Očkování dětí

Očkování dětí

Očkování (imunizace) je nejvýznamnějším opatřením v prevenci obyvatelstva před infekčními chorobami. Očkování je povinné a začíná již v dětském věku. Je to nejbezpečnější cesta k získání odolnosti proti nemocím. Pokud se vpraví očkovací látka do organismu, tělo začne vytvářet protilátky stejně jako kdyby bylo vystaveno dané nemoci, ovšem s tím rozdílem, že nemoc se neobjeví. Jakmile se člověk dostane do kontaktu s touto nemocí v budoucnu, jeho organismus je onými protilátky chráněn. Jestliže je dostatečný počet jedinců očkovaných, infekce se nemohou dále přenášet a nemoc postupně vymizí. U dětí stejně jako u dospělých rozlišujeme očkování povinné a doporučené.

Očkování dětí, jejich typy a komplikace

Má-li dítě dobře snášet očkování a vytvořit si dobrou imunitu, musí být v době podání vakcíny zdravé. Očkovat se nemůžou děti, u kterých právě probíhá nemoc, které jsou krátce po proběhlém onemocnění a krátce před nebo po operačním výkonu. U dětí s poruchami imunity, neurologickými, onkologickými onemocněními nebo u alergických dětí s celkovou reakcí po předchozím očkování musí očkování zvážit specialista. Většinou se vakcíny vpravují injekčně do svalu. U malých dětí se očkuje zpočátku do stehna, později na ramínko, u dospívajících také do hýžďového svalu. Některé očkovací látky se podávají na lžičce ústy. Po očkování se mohou vyskytnout nežádoucí reakce. Většinou se jedná o nezávažné reakce v místě vpichu jako je otok, zarudnutí a bolestivost. V menší míře se mohou vyskytnout i celkové reakce provázené teplotou, bolestmi hlavy, zvracením nebo průjmem.

Povinné očkování dětí

Očkování u dětí začíná od 9. týdne života. Jako první se očkuje kombinovanou vakcínou proti šesti nemocem. Jsou to záškrt, tetanus, dávivý kašel, dětská obrna, onemocnění vyvolané bakterií Haemophilus influenzae typu b a žloutenka typu B. Za měsíc po první dávce této vakcíny následuje dávka druhá a za další měsíc dávka třetí. Za půl roku po třetí dávce, nejpozději však do 18. měsíce věku dítěte, se očkuje počtvrté. V 15. měsíci se očkuje vakcínou proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Přeočkování následuje po 6 – 10 měsících. V 5. až 6. roku se znovu přeočkovává proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli a v 10. – 11. roku také proti dětské obrně. V 14. – 15. letech se znovu přeočkuje proti tetanu a dále pak každých 10 – 15 let.

Nepovinné očkování dětí

Z nepovinných očkování je možné očkovat proti klíšťové encefalitidě, žloutence typu A, meningokokové meningitidě či planým neštovicím. U dětí do 5 let je možné také očkování proti pneumokokům, které způsobují záněty plic, záněty mozkových blan a opakované záněty středouší. U malých dětí (do 16. nebo 26. týdne života) se dá také očkovat proti rotavirovým infekcím, způsobujícím úporné zvracení a průjmy. U dívek před zahájením pohlavního života je doporučeno také očkování proti rakovině děložního čípku. Ideální je věk 11 – 12 let.

Význam očkování dětí

Očkováním chráníme nejen sebe ale i celou populaci. Cílem očkování je snížit výskyt, šíření, případně epidemie či úmrtí na danou nemoc a také vymýtit onemocnění jako se to podařilo například u pravých neštovic. Výhody očkování mnohonásobně převyšují jejich rizika, která jsou zanedbatelná v porovnání s riziky po prodělání daného onemocnění u neočkovaného člověka. Po zahájení očkování výrazně poklesla nemocnost i úmrtnost na některé infekční nemoci. Také z důvodu nízkého výskytu tuberkulózy na našem území bylo možné toto očkování u dětí zrušit.