Libeček, dobromysl, majoránka a kerblík

Libeček

Libeček, lidově vopich či vopych, vlstek... se u nás začal pěstovat v 8. století. Zmínka o něm je i herbáři abytyše Hildegardy von Bingen (12. století). Jeho domovem je patrně Irán a znali ho již staří Řekové a Římané. Je to velmi aromatická rostlina, voní po polévkovém koření. Nejčastěji se v kuchyni používají mladé listy, někdy i kořen. Obsahuje silice a terpinol, vitamím C, provitamín A, kyselinu jablečnou a angelikovou. V mladých listech je i rutin, látka, která pomáhá udržet stěny kapilár pružnými. Používá se do polévek, omáček, k pečením, do salátů, paštik a nádivek. Podporuje sekreci trávicích šťáv, vylučování solí z organismu, mírní nadýmání. Kořen libečku je součástí žlučníkových čajů – podporuje tvorbu žluči a mírní nadýmání.

Dobromysl obecná

Dobromysl ve středověku patřila mezi kouzelné bylinky. Měla chránit člověka před čarodějnicemi, sekáčům se přidávala do jídla jako ochrana před uštknutím hadů. Hippokrates ji doporučoval na posílení nervů, abatyše Hildegarda na léčbu, Mattioli proti křečím a na zvýšení tvorby žluče. Dnes ji známe především jako koření, ovoní polévky, pečeni, saláty a typická je pro pizzu. Obsahuje třísloviny, silice (thymol), hořčiny, tanin, těkavý olej a další složky. Je výborným kloktadlem při bolestech v krku a zánětech ústní dutiny, napomáhá vykašlávání. Čaj z dobromysle pomáhá při migrénách a depresích. Pár kapek silice na polštáři navodí příjemné usínání a dobrou mysl.

Majoránka zahradní

Majoránka byla ve středověku opředena bájemi a pověstmi. Dokonce se z ní připravoval nápoj lásky. Údajně posiluje ženskou sexualitu, a proto bývaly snítky majoránky součástí svatebních kytic. V dnešní době ji používáme především jako koření. Umíte si představit třeba bramboračku bez majoránky? Dává se do gulášů, luštěninových polévek, bramboráku, mletých mas, paštik, uzenin. Bez majoránky by nebyla zabíjačka. Hlavní složkou majoránky jsou silice s terpineolem a terpinelem, dále hořčiny, třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny a další látky. Působí močopudně, napomáhá trávení, tlumí nadýmání. Zklidňuje křeče, zmírňuje menstruační bolesti, podporuje tvorbu a vylučování mateřského mléka.

Kerblík třebule

Kerblík je méně známá, velmi aromatická bylinka, která v posledních desetiletích upadla v zapomnění, i když ještě na začátku 20. století se u nás pěstovala v každé zahrádce. Kerblík je známý již od antiky, u nás jej měla ve velké oblibě Magdalena Dobromila Rettigová. Je to nutričně velmi cenná rostlinka. Má vysoký obsah vitamínu C (140 mg v 100 g), dále provitamín A, aromatické silice, flavonoidy, minerální látky – zvláště železo a hořčík. Působí močopudně, podporuje trávení, tlumí plynatost. Jemné mladé lístky mají nasládlou chuť a voní po anýzu. Používají se všude tam, kam se hodí petrželka. To znamená na saláty, omáčky, do omelet, polévek, na ryby, na ochucování másla a majonézy, na chlebíčky. Zkuste si vypěstovat kerblík doma v květináči. Obohatí pokrmy jemnou příjemnou vůní a chutí a při šetrném zpracování o vitamín C a další nutrienty.