Poruchy osobnosti

Poruchy osobnosti

Poruchy osobnosti jsou psychické poruchy, které nemocní nepociťují jako obtěžující, spíše jsou negativně vnímány okolím. Jsou charakterizovány jako změny osobnosti, hlavně povahových vlastností, přičemž některé povahové rysy mohou být přemrštěné a jiné  potlačené. Jedná se tedy o trvalou povahovou odchylku od normy jejíž začátky pramení již v dětství. Poruchy osobnosti mohou být vyjádřeny v různé míře. 

Vznik poruch osobnosti

Na vznik poruch osobnosti má vliv jak genetické predispozice, tak i psychosociální faktory. Velmi výrazně na rozvoj poruch osobnosti působí sociální zázemí každého jedince. Poruchy osobnosti se často objevují u dětí a dospělých, kteří prodělali v dětství závažné psychické trauma, jako například sexuální zneužívání, šikanu nebo týrání. Mnohem více jsou postiženy osoby pocházející ze špatného rodinného zázemí. Někdy je popisován i negativní vliv vnějšího prostředí v těhotenství. Sem můžeme zařadit virová onemocnění, chemické látky, ozáření či stres. Poruchy osobnosti jsou velmi různorodou skupinou onemocnění. Při vyšetření mozku nenalezneme žádné změny, které by pro danou poruchu osobnosti byly typické, proto se jejich stanovení opírá hlavně o podrobný a opakovaný rozhovor mezi nemocným a specializovaným lékařem.

Obecné projevy poruch osobnosti

V současné době existuje speciální klasifikace všech nemocí, tedy i nemocí psychických, která poruchy osobnosti přesně definuje. Každá společnost má určité vzorce chování. Tyto vzorce nám slouží reagovat na danou situaci v průměru stejným způsobem. Nemocný s poruchou osobnosti reaguje přemrštěně nebo velmi odlišně, než bychom při dané situaci očekávali. Odchylka chování může být dána různými způsoby. Prvním z nich je vnímání sebe a okolí, vyjadřování emocí, ovládání svého chování a forma uspokojování svých potřeb a vzájemné vztahy s ostatními lidmi. Osoby s tímto psychickým onemocněním jsou výrazně nepřizpůsobiví, špatně zařaditelní do společnosti a neschopni vytvářet kvalitní sociální vazby. Nemocní vnímají jednání svého okolí jako nepřátelské, jsou z něj vyloučeni, aniž by byli schopni dostatečně pochopit, proč se to stalo. Odchylka osobnosti musí být ale stálá nebo mít dlouhé trvání, změny jednání a chování pubertálních dětí sem rozhodně neřadíme. Často se porucha osobnosti poprvé objevuje v pozdním dětském věku nebo krátce po pubertě. Porucha osobnosti nemůže být vysvětlena jinou příčinou. Musí být řádně vyloučena všechna jiná onemocnění tělesná, protože změna osobnosti může často poukazovat na velmi závažné až smrtelné onemocnění člověka, jako je nádor mozku.

Typy poruch osobnosti

Poruchy osobnosti jsou rozděleny do řady podskupin, které mají velmi typické projevy. Mezi jednotlivé typy poruch osobnosti řadíme paranoidní poruchu, histriónskou poruchu, schizoidní poruchu, emočně nestabilní poruchu, disociální poruchu, anankastickou poruchu, vyhýbavou poruchu, narcistickou poruchu a závislou poruchu. Některé poruchy osobnosti se mohou dokonce kombinovat.

Paranoidní porucha osobnosti se projevuje přehnanou podezřívavostí, překrucováním chování druhých, soustředěním se na vlastní osobu, velmi těžkým snášením odmítnutí, nepřátelským chováním. Jedinci s touto poruchou osobnosti mají tendence k trvalé zášti, pocitům spiknutí a nepřátelství ostatních.

Pro histriónskou poruchu, dříve označovanou jako hysterická, je typické dramatizování a přehánění emocí, manipulace s druhými lidmi, zaměření se sám na sebe, emoční labilita a zranitelnost, předvádění se a snaha být středem pozornosti. Typická je i pomstychtivost, účelové reakce, sklon k bájivé lhavosti a snaží se rozvrátit jakýkoliv kolektiv pomocí intrik a pomluv.

Schizoidní porucha se vyznačuje emoční oploštělostí a nezájmem o druhé lidi, odmítáním druhých lidí, samotářstvím a nepotřebou vytváření mezilidských vztahů. Tito lidé bývají lhostejní ke chvále i kritice, působí navenek jako podivíni s bizarními nápady a neúčelným chováním. Pacienti se schizoidní poruchou osobnosti bývají značně odtrženi od reálného života.

Emočně nestabilní porucha je charakterizována jako povaha cholerická s nezvladatelnými výbuchy hněvu, agresivním chováním, zkratovitým jednáním a neschopností soustředit se. Typická je také i přelétavost zájmů, stejně jako i střídání sexuálních partnerů a užívání alkoholu, či drog.

Osobu s disociální poruchou známe jako člověka nezodpovědného, uspokojujícího vlastní potřeby za každou cenu, nezajímající se o city druhých, svádějící vinu pouze na druhé, která může mít sklony k agresivnímu chování. Jedná se o společensky nejnebezpečnější povahovou odchylku, jelikož se tito jedinci často a opakovaně dopouštějí trestné činnosti.

Anankastická osobnost se vyznačuje především vtíravým pochybováním o vlastních schopnostech, nerozhodností a vnitřní nejistotou. Pacient s anankastickou poruchou osobnosti proto tyto nedostatky kompenzuje puntíčkářstvím, má chorobný smysl pro pořádek a řád, kontroluje druhé a je konzervativní ve svých názorech a chování.

Vyhýbavá porucha osobnosti je typická trvalým nedostatkem sebedůvěry spojený s obavami a úzkostí. Jsou přesvědčení, že jsou společensky méněcenní, nepřitažliví, nešikovní a neschopní. To má za následek vyhýbání se sociálním kontaktům.

Narcistická porucha osobnosti se projevuje přehnaným míněním o sobě samém, obrovským sebevědomím, fantazírováním o vlastní dokonalosti a úspěších, neschopností a nezájmem vcítit se do druhých, arogantním chováním a soutěživostí.

Závislá porucha osobnosti je typická touhou být ve společnosti jiných lidí, avšak tyto osoby převádí všechnu svou zodpovědnost na druhé, ponechávají důležitá rozhodnutí na jiných lidech, bojí se samoty a opuštění a cítí se bezmocní a slabí.

Léčba poruch osobnosti

Léčba poruch osobnosti je velmi rozmanitá. Některé poruchy osobnosti jsou dobře léčitelné, jiné hůře a některé nelze vyléčit vůbec. Těžce léčitelná je například paranoidní nebo schizoidní porucha, na druhou stranu jsou lékaři schopni dobře léčit histriónskou  nebo závislou poruchu osobnosti. Problematika léčby poruch osobnosti tkví především v tom, že pacienti si často svoji odchylku neuvědomují a léčit se nechtějí. Léčba spočívá především v psychoterapii, tedy komunikaci mezi pacientem a lékařem. K terapii pomocí léků se přistupuje pouze při přidružených projevech nemoci, jako je deprese.

Prevence poruch osobnosti

Z hlediska prevence poruch osobnosti je důležité se v těhotenství vyvarovat kontaktu s chemickými látkami, zářením, užívat léky pouze po konzultaci s lékařem a vyhýbat se velkým kolektivům, kde se snadno šíří infekce. Při dědičných předpokladech rozvoj můžeme ovlivnit včasným záchytem a brzkou léčbou. Dobré rodinné zázemí, podpora dítěte v jeho koníčcích, správné utváření hodnot a komunikace jsou nenahraditelným způsobem, jak vychovat stabilní osobnost se zdravým sebevědomím a schopností vcítit se do druhých.