Vápník

Vápník

Naše tělo pro svoji funkci potřebuje přijímat nejen živiny ale také vitamíny a minerály. Právě vápník patří mezi základní minerály, které jsou nezbytné pro správnou funkci našeho těla. Proto je nezbytný jeho dostatečný denní příjem, a to zejména u dětí a těhotných. To v našem prostředí není problém. Průměrná evropská strava plně kryje požadavky těla na příjem vápníku.

Vápník a jeho koloběh

Množství vápníku v těle je regulováno třemi hlavními hormony: Kalcitotin, parathormon (PTH) a vitamin D. Vitamin D je v tuku rozpustný vitamin, který přijímáme jednak potravou, jednak ho naše tělo dokáže vytvářet samo po osvitu UV zářením. Jeho hlavní funkcí je zvyšování vstřebávání vápníku ze střeva. PTH je hormon vznikající v příštítné žláze a udržuje hladinu vápníku dostatečně vysokou tím, že zvyšuje uvolňování vápníku z kostí a snižuje vylučování vápníku ledvinami. Kalcitonin je hormon štítné žlázy a má opačnou funkci než předcházející dva – tedy snižuje hladinu vápníku v plazmě tím, že zvyšuje jeho vylučování a snižuje vstřebávání. Množství vápníku v těle není zanedbatelné a tvoří asi 2% tělesné hmotnosti. Téměř všechen vápník je obsažen v kostech a zubech, zbylé asi 1% je rozpuštěno v tělesných tekutinách. Tělo se snaží udržet většinu vápníku mimo buňky. Vápník je totiž velmi aktivní látka. Kdykoliv se dostane dovnitř buňky, zahájí zde nějakou reakci. Právě proto se vápník nepohybuje v krevní plazmě volně. Většina je ho navázána na krevní bílkoviny. Ta část, která není navázaná na bílkoviny, je biologicky aktivní – tedy může spouštět různé reakce. To, jaká část vápníku bude volná, a tedy aktivní, závisí na kyselosti vnitřního prostředí. Čím je vnitřní prostředí kyselejší, tím méně vápníku se na bílkoviny může navázat, a proto vzrůstá množství volného vápníku. Nadbytek vápníku může být pro tělo nebezpečný stejně jako jeho nedostatek.

Vápník a jeho nedostatek

Nedostatek vápníku vzniká z různých příčin. Častou příčinou je porucha vstřebávání tuků při akutním zánětu slinivky břišní nebo při jaterní nedostatečnosti, při špatné dietě a hormonálních poruchách (nedostatečnost příštítných tělísek, onemocnění ledvin a jater). Při nedostatku vitaminu D dochází vlivem nízkého vstřebávání vápníku k odvápňování kostí a k jejich nedostatečné mineralizaci. Vznikají tak onemocnění známá jako osteomalacie (měknutí kostí) a křivice. Pro křivici je typický vznik deformací kostry, které vznikají díky nedostatku vápníku během vývoje. Pokud k poklesu hladiny vápníku dojde náhle (např. při změně kyselosti vnitřního prostředí), projevuje se křečemi a sníženou stažlivostí srdce – může se vyvinout až v život ohrožující stav.

Vápník a jeho přebytek

Stejně tak je velmi nebezpečná i zvýšená hladina vápníku v plazmě. K ní vede zvýšená produkce PTH, onemocnění ledvin, některé zhoubné nádory a i předávkování vitaminem D. Vysoká hladina plazmatického vápníku je nebezpečná zejména pro srdce. Zvyšuje se jeho stažlivost, a to až do té míry, že srdce není schopno se roztáhnout a dochází k jeho zástavě. Dále se vápník ukládá v různých tkáních jako např. ve svalech a ledvinách a může vést ke snížené funkci až selhávání ledvin.

Zdravému organismu nedostatek ani nadbytek vápníku nehrozí. Tělo je pomocí hormonů schopno dobře řídit jeho množství. Další skupinou, která by měla dbát na dostatečný příjem vápníku, jsou ženy v menopauze (přechodu) a po ní – pokles ženských hormonů, zejména estrogenů, zvyšuje riziko vzniku odvápňování kostí (osteoporozy).