Fyzikální léčba

Fyzikální léčba je nezbytným doplňkem mnoha léčebných postupů při léčbě nemocí, tělesných postižení a úrazů. Kromě své tradiční role při léčbě revmatických bolestí a ztuhlých kloubů se fyzikální léčba zabývá také nápravou funkce končetin po poraněních, pomáhá těhotným ženám připravit se na porod a učí děti s tělesnými poruchami lépe ovládat končetiny.
Stejně důležitá je pomoc fyzikální léčby pacientům po operacích, při nácviku dýchání u nemocných upoutaných na lůžko, rehabilituje pacienty postižené onemocněním mozku nebo míchy a pomáhá jim obnovit ztracené pohybové návyky. Učí také ochrnuté nemocné ovládat své svaly a stát se tak méně závislými na okolí.

Rehabilitace

Fyzikální léčbou se zabývají rehabilitační pracovníci. Jsou to speciálně vyškolení zdravotníci, kteří absolvovali studium na středních zdravotních školách zaměřených na rehabilitační péči. Zde studují anatomii (stavbu kostí, kloubů, svalů, krevních cév a nervů), fyziologii (nauka o činnosti tělesných orgánů, včetně funkce dýchání, trávení a krevního oběhu), patologii (o nemocích), psychologii a léčebné procedury a cvičení.
Kromě veliké zručnosti v manipulační léčbě jsou schopni ovládat mnohé přístroje a pomůcky. Při léčbě se používají různá zařízení, od těch nejjednodušších až po složité přístroje. Používají se k posilování svalů, rozhýbávání kloubů, zmírňování bolestí a ztuhlosti a k nácviku koordinace a chůze.

Metody fyzikální léčby

Rehabilitační pracovníci používají při práci s pacientem metodu „tří M" - manipulace, mobilizace (rozhýbání) a masáž. Všechny tři metody slouží k zlepšení pohyblivosti končetin a trupu. Manipulace se používá k zvýšení pružnosti a ohebnosti kloubů a tkání. Příkladem použití může být rozhýbávání kloubů ztuhlých po dlouhodobém znehybnění nebo po úrazech. Používá se jemného tlaku prstů a rukou. Velmi prospěšné jsou manipulace při onemocněních zad a páteře. Silný, přesně cílený tlak může zmírnit bolest při utlačeném nebo zaníceném nervu. Správné provádění manipulační léčby vyžaduje velkou zkušenost. Je třeba vědět, jak s postiženou částí těla manipulovat, aby se docílilo požadovaného výsledku. Nesprávná manipulace může být nebezpečná.
Při mobilizaci se k rozhýbání kloubů a úlevě od bolesti používají podobné techniky. Někdy je třeba menší síly a jemnějšího tlaku a výsledek se dostaví ne po jedné nebo dvou manipulacích, ale po opakovaném cvičení, kdy pacient spolupracuje s cvičitelem. Cvičení se využívá také k obnovení síly v oslabených svalech.
Při masáži masér svýma rukama hněte měkké tkáně v okolí kloubů a zlepšuje zde krevní průtok, což usnadňuje pohyby končetin. Největší část moderních masážních technik vychází z principů švédské masérské školy.

Technika fyzikální léčby

Kromě manuální zručnosti využívají rehabilitační pracovníci při péči o pacienty bohaté přístrojové vybavení. K nejmodernějším metodám patří elektroléčba, elektrický proud o nízké nebo vysoké frekvenci, který má hojivý účinek na kůži, svaly a jiné tkáně.
Elektroléčba se používá v řadě podob. Krátkovlnná diatermie je proud s vysokou frekvencí, který proniká hluboko do tkání a používá se k mírnění hluboké bolesti, například kyčelního kloubu. Léčba pulzním magnetickým polem se používá při léčbě zlomenin. Postiženým místem procházejí vlny magnetického pole a urychlují hojení. Při interferenční terapii, tzv. interdyn, se používá kombinace proudu s nízkou a vysokou frekvencí, který proniká hluboko do tkání, zvyšuje zde krevní průtok a mírní bolesti. Proud o nízké frekvenci dráždí ke stahům svaly v končetinách postižených nemocí nebo poraněním. Zmírnění bolesti se dosáhne často také aplikací transkutánní nervové stimulace (tens), kdy do tkání prochází slabý elektrický proud a dráždí nervy uložené v blízkosti kožního povrchu.
K dalším technikám fyzikální léčby patří ultrazvuk, kdy do těla přicházejí zvukové vlny o vysoké frekvenci. Ultrazvuk mírní záněty, zlepšuje krevní oběh a proudění tekutiny v tkáních. Infračervené záření se může použít k tlumení bolestí a zlepšení prokrvení.
Kromě těchto přístrojových metod je k dispozici také široká paleta tradičních léčebných postupů. Léčba chladem se uplatňuje při mírnění bolestí a otoků. Na postižené místo se přikládá led - obvykle v podobě drcených kostek zabalených v tkanině - nebo směs ledu s vodou. Správně aplikovaný chlad podobně jako teplo zlepšuje prokrvení a při poraněních rukou, nohou a kolena je užitečnější.
K vodoléčbě opatří cvičení v teplé vodě ve speciálních bazénech. Cvičení ve vodě ulehčuje práci svalům, podporuje jejich relaxaci a mírní bolesti. Speciální cviky mohou pomoci k obnově svalové síly a zlepšení pohyblivosti. Vodoléčba se často používá při obrnách a revmatických onemocněních.
Přikládání parafínových obkladů je součástí léčby bolestivých kloubů rukou. Prsty se obalí horkým voskem a překryjí obvazem, aby se teplo po nějakou dobu udrželo.
Kromě toho se k usnadnění pohybů končetin nebo částí těla používají další cvičební techniky, které pacienta naučí využívat účinněji nervových reflexů a zlepšit tak pohyblivost.
Rehabilitační pracovníci úzce spolupracují s dalšími zdravotníky, zejména s revmatology, ortopedy a chirurgy. U pacientů po mozkových mrtvicích se součástí rehabilitačního týmu stávají také logopedi. Spolupráce všech těchto odborníků je potřebná, aby se nemocný mohl dobře připravit na návrat z nemocnice domů.