Periventrikulární leukomalacie

Periventrikulární leukomalacie

Periventrikulární leukomalacie je onemocnění mozku postihující obvykle nedonošené kojence, při kterém je poškozena tkáň mozkových komor. Vzniká tehdy, jestliže nitrožilně podávaná tekutina při ošetření nějakého život ohrožujícího stavu způsobí, že cévy kolem mozkových komor začnou prosakovat nebo prasknou a dojde k poranění mozku. Periventrikulární leukomalacie je spojována s intraventrikulární a periventrikulární hemoragií.

Příznaky periventrikulární leukomalacie

Periventrikulární leukomalacie nemá obvykle žádné známky ani příznaky, postižené děti jsou však náchylné k epileptickým záchvatům. Dítěti trvá dlouho, než začne sedět, lézt, stát a chodit, nebo je neschopné se to naučit. Má ztuhlé svaly na dolních končetinách, které jsou většinou stále napjaté. Ve 3 až 4 měsících stále ještě nereaguje na hlas. V 8 až 9 měsících ještě není schopné vydávat zvuky. V 1 roce obvykle ještě nemluví nebo není schopno rozumět mluvené řeči. Často trpí nedoslýchavostí a poruchami zraku, poruchami učení, neudrží pozornost, má problémy s chováním a špatnou koordinaci ruka - oko, což se obvykle projeví, když začne chodit do školy.

Diagnóza a léčba periventrikulární leukomalacie

Vzhledem k tomu, že nedonošený novorozenec obvykle nemá žádné příznaky, zjistí se nemoc až ultrazvukovým vyšetřením hlavy. Je-li na prvním ultrazvuku něco podezřelého, je nutná série ultrazvukových vyšetření. Závažnost nemoci se zjistí vyšetřením hlavy počítačovou tomografií nebo magnetickou resonancí. Dostane-li dítě záchvat, bude mu elektroencefalogramem změřena elektrická aktivita v mozku. Periventrikulární leukomalacii nelze léčit. Postižené dítě musí být pod trvalou lékařskou kontrolou; léčit lze pouze eventuální příznaky. Pravděpodobně bude nutná terapie fyzických a mentálních problémů a rovněž problémů s chováním, zvláštní výuka a léky ke zvládnutí záchvatů.