Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.
Bipolární porucha
Bipolární porucha je závažné psychické onemocnění, jinak také známé jako maniodepresivní psychóza. Bipolární porucha je charakteristická střídáním mánie, tedy období přehnané aktivity a nebezpečného sebevědomí, a deprese, období přehnaného útlumu, negativního myšlení někdy i sebevražedných sklonů. Léčba bipolární poruchy je rozdílná v odlišných stádiích nemoci a mezi jednotlivými fázemi, tedy v období bez obtíží, bývá pacienty často navzdory doporučením vysazována.
Bipolární porucha
Bipolární porucha osobnosti, mezi laiky také známá jako maniodepresivní psychóza, je psychické onemocnění, projevující se typickými změnami chování a jednání. Vyskytuje se u mužů i žen v prvních dvou dekádách života. Jedinci s bipolární poruchou trpí až v 50% i jinými komorbiditami, nejčastěji nadužíváním alkoholu a drog, obsedantně kompulzivní poruchou, bulimií, migrénou, či panickou poruchou. Bipolární porucha má původ v mozku, ale žádným zobrazovacím ani jiným vyšetřením nejsme schopni nalézt příčinu vzniku této choroby. Předpokládá se však zvýšená citlivost některých jedinců k stresovým událostem, různým psychickým vlivům i škodlivým vlivům okolí.
Rizikové skupiny pro rozvoj bipolární poruchy
Hlavní rizikovou skupinou jsou především děti rodičů, jež trpí bipolární poruchou. V takovémto případě je riziko onemocnění 10x až 20x vyšší. Pokud trpí bipolární poruchou oba rodiče, riziko opět násobně stoupá. Ačkoliv je genetická predispozice výrazná, nelze popřít i vliv prostředí, které může mít podíl na nepříznivém formování osobnosti nemocného - hovoříme o tzv. psychologických patologických vlivech ( dysfunkce rodiny či neharmonická výchova, psychologický stres, prožívání dlouhodobého útlaku, šikany či agrese a podobně). Další skupinou, jejíž vliv nebyl vyloučen jsou somatická onemocnění. Rizikové skupiny se nemění z hlediska rasového či etnického. Stejně často jsou postiženy muži i ženy. V některých případech může nástup bipolární poruchy ovlivnit nadměrná konzumace alkoholu, kouření a také zneužívání jiných ilegálních drog.
Fáze a projevy bipolární poruchy
Bipolární porucha patří mezi takzvané afektivní poruchy osobnosti, tedy poruchy nálady obecně. Pro toto onemocnění je typické střídání manické a depresivní fáze.
Manická fáze bipolární poruchy
Bipolární porucha rozlišuje dvě základní fáze, neboli epizody, které se mohou střídat. První z nich je manická fáze. Manie znamená euforickou či podrážděnou náladu, u daného jedince zřetelně nenormální. Tato nálada musí trvat minimálně 4 dny. Pro manickou fázi je dále typická zvýšená aktivita a tělesný neklid. Nemocný nevydrží na jednom místě, je zvýšeně hovorný, lehce navazuje rozhovor i s neznámými lidmi. Často je v rámci svých manických epizod oblíbeným společníkem a bavičem na různých večírcích a oslavách. V manické fázi není nemocný schopen soustředit se na jednu věc, je roztržitý a v závažných případech rychle mění své aktivity a plány. Pro své okolí se stává absolutně nespolehlivým. Dále je pro tuto fázi bipolární poruchy typická snížená potřeba spánku až nespavost a zvýšená sexuální energie. Pacient se chová nezodpovědně až nebezpečně, hazarduje se svým životem, jelikož má pocit, že dokáže neuvěřitelné činy a má o své osobě přehnaně velké mínění. Pacient v manické fázi bipolární poruchy velmi rychle hovoří a často kvůli rychlému myšlenkovému pochodu ani nestíhá dokončit věty. Tato fáze je pro nemocného velmi nebezpečná právě v lehkovážnosti a bezhlavosti jednání a chování. Občas se stává, že nemocný v této fázi onemocnění utrpí těžkou újmu na zdraví nebo dokonce přijde o život.
Depresivní fáze bipolární poruchy
Druhou fází bipolární poruchy je depresivní epizoda. Tato porucha trvá minimálně dva týdny a projevuje se chorobně smutnou náladou. Nemocný není schopen prožívat radost, ztrácí zájem o aktivity a neprovozuje své koníčky. Pacient v depresivní fázi bipolární poruchy ztrácí chuť do života, je unavený a bez energie. K depresivní epizodě můžeme dále zařadit ztrátu sebedůvěry, pocit viny, sníženou schopnost myslet a soustředit se. Velmi závažná je porucha spánku, především ranní předčasné probuzení. Problémy se spánkem jsou pokročilým projevem depresivní fáze nemoci. Pacient také ztrácí chuť k jídlu a to vede k úbytku hmotnosti. S pocitem viny jsou spojeny i myšlenky na sebevraždu a často o ní i mluví. V takových případech je třeba mít na paměti, že nejde o pouhé výhružky, ale o skutečně závažný problém. Až 15% pacientů v depresivní fázi spáchá sebevraždu. Pak je třeba se mít na pozoru zejména pokud pacient přestává o sebevraždě mluvit, jelikož to nezřídka může znamenat, že už ji má naplánovanou a chystá se ji realizovat.
Léčba bipolární poruchy
Léčba bipolární poruchy se odvíjí od toho, v jaké fázi se pacient nachází. V zásadě je však léčba tohoto onemocnění farmakologická. V depresivní fázi je vhodné nasadit antidepresiva, nejčastěji tzv. inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. U manické fáze jsou lékem volby antipsychotika. Poté co příznaky vymizí je třeba v léčbě pokračovat a mluvíme tedy o tzv. pokračovací léčbě, pro kterou je důležité stanovit nejnižší účinné hladiny léků a trvá nejméně 4 měsíce. Nejčastěji se používá karbamazepin. Je nezbytné v této fázi zajistit toleranci léků, dodržování léčebného režimu a poskytnout nemocnému i jeho rodině podporu. Zároveň je třeba pacienta edukovat o povaze jeho nemoci a vysvětlit, že se jedná často o doživotní léčbu.
Úskalí léčby bipolární poruchy
U pacientů s bipolární poruchou se mezi jednotlivými fázemi vyskytují tzv. období remise, tedy klidu, kdy onemocnění zdánlivě není přítomno. V tomto období je důležité dbát na to, aby nemocný pravidelně užíval své léky, které brání nástupu jedné či druhé podoby bipolární poruchy. Bohužel používané medikamenty mají řadu nežádoucích účinků. Z těchto důvodů pacienti léčbu v období klidu odmítají nebo užívání léků jen předstírají. Bipolární porucha je tedy závažné onemocnění, které by mělo být včas rozpoznáno a dlouhodobě léčeno.
Diskuze