Glioblastom

Glioblastom

Glioblastom je nejzhoubnějším mozkovým nádorem, který vychází z gliových buněk a proto je představitelem skupiny nádorů nazývaných gliomy. Vyskytuje se v jakémkoliv věku s převahou v dospělosti a v České republice je ročně diagnostikováno až 350 případů. Přestože se jedná o zhoubný nádor, velice vzácně zakládají metastázy, tedy druhotná nádorová ložiska. Škodí však svým rychlým růstem, který vede ke zvyšování nitrolebního tlaku a samotným útlakem okolních struktur mozku. Léčba glioblastomu spočívá v kombinaci chirurgického zákroku s pooperační chemoterapií a radioterapií.

Mozek

Lidský mozek je velmi unikátní orgán, který má řadu funkcí. Je zodpovědný za motorickou aktivitu, vnímání dotyku, tepla, chladu, tlaku, či vibrací, zajišťuje vnímání emocí, paměť, pozornost, chování, ale i psychický stav jedince. Mozek se skládá z několika druhů buněk. Těmi jsou především neurony, které mají za úkol tvořit elektrické vzruchy a přenášet tak signály mezi částmi mozku i mezi mozkem a ostatními orgány v těle. Ostatní buňky, které nazýváme gliové, plní v mozku mnoho velmi důležitých činností, které umožňují nervovým buňkám, tedy neuronům, fungovat. Poskytují jim ochranu, výživu a izolaci od okolí. V případě glioblastomu jsou to právě gliové buňky, ze kterých nádor vzniká.

Nádor

Nádor je patologický soubor buněk, který roste nezávisle na organismu. Nádor může být zhoubný, tedy maligní, nebo nezhoubný, tzv. benigní. Pro nezhoubné nádory je typický pomalý růst, není infiltrativní, avšak může svou velikostí utlačovat okolní tkáně. Nezhoubné nádory nezakládají metastázy, tedy vzdálená druhotná nádorová ložiska. Naproti tomu zhoubné nádory rostou velice rychle, inflitrují a destruují okolní tkáně a zakládají metastázy. V případě glioblastomu, jakožto nitrolebního zhoubného nádoru, jsou metastázy vzácné, ale je nebezpečný svým uložením, jelikož může svým růstem poškozovat a utlačovat životně důležité okrsky mozku.

Vznik glioblastomu

Glioblastom, jako i ostatní nádory, vznikají změnou chování výchozí buňky, tedy buněk gliových. V jejich genetickém materiálu dochází ke vzniku mutací, které vedou ke stavu, kdy rostou a množí se zcela nezávisle na organismu hostitele. Právě tento nekontrolovatelný růst a neschopnost vyvolat přirozenou buněčnou smrt jsou hlavní příčiny vzniku nádoru. Nádorové buňky se tedy množí mnohem rychleji a postupně utlačují okolní zdravé buňky. Glioblastom, přestože je zhoubný, velice vzácně zakládá vzdálená druhotná nádorová ložiska mozkomíšním mokem, avšak počítá se jako nádor klinicky potencionálně maligní v důsledku své nitrolební lokalizace. Proto je velice důležité co nejdříve rozpoznat příznaky svědčící pro přítomnost nádoru.

Příznaky glioblastomu

Glioblastom, stejně jako i ostatní nitrolební nádory, jsou řazeny mezi tzv. expanzivní nitrolební procesy, což jsou takové, které zvyšují nitrolební obsah a nitrolební tlak. To vede k rozvoji příznaků glioblastomu. Příznaky glioblastomu se zpočátku projeví jako bolesti hlavy, nevolnosti a zvracení. Mohou se objevit i pocity nejistoty v prostoru, závratě a později se dostavují i poruchy psychiky, ve smyslu útlumu, poruchy paměti, snížení zájmu a nesoustředivost. Nezřídka se glioblastom projeví i poruchami vědomí a nestejně širokými zornicemi. Další příznaky glioblastomu jsou důsledkem své lokalizace, kdy narušuje nervové spoje v konkrétních mozkových centrech. Můžeme se tak setkat s poruchami řeči a velmi varovným příznakem je epileptický záchvat. V důsledku zvýšeného nitrolebního tlaku je typickým nálezem i tzv. městnavá papila, tedy stav, kdy papila zrakového nervu prominuje směrem do očního bulbu.

Diagnostika glioblastomu

Základní diagnostickou metodou u glioblastomu je magnetická rezonance, která je schopna zobrazit expanzivně se chovající útvar. Další diagnostickou metodou je CT, tedy počítačová tomografie, která není tak přesná jako předchozí metoda, avšak je schopna lokalizovat nádor a určit jeho velikost,strukturu a vztah k okolním tkáním, nebo orgánům. Aby však bylo možné s jistotou určit diagnózu glioblastomu, je nutná histologická verifikace. To znamená, že je nutné získat vzorek tkáně z podezřelého útvaru punkcí.

Léčba glioblastomu

Léčba glioblastomu spočívá v kombinaci několika léčebných modalit, z nichž naprosto zásadní je neurochirurgický zákrok. Radikalita výkonu je důležitým a také rozhodujícím prognostickým faktorem. To je dáno především faktem, že není vždy možné odstranit celý nádor. Nesmírně důležitou roli má v pooperační léčbě radioterapie a chemoterapie. Léčba zářením je stále nezastupitelnou modalitou v léčbě centrální nervové soustavy. V případě glioblastomu je důležitá pro možné neúplné odstranění nádoru. Pacient obvykle podstupuje terapii zářením po dobu 6 týdnů. Chemoterapie spočívá v podávání látek, které tlumí množení nádorových buněk. V léčbě glioblastomu se nejčastěji přistupuje k tzv. konkomitantní, tedy současné radiochemoterapii. Při ní se současně podává perorálně Temozolomid a lokálně se ozařuje lůžko tumoru. Nevýhodou chemoterapie je fakt, že jsou kromě nádorových buněk hubeny i ty zdravé. Tyto tři modality se mohou různě kombinovat individuálně na základě zdravotního stavu každého pacienta. O léčebné strategii by se měl porad multidisciplinární tým složený z onkologa, neurochirurga, diagnostika a neurologa.

Prognóza glioblastomu

Glioblastom je nejzhoubnějším mozkovým nádorem, který má smrtelné následky. Rostoucí nádor ničí spojení mezi jednotlivými nervovými buňkami a narušuje tak přenos vzruchů. Navíc nádor utlačuje okolní mozkovou tkáň, proto se u pacientů s glioblastomem často setkáváme s poruchami paměti, nesoustředěním, či epileptickými záchvaty. Nemocní s glioblastomem se obvykle dožívají šesti měsíců až jednoho roku.