Mykóza nohou

Mykóza nohou

Mykóza nohou je poměrně častým problémem, který postihuje jak muže, tak ženy. Jedná se o nejčastější plísňové onemocnění, jehož původcem je obvykle plíseň zvaná Trychophyton rubrum, ři Trychophyton interdigitale. Mykóza nohou bývá velice často přehlížena a podceňována, jelikož je laickou veřejností často považována za kosmetickou vadu. Jedná se však o onemocnění, které se často šíří i na nehty a lze ji léčit pomocí antimykotik.

Vznik mykózy nohou

Mykóza nohou vzniká přímým, či nepřímým přenosem plísně z nakažené osoby, nebo zvířete. Přenos je možný také kontaminovanou půdou. Původce onemocnění bývá skryt v odloučených částicích keratinu, který je součástí kůže. Nejsnadněji se mykóza nohou přenáší ve společných veřejných zařízeních, jako jsou bazény, sprchy, nebo sauny. Toto plísňové onemocnění se přenáší i užíváním stejných předmětů, jako jsou ručníky, obuv, prádlo, hřebeny, nebo předměty určené k péči o nohy a nehty. Pokud je navíc narušena integrita kůže, například nějakým poraněním, nebo škrábnutím, selhávají tak přirozené obranné mechanismy kůže a plísni již nic nebrání ke vstupu do organismu.

Formy a projevy mykózy nohou

Mykóza nohou je v dnešní době nejčastějším plísňovým onemocnění, kterým dle některých statistik trpí až 50% dospělé populace. Postiženy bývají plosky nohou, nebo meziprstní prostory a často jsou postiženy obě nohy. Onemocnění má spíše chronicko-intermitentní průběh, to znamená, že se periodicky vrací po dobu několika let až desetiletí. Rozlišujeme 3 formy mykózy nohou, a to tzv. interdigitální, vezikulózní a hyperkeratotickou.

Interditigální forma mykózy nohou

Interdigitální forma mykózy nohou postihuje oblast meziprstí, nejčastěji prostor mezi 3. a 4., či 4. a 5. prstem. Klinicky se tato forma projevuje mírným zarudnutím, silným svěděním a odlupováním kůže s postupným bělavým zabarvením. Po odeznění akutní fáze se projevuje jako suché odlupování kůže s šířením na plosky i hřbety nohou. Kůže je obnažená a tak vytváří vhodné podmínky pro snadný vstup bakterií. To se projeví otoky, prasklinami a mokváním.

Vezikulózní forma mykóz nohou

Vezikulózní forma mykózy nohou je méně častá a vyznačuje se svěděním, zarudnutím kůže s výsevem puchýřků, které mají zkalený hnisavý obsah. Nejčastěji se vyskytuje na vnitřních stranách plosky nohy. Puchýře po čase praskají a tvoří se drobné, vřídkům podobné afekce.

Hyperkeratotická forma mykózy nohou

Pro hyperkeratotickou formu mykózy nohou je typické zvýšené rohovatění kůže, což se projeví jako okrsky ztluštělé kůže, ve kterých vznikají praskliny a otevírají tak cestu pro vstup bakteriím. Pokud jsou praskliny hlubší, bývají bolestivé a mohou i krvácet. Ložiska jsou pokryta bělavými šupinkami, které se olupují. Tuto formu nejčastěji vidíme na patách, koncích prstů, ale může postihovat i celou plosku nohy. Často tato forma nemá žádné příznaky a může se snadno zaměnit i s lupénkou, či ekzémem.

Rizikové faktory vzniku mykózy nohou

 Mykóza nohou vzniká přenosem plísňové infekce na obnaženou kůži. Existují však různé rizikové faktory, které vznik mykózy podporují. Je známo, že plísním se velice dobře daří v teplém a vhlkém prostředí. Proto je zvýšené pocení a zároveň i zvýšená teplota prostředí významným rizikovým faktorem, který je snadno dosažitelný například v meziprstí. Dalším faktorem podporující vznik mykózy nohou je nošení neprodyšné obuvi, především v létě. Náchylní jsou rovněž i pacienti s poruchami krevní cirkulace na dolních končetinách, často diabetici.

Komplikace mykózy nohou

Mykóza nohou je velice často laickou veřejností bagatelizovánaa považována za kosmetickou záležitost. Jedná se však o dlouhodobé úporné onemocnění, které se někdy těžce léčí a může vést k rozvoji komplikací, nejčastěji ve smyslu šíření do okolí. Nezřídka se mykóza šíří na nehty, vlasy a v případě kontaktu i na ruce. V případě přítomnosti obnažené kůže, či prasklin, vzniká velice snadno bakteriální infekce ran. Závažné komplikace může mykóza nohou způsobit u diabetiků, či pacientů s oslabeným imunitním systémem, kdy může dojít až ke vzniku flegmóny,či gangrény a hrozí tak chirurgická amputace prstů a přilehlých částí.

Diagnostika mykózy nohou

Mykóza nohou je obvykle snadno diagnostikovatelné již z klinického obrazu. Ten však může být pozměněn domácí samoléčbou a proto je nezbytné se o použitých přípravcích lékaři zmínit. K potvrzení diagnózy je nutné mikroskopické a kultivační vyšetření vzorku. Vzorek se odebírá pinzetou, či skalpelem, kterými jemně odebíráme šupiny z chorobného ložiska. V případě puchýřků se k dalšímu vyšetření odebírá jejich kryt. Vzorek je nutné co nejrychleji transportovat ke zpracování, aby nedošlo k vyschnutí.

Léčba mykózy nohou

Léčba mykózy nohou by měla být zahájena po laboratorním potvrzení diagnózy a spočívá v užívání antimykotik. Terapie je v první řadě zevní, kdy je možné užití celé řady látek ve formě mastí, sprejů, či roztoků. Jedná se o léky ze skupiny imidazolů, alylaminů a hydroxypyridonů. V případě hyperkeratotické formy je nezbytné odstranění nánosu rohoviny, nejlépe salycilovou vazelínou. Pokud tato léčba není účinná, můžeme zvolit léčbu celkovou, kdy jsou podávany antimykotika v tabletách. Mykóza nohou je onemocnění, které se často vrací a proto je nezbytné, aby na léčbu navazovala i preventivní opatření, která zabrání opětovnému rozvoji onemocnění.

Prevence mykózy nohou

Prevence mykózy nohou spočívá především v pečlivé hygieně, nošení vzdušné obuvi a zabránění dlouhodobému pobytu nohou ve vlhku. K tomu dochází především v letním období, proto je vhodné vyvarovat se například nošení uzavřené obuvi naboso. Stejně tak je nezbytné řádné osušení nohou po koupeli, dezinfekce obuvi antimykotickými přípravky, nošení bavlněných ponožek sajících pot, vyhýbání se chození naboso ve veřejných prostorách a používat vlastní ručníky, či prádlo.