovoce, nemluvě o produktech z již zmíněných lískových oříšků. Samotné nakrájené ovoce v letním parném dni, o tom si také mohu nechat leda tak zdát. Lidé, kteří ničím takovým netrpí, si to asi pořádně nedokáží představit. Nemoci si přivonět ke květině, kterou dostanete, omezovat svůj jídelníček, vzdát se svých oblíbených pokrmů, zkrátka se neustále přizpůsobovat. To vše s sebou nese tak neoblíbená alergie.

Alergie na srst zvířat

Když mi bylo asi tak patnáct let, pořídili jsme si domů koťátko. Netrvalo to ani pár týdnů, když jsem se začala v noci probouzet kýcháním, svěděním v nose a ráno se budila s nateklýma očima. Proč, co se to najednou děje? Příčinou všeho bylo právě ono nevinné koťátko. Tedy ne přímo ono, avšak látky, které produkují jeho mazové žlázky, které vedou ke každému chloupku z jeho kožíšku a tím i na povrch jeho kůže do srsti. Po mé brzké návštěvě u mé paní doktorky na alergologii, se potvrdila mnou obávaná alergie na srst zvířat. Zpočátku jsem to řešila různými antihistaminiky, tedy prášky proti alergii, která naštěstí většinou velmi rychle zabrala, což ale nebylo řešení, takže jsem musela velmi omezit veškerý svůj čas trávený s tímto malým tvorečkem. Naneštěstí to zašlo až tak daleko, že společně s ní nemohu být ani v jedné místnosti. Na radu paní doktorky, která mne varovala, že s takovou, když  budu se zvířaty trávit tolik času, zejména v těsném kontaktu, si mohu velmi přitížit a to až na stav zvaný astma, odborně asthma bronchiale, jsem se toho tedy musela vzdát. Představa, že budu muset nosit pokaždé při sobě inhalátor, mě přeci jen trošku děsila. Naštěstí se to již dále nehoršilo, ale jak říkám, je to tím, že se řídím doporučeními paní doktorky. Mně, která jsem již od útlého dětství chtěla studovat veterinu, to opravdu velmi ovlivnilo život.

Alergie možná na první pohled vypadá nevinně, řeknete si, že jde jen o smrkání, kýchání, nebo svědění očí. Ale bohužel je to natolik zrádné onemocnění, které vás může omezovat natolik, že dokonce změní směr celého vašeho života.