Měď

Měď

Naše tělo musí denně přijímat velké množství energie, která je pro jeho správný chod nepostradatelná. Kromě energie ale potřebuje i spoustu různorodých látek – vitaminů a stopových prvků. Stačí nám přijímat je v malých množstvích. Jejich obsah v organismu musí být vyvážený a při jejich nedostatku nebo nadbytku hrozí našemu tělu nebezpečí. Jedním ze stopových prvků je i měď. Ta je v těle vázána na bílkoviny. 98 % mědi je navázáno na bílkovinu zvanou ceruloplazmin. Kromě toho je měď součástí různých enzymů, látek významných pro metabolismus. Mají vliv například na zbarvení kůže, na vyzrávání kolagenu v pojivové tkáni, v antioxidačních dějích a účastní se i přenosu železa v těle. Mezi hlavní zdroje mědi v potravě patří celozrnné pečivo, játra (zejména vepřová), ořechy a mořské produkty.

Měď a vrozené poruchy jejího metabolismu

Nebezpečný je pro tělo zejména nedostatek, nebo poškození ceruloplazminu a nadbytek volné mědi. Jestliže je většina mědi v těle vázaná na bílkovinu ceruloplazmin, nedostatek této bílkoviny způsobí zvýšení hladiny volné mědi. Volná měď je pro naše tělo toxická, nejvíce pak pro naši nervovou soustavu. Nedostatek ceruloplazminu vzniká nejčastěji v důsledku vrozených onemocnění. Nejznámější z nich je tzv. Wilsonova choroba. Odborně se také nazývá jako Hepatolentikulární degenerace. Wilsonova choroba je vrozené onemocnění, při kterém dochází ke sníženému vylučování mědi z těla a k poruše funkce ceruloplasminu. Měď se na něj už od narození špatně váže a hromadí se v jaterních buňkách. Zhruba od tří let věku postiženého se volná měď začíná vyplavovat z jaterních buněk do krevního oběhu a jím je roznášena dál do těla. Usazuje se v centrální nervové soustavě a také v ledvinách. Nejvíce jsou ovšem poškozená játra. V průběhu času vede jejich neustálé poškozování hromadící se mědí až zániku jaterních buněk, zmnožení vaziva v orgánu a k jaterní cirhóze. To všechno vede k postupnému selhávání jaterních funkcí. Poškozování centrální nervové soustavy může vést až k demenci.

Měď a její nedostatek

Při nedostatku mědi, poruše funkce nebo nedostatku enzymů obsahujících měď může docházet k různým projevům, mezi něž patří: poruchy vyzrávání kolagenu a pojivových tkání, snížená pigmentace kůže – ta se může projevovat až jako tzv. albinismus (neschopnost tvořit kožní barvivo. Projevy: bílá kůže, bílé vlasy, modré oči), porucha přenosu železa v těle a poruchy antioxidačních mechanismů. Daleko nejčastější projevem nedostatku mědi je anémie – nedostatek červených krvinek, která se projevuje bledostí a únavou.

Měď a její nadbytek

Mědí se můžeme předávkovat například při konzumaci kyselých pokrmů, které byly dlouhou dobu skladovány v obalech s obsahem mědi. Při správné životosprávě nám nebezpečí z nedostatku či nadbytku mědi nehrozí. Pokud máte některý z výše zmíněných příznaků, bylo by dobré navštívit lékaře. Obdobné příznaky mohou mít i jiná závažnější onemocnění.