Homeopatie

Homeopatie je název pro systém, který vytvořil na konci 18. století v Německu dr. Samuel Hahnemann. (Název pochází ze dvou řeckých slov znamenajících „nemoci podobný".) Homeopatie je postavena na principu, že „podobné se léčí podobným". Hahnemann došel k závěru, že velmi malé dávky chemických látek mohou vyléčit onemocnění tak, že podporují činnost mechanismů přirozené obrany těla proti onemocnění. Prakticky to odpovídá princům, na nichž je postavena imunizace (očkování). Při ní se podávají malé dávky usmrcených nebo oslabených bakterií nebo virů za účelem navození tvorby protilátek proti nim. Protilátkami se tělo brání choroboplodným zárodkům stejného druhu, pokud se s nimi v budoucnosti opět setká. V dnešní době se homeopatií zabývají lékaři, kteří mají dokončena zvláštní mimomedicínská studia, a také někteří lidé bez lékařského vzdělání. Ve většině rozvinutých zemí existují po dlouhou dobu zavedené homeopatické společnosti.

Podstata homeopatie

Teorie homeopatie se zakládá na předpokladu, že zdravé tělo disponuje prostředky, jak se samo chránit proti nemocím, stresu a všem negativním vlivům okolního prostředí a jak se samo léčit, když je tyto negativní vlivy dočasně přemohou. Již v dobách řeckého lékaře Hippokrata, který žil v 5. století před naším letopočtem, věřili někteří lékaři, že jisté tělesné funkce udržuje a řídí „životní síla", která existuje nezávisle na orgánech, tkáních a buňkách živého těla.
V posledním století se věda a také medicína začaly ubírat materialistickou cestou a odmítat vše, co nelze změřit v laboratoři nebo prohlédnout ve zkumavce. V současné době však biologický a fyzikální výzkum prokázal, že hmotu a energii od sebe nelze jasně oddělit. Energie je k činnosti organismu naprosto nezbytná. Pomocí energie se tvoří struktury tkání, jejím prostřednictvím se uskutečňují chemické a fyzikální reakce a energie také existuje v těle ve formě elektřiny.
Mnozí vědci se dnes domnívají, že „životní síla" je ve skutečnosti druh elektromagnetické energie, která uspořádává všechny životní funkce. Se zlepšováním technického vybavení vědeckých laboratoří se můžeme o elektromagnetických dějích v lidském těle dozvídat stále víc.
Homeopati věří, že léky vděčí za svou účinnost schopnosti ovlivnit a posilovat strukturu rozložení energie, která existuje v těle samotném a okolo něj. V důsledku toho se uplatňuje jejich pozitivní vliv na průběh elektrických, chemických a fyzikálních procesů a na návratu zdraví a vitality.

Účel homeopatie

Od klasické medicíny se homeopatie liší tím, že nepojímá chorobu nebo nemoc jako jasně určený stav, který má stejné vlastnosti u různých lidí, ale vychází z toho, že každý pacient reaguje na nemoc individuálním způsobem, který je charakteristický pro jeho tělesnou stavbu, osobnost, emoce a okolnosti panující v jeho okolí. Z tohoto důvodu například homeopatie nemá jeden lék například na chřipku, ale spíše výběr léčiv zvolených podle individuální reakce pacienta.
Homeopatické předpisy na léky jsou velmi propracované: jejich složení se může lišit podle toho, zda máte či nemáte bolesti v krku, snášenlivosti tepla, podle toho, zda máte rádi sladké nebo zda se snadno rozpláčete. Homeopati tvrdí, že léčí vždy celého člověka, nikoliv onemocnění.

Jak homeopatické léky působí

Homeopatické léky se připravují složitým postupem z rostlin, živočichů a jiných biologických zdrojů. Zavádění každého nového léku začíná procedurou „zkoušení", kdy zdraví dobrovolníci, ženy i muži, lék užívají a sledují, jaké příznaky vyvolává. Opakuje se to stokrát i tisíckrát. Všechny příznaky, které pocítí, musí dobrovolníci podrobně popsat. Tyto popisy se shromažďují v knize nazvané Materia Medica, zde jsou uvedené všechny příznaky související s určitým léčivem.
Při zkoušení původních homeopatických léčiv učinil Hahnemann významný objev: léčebný účinek látky stoupal s jejím klesajícím množstvím v léku. Na tomto poznatku spočívá příprava léků s různou silou - při procesu nazývaného potenciace - potencování. Může se provádět takřka donekonečna, přičemž každá následující potence obsahuje méně původního množství účinné látky. „Nejsilnější" roztoky používané homeopaty nemusí obsahovat žádné molekuly původní substance. Účinek se vysvětluje tím, že alkohol nebo laktózový prášek, kterými se účinná látka ředí, v sobě uchovají její energii a ještě ji zesílí do mnohem účinnější podoby. Jeto velmi důležité, protože mnohé účinné substance jsou ve větších dávkách velmi jedovaté. Protože ve výsledném ředění nemůže látka působit toxicky, nejsou při užívání těchto léků ani nežádoucí vedlejší účinky. Proto také platí, že homeopatie ať už je účinná nebo není, je vskutku léčbou zcela bezpečnou.
Klasická medicína neuznává teorii, že by miniaturní dávky léků používané v homeopatii mohly ovlivnit průběh onemocnění nebo že by je organismus byl vůbec schopen rozpoznat. Homeopatii však provází i mnoho jiných principů. Jedním z nich je i domněnka, že chronické onemocnění se může vyskytnout jako důsledek potlačení akutní nemoci. Hahnemann například ukázal, že když potlačíme kožní chorobu, může to později vést k propuknutí vnitřního onemocnění. V současné době homeopati předpokládají, že léčba ekzémů kortikosteroidními léky může vyvolat zhoršení současně probíhajícího astmatu.
Homeopati také věří, že se příznaky nemoci vždy šíří určitým směrem: z vnějšku dovnitř, shora dolů, od důležitých orgánů k méně důležitým a zpět.
Homeopati také vždy zkoušejí vybrat takový lék, který vyhovuje „přírodním zákonům". Takže například u dítěte s astmatem a ekzémem soustředí pozornost nejdříve na astma, protože zasahuje vnitřní a důležitější orgán, než je kůže. A vskutku, ustoupí-li astma, ekzém se může dočasně zhoršit a zlepší se teprve později.

Druhy homeopatických léků

Většina homeopatických léků je založena na přírodních solích a výtažcích z minerálů a rostlin. Některé léky jsou vyrobeny z výtažků z nemocných tkání nebo z bakterií. Připravují se jako tinktury, granule nebo v práškové formě.
Příprava homeopatické léku začíná tím, že se lékárník nebo výrobce snaží získat originální substanci v co nejčistší podobě. Pokud je rozpustná, lze ji připravit jako tinkturu. Lékárník substanci rozpustí v deseti dílech 40% alkoholu, tj. na 1 díl základní látky se bere 9 dílů lihu. Potom odebere jednu desetinu roztoku a ředí ji opět devíti díly alkoholu, přičemž výsledný roztok důkladně promíchá - tomuto procesu se říká sukuse. V desetinásobném ředění se pokračuje tak dlouho, dokud se nedosáhne požadované síly léku. Výsledkem série šesti ředění 1 :10 je přípravek s potencí označovanou jako „6D" (D znamená decimální ředění, číslo za D znamená počet ředění) nebo „6X". Často se léčivo ředí v poměru 1 :100, potom se potence výsledného léku označuje písmenem „C". Přípravek s ředěním 6C (C znamená centimální ředění) má koncentraci 1 ku miliardě, je to ředění užívané v homeopatii velmi často, zejména v Americe a ve Francii, u nás se používá spíše ředění D).
Pevné látky se ředí pomocí smíchání s mléčným cukrem. Směs se roztluče a promíchá paličkou v hmoždíři a po dosažení požadovaného ředění se z ní vyrábějí pilulky nebo granule. Mají označení T triturace = tření.

Nemoci, které reagují na homeopatii

Je nepochybné, že některé nejvíce úspěšné léčebné postupy v homeopatii se týkají těch nemocí, které nereagují na běžnou tradiční léčbu. Pokud se včas léčí virové infekce, jako například chřipka, urychlí se tím vymizení příznaků. Dobře mohou na homeopatii reagovat i onemocnění, jako je artritida nebo kožní nemoci. Stejně tak tělesné potíže související s duševním vypětím, například migréna nebo dráždivý tračník.

Léčba u homeopata

Lékař homeopat se nemocného nejdříve podrobně vyptá na průběh jeho onemocnění. Může při tom pokládat i dotazy, které s nemocí vůbec nesouvisejí, například na reakce na okolní prostředí: jak snáší teplo a chlad, zda dává přednost sladkým nebo pikantním jídlům a na mnoho jiných drobných detailů. Při tomto rozhovoru se homeopat snaží získat ucelený obraz vyšetřované osoby a jejího způsobu života. Účelem je porovnat příznaky a reakce s účinky léků popsanými v Materia Medica, referenční příručce obsahující podrobné informace o více než 2000 různých homeopatických lécích.
Během rozhovoru nebo následné léčby může homeopat diagnostikovat „konstitucionální lék" - jednu určitou látku, na kterou je pacient zvláště citlivý, protože dobře odpovídá jeho osobnosti a tělesnému typu. Podávání takového léku mobilizuje různé tělesné pochody zlepšující celkové zdraví a výhled do budoucna. Mnoho homeopatů předepisuje naráz pouze jeden přípravek, aby zjistili, jak na pacienta účinkuje, i když se častěji podávají souběžně dva až tři. Potence léku závisí na věku a zdraví pacienta, na tom,o jaké onemocnění jde a zda je akutní nebo chronické. Obvyklé dávkování homeopatika je v akutní případech každou půlhodinu až hodinu, než dojde k zmírnění potíží. U chronických nemocí není neobvyklé, že homeopat použije jen jeden přípravek a předepíše jen jednu vysoce potencovanou dávku.
Léčba se mění nebo přeruší ve chvíli, kdy se zlepší příznaky. Často se však stává, že se potíže nemocného před zlepšením krátkodobě vystupňují. Někdy se mohou vrátit příznaky předchozího onemocnění. Homeopati často tvrdí, že moderní silné léky nemoc často pouze zatlačí do pozadí a zmírní jeho příznaky. Ve chvíli, kdy se posílí obranné systémy organismu, staré příznaky se opět vrátí, dokud se nepodaří nemoc zcela odstranit.
I když se může dočasně zdát, že se nemoc jen zhoršila, ve skutečnosti dochází k celkovému zlepšení zdraví. Po první konzultaci se návštěvy homeopata uskutečňují jednou za 14 dnů nebo jedenkrát měsíčně a intervaly mezi nimi se postupně prodlužují, tak jak se příznaky lepší.

Užívání homeopatických léků

Homeopatické léky se nechávají rozpustit na jazyku, zpravidla se nepolykají celé. Při jejich užívání je třeba vyvarovat se různých povzbuzujících prostředků, jako je alkohol, káva nebo cigarety, protože mohou účinek léku snížit. Dále nesmí přijít do styku s plombou v zubu, mátou a fluorem v zubní pastě, proto se vyrábějí speciální homeopatické zubní pasty. Homeopatika, zejména ta s nízkou potencí, jsou zcela bezpečná a ani z jejich ne zcela správného použití neplynou žádné nežádoucí vedlejší účinky. Často však mohou pomoci. Mnohá z nich mohou být součástí domácí lékárničky, aby je bylo možné použít při takových nemocích, jako je nachlazení, bolesti krku nebo hlavy. Tyto potíže po použití správného homeopatika ustupují. Homeopatické tinktury lze používat k přípravě mlék nebo kloktadel pro ošetření kůže nebo zubů či dásní. V lékárnách jsou k dostání malé soupravy léčiv za přijatelné ceny.