Epilepsie

Epilepsie

Epilepsie, lidově padoucnice, je onemocnění mozku, které je charakteristické opakovanými náhlými a vůlí neovlivnitelnými záchvaty. Tyto záchvaty mohou vypadat velmi různorodě. S epilepsií se setkáváme prakticky v jakémkoliv věku a udává se, že tímto onemocněním trpí až 1% obyvatel. Epilepsie představuje funkční postižení určité části, či systému mozku, které bývá přechodné. Epilepsii je nezbytné diagnostikovat co nejdříve, aby mohla včas být nasazena léčba.

Vznik epilepsie

Epilepsie představuje náhlou a přechodnou poruchu aktivity mozkové kůry vznikající nekontrolovatelným vznikem výbojů v šedé hmotě mozku. Pro vznik epilepsie je nezbytná přítomnost tzv. epileptogenního ložiska, které představuje shluk nervových buněk, které mají abnormální elektrickou aktivitu. Tyto neurony nekontrolovatelně tvoří vzruchy, které se mohou i šířit do okolí. Nervové buňky nedosahují klidu a jsou tzv. hyperexcitabilní, tedy snadno drážditelné. Mechanismy, které by aktivitu nervových buněk tlumily toho nejsou schopny a projevuje se epileptický výboj. Jakákoliv léze mozku, která alespoň částečně poškodí nervovou buňku může být příčinou vzniku epilepsie. Mezi nejčastější příčiny patří úrazy, nádory, hypoglykémie, tedy snížená hladina krevního cukru, hypoxie, tedy snížené množství kyslíku v krvi.

Typy a projevy epilepsie

Epilepsie je onemocnění, které představuje přechodnou poruchu funkce mozku. Ta může postihovat celý mozek, může být lokalizována v jedné oblasti, nebo se z ní i šířit. Podle toho rozlišujeme 3 typy epileptických záchvatů, a to generalizované, parciální, či sekundárně generalizované.

Generalizované epileptické záchvaty

Generalizované epileptické záchvaty postihuje obě hemisféry, tedy poloviny, mozku současně, bez zjevného začátku z ložiska. V rámci generalizovaných epileptických záchvatů rozlišujeme 4 základní typy, které se dělí podle toho zda jsou provázeny křečemi, či ne.

Tonicko-klonický epileptický záchvat, dříve nazývaný grand mal, má velice dramatický klinický průběh. Projevuje se náhlou ztrátou vědomí s pádem, rozvojem tonických křečí, které postihují všechno svalstvo a projevují se ztuhlostí. Poté následují tzv. klonické křeče, které mají škubavý charakter. Postiženo bývá i svalstvo obličeje, tudíž často dochází k prudkému stisku čelistí a pacient mívá tak pokousaný jazyk. Typická je také pěna vycházející z úst. Vzhledem k tomu, že je záchvat doprovázen i zástavou dechu, může být nemocný brunátný, postupně až modrý. Po záchvatu křeče povolují a objevuje se inkontinence moče i stolice. Pacient bývá dezorientovaný, zmatený, trpí amnézíí, tedy výpadkem paměti a mívá bolesti hlavy. Po prodělání tonicko-klonického epileptického záchvatu často pacienti i usínají. Vlastnímu záchvatu může předcházet podrážděnost, únava, pocit nevůle, nebo bolesti hlavy.

Epileptický záchvat typu absence, neboli petit mal, se vyskytuje typicky u dětí nad 3 roky věku a vzácně přecházejí do dospělosti. Tento typ epilepsie se projevuje zárazem v dosud prováděné činnosti, řeči, chování, nebo i strnulým výrazem. Někdy se mohou současně objevit i projevy jako stočení očí směrem vzhůru, opakované polykání, záškuby svalů obličeje, nebo svírání rukou v pěst. Vědomí je i zde porušeno avšak záchvat typu absence mívá dobrou prognózu.

Infantilní spazmy se vyskytují u kojenců do 6 měsíců věku a projevují se rychlým předklonem hlavičky směrem dopředu a rozhozením horních končetin do stran, nebo jejich zkřížení před tělem na hrudi. Tento typ záchvatů bývá spojen s těžkou psychomotorickou retardací a proto mají závažnou prognózu.

Parciální epileptické záchvaty

Typickým rysem parciálních záchvatů je konkrétní lokalizované místo epileptického výboje. Rozlišujeme tři základní typy parciálních epileptických záchvatů, a to simplexní, komplexní a sekundárně generalizované.

Simplexní parciální epileptické záchvaty se projevují jak poruchami hybnosti, tak poruchami čití. Objevují se tonické, či klonické křeče v jedné horní, nebo dolní končetině, popřípadě v polovině obličeje. Vzhledem k tomu, že jsou hlavní dráhy mozku zkřížené, usuzuje se tak, že je ložisko epilepsie v protilehlé polovině mozku, než jsou klinické příznaky. Stejně tak se objevuje mravenčení, či bolesti. Pro tento typ epilepsie je typické, že zde není přítomna porucha vědomí.

Komplexní parciální epileptické záchvaty mají velice variabilní klinické projevy, jelikož může být postižen čelní, temenní, i spánkový mozkový lalok. Před samotným epileptickým záchvatem se u některých pacientů dostavuje tzv. aura, tedy předzvěst záchvatu. Její projevy odpovídají lokalizaci epileptogenního ložiska. Nejčastěji se jedná o čichové, sluchové nebo zrakové halucinace, snové stavy, strach, úzkost, nebo pocit tísně. Samotný epileptický záchvat se projevuje náhlou poruchou chování, který má podobu stavu zmatenosti, či automatického jednání, které je však neúčelné. Tím se myslí například chůze, oblékaní, či svlékání, které jsou neúčelné a často i nepřiměřené společenské situaci. Může se projevovat i opakovaným žvýkáním, mlaskáním, nebo nesrozumitelnou mluvou. V některých případech pacient podstoupí cestu do běžně navštěvovaných míst, které jsou však v daném čase nesmyslné. Na záchvat má pacient kompletní amnézii.

Sekundárně generalizovaný parciální záchvat znamená rozvoj výše uvedených parciálních záchvatů, které se posléze šíří a přecházejí do generalizovaného epileptického záchvatu. Po prodělání záchvatu jsou typické výpady motoriky, řeči, které trvají i několik dnů.

Status epilepticus

Status epilepticus představuje epileptický záchvat, který trvá déle než 30 minut, nebo jsou přítomny opakované záchvaty během 30 minut. Pacient se při nich neprobírá z bezvědomí. Tento stav je velice závažný a ohrožuje pacienta na životě. Je doprovázen horečkou, zvýšeným počtem bílých krvinek v krvi, mozkovou hypoxií, tedy sníženou koncentrací kyslíku v mozku a mozkovým otokem.

Diagnostika epilepsie

Diagnostika epilepsie vyplývá z analýzy vlastního epileptického záchvatu a zjištění jeho příčiny. Nejdůležitější je podrobná a pečlivá anamnéza s podrobným popisem epileptického záchvatu od svědků. Ze zobrazovacích metod je nezbytné provést EEG, tedy elektroencefalografii, kdy se pomocí elektrod snímají změny aktivity nervových buněk v čase. Pokud by nález na EEG byl negativní, nevylučuje to přítomnost epilepsie. Proto se užívá i některých aktivačních testů, které by epileptický záchvat vyvolaly. V současné době se užívá video-EEG monitorování, kdy je pacient sledován na lůžku pomocí kamery a současně jsou připevněny i elektrody ke snímání elektrických změn nervových buněk. Tak je možné analyzovat a porovnat záznam z videa a z EEG. Zásadním vyšetřením pro stanovení etiologie epileptického záchvatu je magnetická rezonance.

Léčba epilepsie

Cílem léčby epilepsie je zlepšení kvality života. Léčba epilepsie je farmakologická, nebo chirurgická. Farmakologická léčba spočívá v nasazení tzv. antiepileptik. Lékem volby pro generalizované záchvaty epilepsie bývá nejčastěji kyselina valproová. Ta však má i své nežádoucí účinky, jako jsou anorexie, zvracení, nebo přírůstek na váze. Pro parciální záchvaty je první volbou medikamentózní léčba s použitím karbamazepinu. Jeho nežádoucí účinky jsou vyrážky, ospalost, únava, závratě, neklid, rozmazané vidění, či kardiální poruchy. Při vlastním epileptickém záchvatu se používají léky ze skupiny benzodiazepinů. Pokud farmakologická léčba není účinná, je možné přistoupit k chirurgické léčbě epilepsie, která je však možná pouze u parciálních záchvatů.

Prevence a prognóza epilepsie

Pro pacienta s epilepsií jsou kromě pravidelného užívání léků velmi důležitá preventivní opatření, s jejichž dodržováním se nemocný vyvaruje vzniku záchvatu. Mezi tato opatření patří absolutní zákaz pití alkoholu, který záchvaty prokazatelně vyvolává. Nezbytný je i dostatečný spánek. Pracovní riziko epileptika by neměla přesahovat riziko běžného života. Prognóza epilepsie se odvíjí od typu záchvatů. Dobrou prognózu mají epilepsie dětského věku, například záchvat typu absence. U všech ostatních existuje riziko navrácení choroby při vysazení léků, které je až 90%.