Zánět nosohltanu

Zánět nosohltanu

Zánět nosohltanu, odborně nazofaryngitida, je velmi častým onemocnění všech věkových kategorií bez rozdílu pohlaví a vůbec nejčastějším onemocněním dýchacích cest ihned po rýmě. Zánět nosohltanu je infekční onemocnění, jehož hlavním původcem jsou viry. Na vzniku se však mohou podílet i bakterie.

Co je hltan?

Hltan je asi 15 cm dlouhá trubice, která nahoře navazuje na dutinu nosní a ústní a plynule přechází do jícnu. V jeho střední části dochází ke zkřížení dýchací a trávící soustavy. Nosohltan je také spojen Eustachovou trubicí se středním uchem, přes kterou je vyrovnáván tlak ve středním uchu. Na zadní stěně nosohltanu se nachází nosní mandle, která může být v dětství zvětšena a působit potíže. Po 10. roce se ale zmenšuje, až postupně vymizí.

Co je zánět?

Zánětem myslíme jakoukoliv obrannou reakci organismu, které má specifické příznaky jako zarudnutí, otok, zduření, bolest a zhoršenou funkci. Tyto všechny projevy jsou charakteristické při zánětu nosohltanu. Nejprve dochází k infekci sliznice, na kterou organismus reaguje rozšířením cév a zvýšeným prokrvením v postiženém místě, což se projeví zarudnutím. Poté dochází k přesunu složek imunitního systému z cév do tkání a vzniká otok. Ten vede ke zduření a bolesti vlivem rozpínání tkáně. 

Příznaky zánětu nosohltanu

Zánět nosohltanu je infekce sliznice bez postižení mandlí. Pokud dojde k zánětu mandlí, hovoříme spíše o angíně, která má typické příznaky. Nejčastější forma přesunu infekce probíhá kapénkami uvolňovanými při kašli, kýchání či mluvení nebo při kontaktu s nakaženou osobou. Dle původce nemoci rozdělujeme zánět nosohltanu na virový a bakteriální.

Virový zánět nosohltanu

Zánět nosohltanu je nejčastěji způsoben viry, a pokud prokážeme při výtěru bakterie, velmi často jde o komplikaci předchozí virové infekce. Hlavním příznakem je na počátku zarudlá a prosáklá sliznice hrdla. S počínajícím zánětem přichází i bolest v krku a zvýšená teplota, které se zprvu nemusí projevit, nicméně bývají časté obzvláště u dětí. Mízní uzliny na krku jsou bolestivé a zvětšené. Bývá přítomen suchý kašel, zánět spojivek a rýma.

Pokud se na sliznicích v ústech, především na měkkém patře a mandlích, objeví drobné puchýřky, jde většinou o herpetickou infekci tzv. herpanginu, která je způsobena viry ze skupiny Coxackií. 

Bakteriální zánět nosohltanu

Bakteriální zánět nosohltanu vzniká buď jako nová infekce, nebo komplikace probíhající virové infekce. Nejčastějším projevem bakteriální infekce je řezavá bolest v krku, která vystřeluje při polknutí do uší. Sliznice jsou prosáklé a zarudlé, místy se objevují bělavé povlaky. Onemocnění je potřeba ověřit mikrobiologickým vyšetřením – provedeme výtěr z krku a necháme kultivovat. Krevní testy mohou odhalit probíhající zánět a jeho rozsah. 

Léčba zánětu nosohltanu

Všeobecně se doporučuje kloktat (ne však heřmánek, šalvěj nebo mentolové preparáty, které vysušují sliznici hltanu), pít hodně tekutin ve formě čaje nebo ovocných šťáv a klid na lůžku v teplém, ne však suchém prostředí. Je důležité vyhýbat aktivnímu i pasivnímu kouření, protože tím dochází k dráždění sliznice hltanu postižené zánětem. Léčba zánětu nosohltanu je stanovena dle původce onemocnění. V případě virových infekcí je léčba symptomatická, to znamená, že tlumíme příznaky nemoci. Protivirová léčba, antivirotika, není u běžných infekcí (99 %) a nerizikových pacientů indikována. Nejčastějšími příznaky jsou bolest v krku, zvýšená teplota, rýma, případně kašel.

Při léčbě zvýšené teploty podáváme léky s účinnou látkou paracetamol (Panadol) nebo nesteroidní antirevmatika. Obecně doporučujeme paracetamol, který snižuje teplotu a ulevuje od bolesti. Nesteroidní antirevmatika mají podobné navíc protizánětlivý účinek, jsou však vhodnější spíše pro léčbu bolestí pohybového aparátu (svaly, klouby, kosti).

Rýma je často prvním projevem zánětu nosních dutin, jenž často přechází do nižších úseků dýchacího systému, tedy do nosohltanu. Při léčbě rýmy volíme „úlevové“ nosní spreje a kapky, které zmenší otok sliznic a dovolí nám volně dýchat. Můžeme také použít výplachy pomocí mořské vody či Vincentky.

Kašel je spíše projevem zánětu hrtanu či průdušek, které jsou mnohdy infikovány několik hodin či dní po zánětu nosohltanu. Při léčbě kašle volíme léky dle typu kašlání. Pokud je kašel suchý a dráždivý, podáváme antitusika. Naopak při vlhkém kašli s hlenem jsou vhodné expektorancia a mukolytika, které rozpouštějí hlen a usnadňují vykašlávání. 

Bakteriální infekce

V případě, že tradiční léčba zánětu nosohltanu nefunguje, musí lékař zvážit možný bakteriální původ infekce. Mikrobiologické vyšetření nám pomáhá odhalit původce nemoci. Pokud je výtěr z krku či nosu pozitivní, to znamená, že během kultivace byly objeveny bakterie, podáváme antibiotika. Nejčastějším původcem zánětu nosohltanu je Streptococcus pyogenes, vzácně pneumokok, Haemophillus influenzae a Moxarella catarrhalis, které jsou v populaci zcela běžné a dobře léčitelné. Při opakovaných zánětech můžeme podat imunomodulační léčbu, což jsou léky působící na činnost imunitního systému, hlavně na rovnováhu a funkčnost všech prvků.