Lymfatické uzliny a cévy

Lymfatické uzliny a cévy

Lymfatické uzliny a cévy jsou nezbytnou součástí imunitního systému každého jedince a slouží v obranně organismu vůči infekčním a nádorovým onemocněním. Lymfatické uzliny představuji rozšíření lymfatických cév, ve kterých se shromažďují lymfocyty, tedy speciální typy bílých krvinek. Lymfa, neboli míza, je bělavá tekutina, která vzniká průchodem stěnou krevních kapilár a obsahuje bílé krvinky, bílkoviny a tuky. Představuje přebytečnou tekutinu z tělesných buněk a tkání. Během dne vznikne přibližně dva až tři litry mízy. Míza je z tkání odváděna soustavou drobných mízních cév, které se postupně spojují do větších mízovodů a ústí do žil, kde se míza smíchá s krví. 

Vzhled a funkce lymfatické uzliny a cévy

• Lymfatické uzliny jsou tělíska kulovitého nebo fazolovitého tvaru. Lymfatické uzliny jsou roztroušeny po celém těle, v některých částech jsou ale uspořádané do skupin. Uvnitř těla je to především v okolí velkých cév a v prostoru mezi plícemi. Uzliny, které jsou volně hmatatelné například pod kůží na krku, v podpažní jamce nebo v oblasti třísla, jsou normálně velikosti do jednoho centimetru a jsou nebolestivé. Do lymfatických uzlin vstupují lymfatické cévy přivádějící lymfu. Uvnitř uzliny jsou přítomny především buňky z řady bílých krvinek, převážně lymfocyty, které zde přichází do kontaktu s cizorodými látkami. Naučí se je rozeznávat a jsou schopny s nimi bojovat. Z tohoto důvodu jsou lymfatické uzliny významnou součástí imunitního systému.

• Lymfatické cévy jsou velice úzce spojeny s oběhovým systémem. Vstupují do lymfatických uzlin a přivádí do nich lymfu. Větší lymfatické cévy mají podobu žil. Lymfatické cévy shromažďují a vedou mízu do žil v blízkosti srdce. Pohyb mízy v mízních cévách je podporován stahy svalstva a dýcháním. 

Onemocnění lymfatických uzlin a cév

Jak lymfatické cévy, tak lymfatické uzliny mohou být postiženy celou řadou nemocí, nebo mohou na nějakou nemoc reagovat, a tím na ni upozornit. Při zamezení odtoku mízy vzniká mízní otok, tzv. lymfedém, který může být vrozený, nebo vzniká například jako následek úrazu nebo operace. Lymfatické uzliny a cévy mohou také být postiženy zánětem, kdy vzniká tzv.lymfadenitida. Lymfatická uzlina reaguje na přítomnost cizorodé látky v organismu svým zvětšením. K tomu může dojít jak z infekčních, tak nádorových příčin a tyto dva stavy je velice důležité odlišit. Z infekčních příčin, které jsou častější, jsou to onemocnění virová, jako mononukleóza, zarděnky, spalničky, nebo onemocnění způsobené bakteriemi,či parazity. I v případě lymfatických uzliny je možný vznik nádorového onemocnění a mluvíme pak o tzv. lymfomu. Lymfatická uzlina je často postižena také při přítomnosti nádoru jinde v těle, který používá právě lymfatických uzlin a cév ke svému šíření. Ty se tak stávají zvětšenými a hmatnými. 

Diagnostika onemocnění lymfatických uzlin a cév

V případě potíží je na místě neotálet s návštěvou lékaře, který posoudí závažnost onemocnění. Ten kromě jednoduchého vyšetření velikosti, pohyblivosti a bolestivosti uzlin posoudí také závažnost jiných příznaků, například horečky, úbytku hmotnosti, či noční pocení. Často už tento postup spolu s vyšetřením krve postačuje k stanovení správné diagnózy a adekvátní léčby. Bohužel je někdy ale proces pátrání po příčinách obtíží složitější, zvláště jedná-li se o potvrzení nebo vyvrácení zhoubného onemocnění. Nápomocen bývá ultrazvuk, počítačová tomografie. Nesmírným přínosem v případě pochybností je mikroskopické vyšetření vzorku postižené uzliny, který se získá v lokální anestezii.