Hluchota

Hluchota

Hluchota neboli těžká nedoslýchavost je porucha sluchového aparátu, při které naše uši vnímají zvukové informace velmi nedostatečně nebo je nevnímají vůbec. Toto postižení může být jednostranné, kdy je postiženo jen jedno ucho, ale jsou známy i případy hluchoty oboustranné. Pojďme si zjednodušeně při této příležitosti připomenout, jakým způsobem jsme vlastně schopni slyšet. Za normálních okolností přichází zvuková informace z vnějšího prostředí přes náš boltec do zvukovodu. Ten je zakončen bubínkem, který se při příchodu zvukových vln ze zvukovodu rozkmitá, a dále přenáší signál na středoušní kůstky a následně pak do vnitřního ucha, odkud je zvuková informace převedena na nervový signál a ten se šíří zvukových nervem dále do mozkových center, kde je vyhodnocen a my si ho uvědomíme. Postižení některé z těchto struktur se tedy projeví u pacienta poruchou sluchu až hluchotou.

Hluchota a její příčiny

Proč ale hluchota vůbec vzniká? Příčin může být hned několik a odvíjí se od nich i samotné dělení tohoto onemocnění. Prvním typem je hluchota vrozená. Její příčinou může být genetická vada nebo vývojová vada sluchového aparátu, která vznikne u plodu během nitroděložního vývoje. V tomto případě může být nedostatečně vyvinuta některá z částí sluchového aparátu. Vrozená hluchota u dětí může být také způsobena onemocněním matky v průběhu těhotenství. Rizikové v těhotenství jsou pro plod zejména zarděnky nebo syfilis vyskytující u matky, a dále potom mohou být postiženy děti žen, které během těhotenství užívaly alkohol. Hluchota může být také součástí jiných vrozených syndromů.
Kromě vrozené rozeznáváme ještě tzv. hluchotu získanou. V tomto případě se jedná o vadu sluchu, která vzniká až v průběhu života. Může být způsobena úrazem, například zlomeninami spánkové kosti, ve které leží sluchový aparát. Dále mohou hluchotu způsobit zánětlivé či nádorové procesy v oblasti ucha nebo některé užívané léky. Mezi ně patří zejména antibiotika, tzv. aminoglykosidy. Nesmíme opomenout ani vliv nadměrného hluku nebo toxických látek. Z klinického hlediska je vhodné zmínit ještě dělení hluchoty podle řečových schopností jedince v době jejího vzniku. Pokud dojde k ohluchnutí do 2 let věku, kdy ještě není vývoj řeči dokončen, mluvíme o tzv. hluchotě prelingvální. Pokud k ní dojde již během vývoje řeči- mezi 2. a 6. rokem věku, jedná se o hluchotu perilingvální a konečně postlingvální, pokud se vyskytne u jedinců starších 6 let, kteří již mají vývoj řeči ukončen.

Hluchota a preventivní opatření

Hluchota je tedy stav, kdy má pacient narušenou nebo omezenou schopnost slyšet na jedno či obě uši. Pokud chceme snížit riziko jejího výskytu ,je vhodné se snažit předcházet rizikovým faktorům, zejména potom těm, které můžeme sami ovlivnit. Ženy již před otěhotněním by se měly informovat o případném očkování proti zarděnkám a dalším rizikových chorobám a i dále během těhotenství dbát na pravidelné vyšetření. V zaměstnání se vyhýbáme nadměrnému hluku, nepodceňujeme zánětlivá ušní onemocnění apod.

Hluchota a poučení na závěr

Existuje ale několik možností, pomocí nichž může kvalita života hluchých či silně nedoslýchavých pacientů zůstat na poměrně vysoké úrovni a díky nimž se snižuje i komunikační bariéra s okolím nemocného. U dětských i dospělých pacientů je možné zvážit možnost tzv. kochleárního implantátu. Jedná se o zařízení, které se voperuje v blízkosti sluchového nervu. Jeho použití se doporučuje zejména u pacientů, u nichž se hluchota vyvinula postlingválně, kteří tedy již dříve mluvili i slyšeli.