Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.

Vitamin D je v tucích rozpustný vitamín, jehož hlavní rolí je vstřebávání vápníku ze střeva a ledvin do organismu. Nedostatek vitaminu D tak vede k poruše tvrobě kostí – v dětství ke křivici, v dospělosti k osteomalacii. Závažná je však i nadměrná koncentrace vitaminu D...
Nejvýznamnější formou vitaminu D bývá cholekalciferol, patří mezi vitaminy rozpustné v tucích a bývá také zařazen mezi hormony. Denní potřebu vitaminu D je v našich zemích 5–10 μg (vyšší potřeba je u kojenců, dětí, těhotných, kojících žen a seniorů).
Vitamin D má mimořádný význam v metabolismu vápníku, protože umožňuje jeho vstřebávání ze střeva a ledvin. Je tedy důležitý pro správný vývoj kostí a zubů a podporuje dobrý stav kůže. Dále je důležitý pro správný vývoj buněk a obranyschopnost. Výkyvy v hladině vitaminu D mohou být tedy závažné:
Potřeba vitaminu D je kryta nejen potravou, ale část vitaminu D se vytváří v kůži působením UVB záření (při pobytu na slunci), proto riziko nedostatku tohoto vitaminu je spíše problémem u lidí, kteří nemohou pobývat na čerstvém vzduchu (invalidé, staré osoby), ale také lidé žijící v severních oblastech a dále například muslimské ženy, které bývají náboženských důvodů zahalené. Rizikovým obdobím, kdy může dojít k nedostatku vitaminu D, je kojenecké období a stáří. U kojených dětí je důležité pravidelné doplňování preparátů s vitaminem D pro zabránění vzniku křivice. S ohledem na klimatické podmínky ve střední Evropě je během celého prvního roku doporučena denní dávka 10–12,5 μg vitaminu D. Ve stáří je schopnost tvorby vitaminu D v kůži značně omezena. Je tedy vhodné u seniorů podporovat pravidelný pobyt na slunci a dále je vhodný pravidelný příjem vitaminu D a vápníku pro snížení rizika vzniku zlomenin.
Zdroji vitaminu D jsou převážně potraviny živočišného původu, velké koncentrace vitaminu jsou v jaterním tuku a mase mořských ryb (makrela, treska, sleď, losos). Dalším zdrojem jsou játra a maso hospodářských zvířat, mléčné výrobky a vejce. Obsah vitaminu D v mléce však kolísá v závislosti na ročním období (v zimně má mléko méně vitaminu D než v létě). Vitamin D je také přítomen v plísňových sýrech (niva, hermelín, atd.). V potravinách rostlinného původu není obsah vitaminu D příliš velký, za zmínku stojí mrkev, zelí, špenát, houby a droždí. Lepší využití vitaminu D z rostlinné potravy můžeme podpořit přidáním malého množství oleje nebo jiného tuku k zelenině, tuk podpoří uvolnění vitaminu z potraviny a podpoří také vstřebatelnost vitaminu ze zažívacího traktu. Vitamin D se dále přidává do másla a margarínů, tak i tento zdroj je poměrně významný. Vitamin D je stabilní vitamin a jeho množství v potravinách nebývá ovlivněno kuchyňskou úpravou.