Čich

Čich je pravděpodobně nejstarším, ale také nejméně probádaným smyslem. Během vývoje si tento nejprimitivnější smysl udržel spojení s těmi částmi mozku, které se vyvinuly proto, aby třídily naše citové odpovědi, které jsou z tohoto důvodu úzce spjaty s čichovými podněty.
Čich hraje také důležitou roli v sexuální přitažlivosti, i když se důležitost čichových podnětů v této oblasti během lidského vývoje významně snížila. Nejdůležitější úloha čichu spočívá v jeho varovné funkci a ve shromažďování informací. Varuje nás před nebezpečím a poskytuje informace o okolním světě.

Jak cítíme?

Podobně jako mnohé jiné orgány v lidském těle, i čichové ústrojí je zdvojené a každá jeho část pracuje samostatně.
Vlastní receptory které vnímají čichové podněty se nacházejí na stropě nosní dutiny, těsně pod čelními laloky mozku. Na nosní sliznici je v tomto místě tzv. čichová oblast, která obsahuje milióny čichových buněk. Z každé čichové buňky vybíhají malé řasinky, které zasahují do vrstvičky hlenu pokrývajícího sliznici. Hlen jednak řasinky zvlhčuje, jednak v sobě zachytává částice pachových látek. Řasinky zase podstatnou měrou zvětšují povrch čichových buněk a zvyšují tak citlivost k pachům.
Není dosud jasné, jakým způsobem vyvolá čichový podnět minimální množství chemické látky, které se v hlenu zachytí, domníváme se, že se tyto látky rozpouštějí v hlenu a mohou pak proniknout k řasinkám, podráždí je a výsledkem je elektrický podnět vyslaný čichovou buňkou do mozku.
Vlákna čichových nervů pronikají do lebky čichovou kostí - je to malá oblast kosti na stropě nosní dutiny, která je proděravěna velkým množstvím drobných otvůrků. Jimi nervová vlákna procházejí a končí ve dvou čichových lalocích, které zespodu naléhají na dolní plochu čelních laloků mozku. V čichových lalocích se přijaté informace shromáždí, zpracují a poté se komplikovanými nervovými okruhy dostanou až do mozkové kůry. Zde se čichové podněty identifikují a proniknou do vědomí.
Skutečný molekulární mechanismus vnímání pachových podnětů je dosud z velké částí neznámý. Jakým způsobem jsou čichové buňky schopné rozpoznat tisíce různých pachů a nalézt mezi nimi i minimální rozdíly, to je dosud zahaleno tajemstvím.

Spojení mezi čichem a chutí

Těsné souvislosti mezi vnímáním čichových a chuťových podnětů si nejsme vždy zcela vědomi. Pouze tehdy, když je nám zima, poznáme, že nejen že necítíme, ale že nám vymizela i chuť.
Většinu podnětů, o nichž se domníváme, že je vnímáme chutí, ve skutečnosti cítíme čichem. Čich je až 10000 x citlivější než chuť. Chuťové pohárky na jazyku vnímají poměrně obecné vjemy - slané, sladké, hořké a kyselé, zatímco složitější chuťové počitky ve skutečnosti vnímáme čichovými receptory v nose. Slabé výpary konzumované potravy pronikají v malém množství do nosní dutiny, kde je vnímají čichové buňky a odesílají do mozku o nich podrobnější informace než chuťové pohárky.
Když je nos ucpaný, nemohou k čichovým buňkám proniknout plyny a výpary z úst, proto necítíme téměř nic a vnímání chuťových počitků je omezeno jen na ty základní.

Problémy s čichem

Pokles citlivosti čichu je způsoben nejčastěji onemocněním nosu, jako tomu bývá při rýmě nebo zánětu vedlejších nosních dutin. Poruchami čichu trpí také silní kuřáci, příčinou je vysušování citlivé čichové tkáně v nosní dutině.
Ztrátu čichu mohu zavinit poranění hlavy, přičemž nemusí jít vůbec o poranění závažná. Domníváme se, že příčinou je pohmoždění jemných nervových vláken, která procházejí z nosní dutiny do mozku nebo dokonce jejich přerušení při nárazu do hlavy. Ztráta čichu může být dočasná nebo trvalá a někdy může být rovněž omezena jen na jeden nosní průduch, jindy postihne oba.
Čich mohou ovlivnit i nitrolební chorobné procesy, ačkoliv to není nijak časté. Příčinou ztráty čichu bývají nádory nebo tepenné výdutě, které tlačí na čichové laloky a mohou vyvolat dočasnou ztrátu čichu. Podobně může čich utrpět při zánětech mozkových blan nebo po mozkovém krvácení.