Žloutenka - očkování

Žloutenka a očkování

Žloutenka, odborně hepatitida, je zánětlivé onemocnění jater způsobené virovou infekcí. Jedná se o poměrně závažné nakažlivé onemocnění postihující jaterní tkáň. Rozlišujeme různé typy žloutenek, které se označují písmeny A až G. Mezi nejrozšířenější patří žloutenka typu A, B a C. Proti žloutence (odkaz na partnerský web OckovaciCentrum.cz) typu A a B se možno chránit pomocí očkování. Proti žloutence typu B jsou očkovány od r. 2001 děti v prvním roce života a děti narozené dříve, ve dvanáctém roce. Očkování proti žloutence typu A je jak u dětí, tak i u dospělých dobrovolné. K dispozici jsou i kombinované vakcíny proti A i B typům žloutenky. Proti žloutence typu C zatím očkovací látka neexistuje.

Očkování proti žloutence typu A

Žloutenka typu A je lidově označovaná jako nemoc špinavých rukou. Přenáší se přímým kontaktem s nemocnou osobou, znečištěnými předměty nebo požitím znečištěné a infikované vody a potravin. Snadno se může objevit v kolektivních zařízeních a na místech s nízkou úrovní hygieny. Zdrojem je nemocný člověk ještě před objevením prvních příznaků, proto dochází k rychlému a nekontrolovanému šíření a často tak vznikají epidemie. Toto onemocnění patří také k nejčastějším infekčním chorobám získaným na cestách v zahraničí a riziko nákazy se zvyšuje se snižující se úrovní hygieny. Jedinou spolehlivou ochranou vůči této infekci je očkování. Očkovat je možné již děti od 1 roku. Očkovací schéma se skládá ze dvou dávek, z nichž druhá se podává 6 – 12 měsíců po první dávce. Ochrana nastupuje po 2 až 4 týdnech po první dávce a je dlouhodobá. Rovněž je vhodné očkovat posilující dávkou dospělé jedince, kteří jsou vystaveni zvýšenému riziku nákazy. Tím se rozumí například osoby cestující do míst s vysokým výskytem žloutenky typu C, tedy do Afriky, Asie, Středního východu, Středomoří či Jižní Ameriky. Stejně tak se očkování doporučuje u vojáků cestujících do endemických oblastí či u lékařů. Při očkování je do těla vpraven oslabený virus, který v těle navodí imunitní reakci. Mluvíme o tzv. aktivní imunizaci. V případě nákazy virem hepatitidy typu C ho náš imunitní systém snadněji a dříve rozpozná a rychleji rozvine obrannou reakci. 

Žloutenka typu B a očkování

Žloutenka typu B se přenáší krví, používáním společných hygienických potřeb, pohlavním stykem a také v těhotenství z matky na dítě. Průběh bývá závažnější než u žloutenky typu A a také může přecházet do chronického stadia a později způsobovat jaterní cirhózu až rakovinu jater. Od r. 2001 jsou proti tomuto typu žloutenky očkovány všechny děti. Očkují se také lidé, kteří přichází do styku s lidským biologickým materiálem, tedy zejména zdravotnický personál, pacienti s hemodialyzační léčbou, čekající na transplantace a také novorozenci, kteří byly během těhotenství nakaženi od matky. Vakcínu lze využít také v případě, že dojde k náhodnému rizikovému kontaktu s nemocným, případně k poranění infikovaným předmětem, například injekční jehlou. Základní očkování tvoří tři dávky vakcíny. Očkuje se ve zvoleném termínu, po měsíci od první dávky a následně po šesti měsících. Délka ochrany je přibližně 10 – 15 let. I v tomto případě se jedná o živou oslabenou vakcínu, která navodí imunitní reakci u pacienta.

Kombinovaná vakcína proti žloutence typu A i B

Je možné využít také kombinovanou vakcínu proti oběma typům žloutenky. Očkování probíhá také ve třech dávkách ve zvoleném termínu, po měsíci a po šesti měsících od první dávky. U dospělých je možné toto dávkování zrychlit a vakcínu podat ve zvoleném termínu a následně 7. a 21 den. V tomto případě je však doporučována čtvrtá posilující dávka 12 měsíců od dávky první.

Vedlejší účinky očkování

Někdy se můžeme setkat s lokálními, celkovými či neobvyklými reakcemi po očkování. Mezi lokální reakce patří zčervenání, otok a bolest v místě vpichu. Celkové reakce po očkování proti žloutence zahrnují zvýšené teploty, bolest hlavy, kloubů a svalů. Mezi neobvyklé reakce patří absces v místě vpichu, tedy ohraničená dutina vyplněná hnisem. Dále dráždění mozkových plen či zánět mozku.

Kontraindikace očkování

Kontraindikace znamená všechny okolnosti, které zabraňují provedení některého diagnostického či léčebného postupu. Nikdy neočkujeme jedince s vrozenou poruchou imunitního systému, zhoubným nádorovým onemocněním či u pacientů, u kterých se v minulosti objevily komplikace po jiném očkování. Zvýšené opatrnosti je třeba dbát u pacientů s neurologickými onemocněními v aktivním stádiu či u osob léčených kortikosteroidy nebo imunosupresivy.

Očkování proti žloutence jako prevence

Žloutenka se týká každého z nás. Riziko nákazy v běžném životě je mnohem větší než si připouštíme. Přibližně polovina lidí neví jakým způsobem se nakazila. K přenosu žloutenky typu A stačí totiž pouhé podání ruky od nakaženého člověka. Výjimku tvoří zaočkované osoby, které získali imunitu a jsou tak odolné vůči těmto infekcím. Pro dlouhodobou ochranu je však nutno absolvovat celé očkovací schéma. Očkování je příležitostí jak nepodcenit riziko a chránit si to nejcennější co máme, svoje zdraví.