Otok plic

Otok plic

Otokem plic rozumíme přítomnost tekutiny v plicních sklípcích. Ty jsou místem, kde dochází k výměně dýchacích plynů – kyslík ze vzduchu přechází do krve a opačným směrem přestupuje oxid uhličitý. Tekutina v těchto prostorech tedy představuje narušení této výměny a vede k nedostatku kyslíku.
Původ tekutiny nemusí být jen v zevním prostředí. Tedy nejedná se o vodu, kterou vdechneme např. při koupání. V tomto případě sice ke vzniku otoku také dochází, ale je to spíše druhotný jev, důsledek působení vdechnuté vody na stěnu sklípku. Otokem označujeme stav, kdy přestupuje tekutina z cév do okolní tkáně, a nemusí se týkat jen plic.

Příčiny vzniku otoku plic

K otoku plic může dojít:

• při zvýšené propustnosti cévní stěny, například u zánětu a u alergické reakce vlivem látek řídících imunitní reakci
• při zvýšení tlaku v plicních cévách, například u srdečního selhání, ucpání plicních žil krevní sraženinou – plicní embolie
• při sníženém množství bílkovin v krvi: vytvářejí tlak, který tekutinu udržuje uvnitř cév. V případě, že je jich málo, tento tlak klesá a tekutina uniká do okolí. Se sníženým množstvím bílkovin se setkáváme např. při některých onemocnění ledvin a jater
• při poškození plicních sklípků, jako jsou zánět, vdechnutí těkavých látek, žíravin, zvratků, vody při tonutí - zvláště mořské a chlorované
• při vdechování řídkého vzduchu ve vysokých nadmořských výškách: tlak v plicním sklípku tím klesá na hodnotu, která je nižší než tlak v plicních cévách. To vytlačí tekutinu do plic.
• při opakovaném užívání heroinu (kombinace poškození sklípků a zvýšení tlaku v plicních cévách), postižení plic je v tomto případě rozsáhlé a téměř neléčitelné, tzv. heroinová plíce.

Srdeční selhání a otok plic

Nejčastěji je na vině levostranné srdeční selhání, kdy levá síň a levá komora nejsou schopny dostatečně fungovat. Za normálních okolností tyto oddíly přijímají okysličenou krev z plic, kterou poté vypuzují do oběhu. Při nedostatečné funkci se množství vypuzené krve snižuje. Ta se hromadí v plicních žilách, což zde vede ke zvyšování tlaku. V případě, že tlak v žilách překročí tlak v plicním sklípku, tekutina se do něj začne filtrovat. Důvodů srdečního selhání je několik, např.:

• infarkt
• dlouhotrvající angina pectoris, čili nedostatečné zásobení srdce krví způsobené zúžením věnčitých tepen
• vysoký krevní tlak
• některé poruchy srdečního rytmu
• chlopenní vady, jako zúžení aortální nebo mitrální chlopně

Projevy otoku plic

Otok plic se projevuje:

• ztíženým dýcháním (dušností): u srdečního selhání se zhoršuje vleže. To nutí člověka zaujmout zvýšenou polohu během spánku.
• kašlem, resp. vykašláváním narůžovělé zpěněné tekutiny
• může se objevit zmodrání kůže (cyanóza): je známkou vážného nedostatku kyslíku v krvi a je vždy nepříznivým znakem
• neklid a pocení
• vzácně chroptivé zvuky při dýchání (pouze u velkých otoků)

Rizika otoku plic

Je nutné zmínit, že otok neohrožuje jen nedostatkem kyslíku, ale i hromaděním oxidu uhličitého. Ten se v těle mění na kyselinu uhličitou a narušuje tak rovnováhu mezi kyselými a zásaditými látkami v organismu. Otok plic je tedy stav vážný a neléčený vede k selhání plicních funkcí a metabolickému rozvratu.

Léčba otoku plic

U otoku plic z příčin srdečních se používají léky zvané diuretika. Ty způsobují zvýšené vylučování vody ledvinami a tím zmenšují objem tekutiny v plicním řečišti. Kromě toho se podávají léky usnadňující dýchání a dává se inhalovat kyslík. Těžké stavy otoku plic je nutné hospitalizovat na jednotce intenzivní péče a v případě nutnosti i připojit na umělou plicní ventilaci. Jako u každého stavu ohrožujícího lidské zdraví je nutné zjistit vyvolávající příčinu.