Indukovaný porod

Jsou ženy, které porodí několik dětí bez nutnosti umělého navození porodu, tj. postupu, při němž se porod spouští uměle. Avšak pokud žena indukci porodu potřebuje, není třeba se nijak obávat. Bez metod navozujících porod by mnoho žen a jejich dětí při porodu zemřelo.
Při normálním těhotenství spouštějí porod hormonální signály z vyvíjejícího se dítěte (plodu); dochází k tomu koncem 40. týdne těhotenství. Děložní čípek (hrdlo dělohy) se stává měkčím a schopným roztažení, rozšiřuje se porodní kanál a po prasknutí plodových obalů nastává samotný porod. Za určitých medicínsky přesně definovaných okolností je však třeba začátek porodu uspíšit.
Nejčastěji je navození porodu nutné tehdy, když u matky dojde k zvýšení krevního tlaku nebo když je plod přenošený (přezrálý).

Vysoký krevní tlak

Tato příhoda je známá pod názvem preeklamsie nebo těhotenská toxémie. Přítomnost plodu vyvolá v těle matky zvýšení krevního tlaku. Není-li přiměřeně léčen, poškodí nakonec matčiny ledviny. V těžkých případech může vyústit do záchvatů křečí a způsobit smrt. Riziko smrti plodu je velmi vysoké, proto jsou pravidelné prohlídky v těhotenství tak důležité.
Naštěstí se eklampsie (dříve nazývaná česky „božec") rozvíjí až v pozdních fázích těhotenství. Pokud se objeví, je naprosto nezbytný klid na lůžku a užívání léků na snížení krevního tlaku. Potom se přistupuje k indukci porodu. Při porodu samotném se někdy podává epidurální anestézie, nejen kvůli utlumení bolesti, ale i proto, aby se snížil krevní tlak. Při nižším krevním tlaku by měl porod proběhnout zcela normálně. Výjimečně je nezbytný císařský řez.

Přenošené těhotenství

Je to poměrně častý stav, kdy plod zůstává v děloze i po 40. týdnu těhotenství. Signály, které vydává tělu matky a které mají nastartovat porod, jsou nedostatečné. Placenta přitom stárne a hrozí porucha jejích funkcí, zejména dodávky kyslíku a živin plodu; bez toho by plod v děloze odumřel. Z tohoto důvodu se funkce placenty u přenošených těhotenství pečlivě kontroluje. Provádí se to opakovanými odběry matčiny krve a moči a laboratorním vyšetřením těchto vzorků.
Jakmile se zjistí, že placenta omezuje svou funkci a není již schopna zajistit další vývoj plodu, doporučí lékař indukci porodu. U těch žen, kde předchozí těhotenství skončila úmrtím plodu, je vhodné navodit porod již ve 40. týdnu. V ostatních případech lékaři většinou vyčkávají 10 - 14 dnů.

Jiné příčiny indukovaného porodu

Dalšími situacemi, kdy je indukce porodu nezbytná, jsou závažná onemocnění matky, choroby jako cukrovka, srdeční onemocnění nebo aktivní tuberkulóza, ty případy, kdy dojde k selhání placenty a plod odumře - tehdy je nezbytný okamžitý porod, aby se předešlo vzniku infekce. Dále jsou to případy neshody Rh faktoru u matky a dítěte (kdy matka tvoří protilátky, které rozkládají krvinky plodu), poměrně vzácné případy, kdy placenta leží v dolní polovině dělohy a blokuje porodní cesty (překrývá děložní hrdlo - tzv. vcestná placenta), a konečně situace, kdy se předem zjistí, že hlavička dítěte je příliš velká a neprojde porodními cestami. V takové situaci je nezbytný porod císařským řezem. Někdy se stane, že po prasknutí plodových obalů a odtoku plodové vody se porod zastaví. Nenastane-li porod do několika hodin, je nutné jej indukovat, protože plodu hrozí infekce.

Kdy učinit rozhodnutí k indukovanému porodu

V každém případě musí lékař zvážit všechna rizika a rozhodnout o navození porodu jen tehdy, je-li to opravdu nezbytné. Nejprve pečlivě odhadne rizika a výhody plynoucí z indukovaného porodu. Lékaři se v názorech na tento přístup liší a je pravda, že indukovaný porod stále obklopují určité dohady. Přání navodit porod pochází v mnoha případech od samotné ženy nebo porodní asistentky, ale konečné rozhodnutí se musí odvíjet od celé historie jejích předchozích porodů, ze zvážení rizik pro matku i dítě a z možností zařízení, kde se porod uskutečňuje. Kromě naléhavých případů se rozhodnutí o indukci porodu děje 24 hodin předem. Rodička je s tím předem seznámena a může se včas připravit a nepospíchat do nemocnice v poslední minutě. Indukovaný porod by se neměl nikdy doporučovat pouze proto, že je to v dané nemocnici zvykem.

Metody indukce porodu

Porod lze indukovat jednak pomocí léků, které jej vyprovokují, jednak chirurgicky, kdy se uměle protrhnou plodové obaly, což vede k odtoku plodové vody a nastartování porodu. Příslušnou zvolenou metodu vysvětlí rodičce její zdravotní sestra. Rodička se pak vykoupe a v některých nemocnicích se také oholí ochlupení v okolí pohlavních orgánů. Pokud se zamýšlí porod císařským řezem, děje se tak vždy.
K rozhodnutí o tom, jak připravit dělohu na porod a jak jej nejlépe navodit, potřebuje lékař poševní vyšetření. Pokud není hrdlo dostatečně široké, podávají se léky ze skupiny prostaglandinů, a to buď v podobě tablet, nebo vaginální cestou.
Nejčastěji se provádí umělé otevření plodových blan a současně se podává hormon oxytocin cestou nitrožilní infuze. Tato látka podněcuje stahy děložního svalstva. Podávané množství se neustále přizpůsobuje vyvolanému účinku, takže se vlastně síla stahů řídí podle potřeby. Infuze oxytocinu se zpravidla podává elektronickou infuzní pumpou, takže lze její rychlost vskutku přesně nastavit.
Po otevření plodových obalů je třeba dokončit porod nejpozději do 24 hodin, protože dále již nelze zajistit sterilitu dělohy. Většinou však stahy začnou během deseti minut až půl hodiny.
Rodička je během porodu připojena na monitor, elektronické zařízení sledující její stahy a současné srdeční činnost plodu a někdy i další parametry. Lékař tak získává nezbytné informace o stavu dítěte a umožňuje mu to řídit průběh porodu s maximálním ohledem na bezpečnost pro matku i dítě.
Je pochopitelné, že postup porodu je individuální záležitost, která závisí na mnoha okolnostech. Většinou proběhne zcela normálně, někdy je třeba použít kleští a jen v malém počtu případů je nezbytný porod císařským řezem.
Největší nebezpečí hrozí při porodu nezralého plodu. Je to v těch případech, kdy je lékař k navození porodu donucen z důvodů onemocnění matky (například preeklampsie apod.).