D-dimery

D - dimery

Krevní srážení je velmi složitý děj, který může být spuštěn různými cestami. Základním způsobem aktivace srážení je poškození cévní stěny, ze které se uvolní speciální látka – tzv. tkáňový tromboplastin. Ten zahájí krevní srážení a vede tak k vytvoření krevní sraženiny v místě poškození cévní stěny. V krevní plasmě jsou obsaženy srážecí faktory, z nichž nejznámější jsou protrombin a fibrinogen. Aktivací srážecích faktorů se z fibrinogenu vytvoří fibrin, což je vlastně síť vláken, do kterých se chytají krevní destičky a krvinky a jsou připoutávány k cévní stěně v místě jejího poškození. Tak se lokálně vytvoří zátka, která otvor ucpe. V širším okolí pak působí další látky proti krevnímu srážení. To je obrana proti nadměrnému srážení krve. Co se ale stane se sraženinou, když už jí není zapotřebí? Na povrchu těla se odloupne a odpadne. Pokud je ale uvnitř v těle, dochází k jejímu rozpuštění. Látka zvaná plazmin začne postupně rozkládat síťku tvořenou fibrinem na jednotlivé malé kousky fibrinu, které se označují jako D-dimery.

Kdy se vyšetřují D-dimery

Na co je nám takové vyšetření dobré? Stanovení přítomnosti D-dimerů je vysloveně orientační vyšetření, které samo o sobě nemá diagnostickou váhu. Řekne nám totiž jen to, jestli je někde v krevním řečišti už hotová sraženina, která se rozpouští. Takový stav se vyskytuje běžně i u zdravých lidí. To, na co nás D-dimery upozorňují, je míra rozpouštění krevních sraženin. Čím víc/větší sraženina, tím více rozpadových produktů fibrinu, a tedy tím vyšší hladina D-dimerů. Mohou tedy fungovat jako dobrá pomoc při diagnostice tzv. hyperkoagulačních stavů  - stavů nadměrné krevní srážlivosti. Jedná se o potenciálně velmi nebezpečné stavy, které mohou ohrožovat nejen zdraví, ale i život. Patří mezi ně hluboká žilní trombóza, ale také mezi lidmi méně známá smrtelně nebezpečná DIC (diseminovaná intravaskulární koagulopatie). D-dimery sledujeme i u stavů způsobených zvýšenou krevní srážlivostí, jako je plicní embolie.

Co značí D-dimery

Lékař bude toto vyšetření ordinovat v případě, že získá podezření na takový stav. U hluboké žilní trombózy je to otok, ztmavnutí a bolest končetiny. U plicní embolie je to kašel, bolest na prsou, pocit dušnosti. U diseminované intravaskulární koagulopatie je to krvácení ze sliznic, z dásní, zvracení, bolesti svalů, bolest břicha a zástava tvorby moči. Lékař ordinuje D-dimery vždy v kombinaci s dalšími vyšetřeními krve: krevní obraz, PT, aPTT a fibrinogenem. D-dimery se provádí jako doplňkový test. Pokud jsou pozitivní, pomýšlíme některý z těchto stavů a doplníme dalšími vyšetřeními – například kontrastní CT-angiografie (vyšetření zobrazující cévy ve vybraném orgánu), nebo ultrasonografie hlubokých žil postižené dolní končetiny. Pokud jsou D-dimery negativní, neznamená to nutně, že některý z těchto stavů není přítomen. Pak se rozhodujeme podle intenzity příznaků a požadujeme další vyšetření.

Úskalí vyšetření D-dimerů

Zvláštní pozor si musíme dávat, pokud pacient již bere léky na ředění krve. Ty mohou totiž zapříčinit falešně negativní výsledek testu. Stejně tak mohou testy vycházet falešně pozitivní u pacientů s vysokými hladinami revmatoidního faktoru, vysokou hladinou krevních tuků, bilirubinu a při chybách při odběru a uchování vzorku krve. Vždy proto informujte lékaře o tom, jaké léky užíváte a v jaké dávce. Příznaky těchto stavů nepodceňujte, mohou se snadno rozvinout až v život ohrožující stav.