Kardiostimulátor a defibrilátor

Kardiostimulátor a defibrilátor

Kardiostimulátor a defibrilátor jsou přístroje, které se zavádějí do srdce při poruchách srdečního rytmu. Ve zdravém srdci má funkci pacemakeru neboli udavatele rytmu sinusový uzel. Jde o shluk speciálních buněk v pravé síni, který tvoří elektrické impulzy. Ty se šíří mezi buňkami síní až k síňokomorovému uzlu, který vzruch mírně zpomalí a převede na komory. Tím dojde ke koordinovanému stahu nejprve srdečních síní a následně i srdečních komor. Jedině takový regulovaný vznik a převod elektrického signálu vede ke správné činnosti srdce. Pokud je srdeční akce příliš pomalá nebo je poškozené vedení impulzů mezi buňkami síní, je třeba srdce stimulovat za použití kardiostimulátoru. V případě poruchy převodu signálu v srdečních komorách přistupujeme k implantaci kardioverter – defibrilátoru, jako léčbu fibrilace komor.

Kardiostimulátor

Pokud je porucha tvorby vzruchu v sinusovém uzlu nebo vázne převod vzruchu na buňky síní, projeví se tento stav jako náhlá ztráta vědomí z nízkého prokrvení mozku nebo závratě a únava. Do těla se nedostává dostatečné množství krve a srdce je třeba stimulovat buď aplikací léků, nebo zavedením cizí elektrody, tzv. kardiostimulátoru. Kardiostimulátor je přístroj, který se používá ke stimulaci srdce. Pokud srdce tepe příliš pomalu, funguje jako umělý pacemaker. Do srdce je zavedena elektroda, která nahradí poškozenou funkci sinusového uzlu nebo poruchu vedení vzruchu mezi buňkami. Stimulace může být dočasná anebo trvalá. Někteří nemocní jsou na zevní stimulaci zcela závislí.

Implantace kardiostimulátoru

Kardiostimulátor má podobu krabičky, která se všije v lokálním umrtvení pod kůži do podklíčkové oblasti. Kardiostimulátor obsahuje baterii, mikropočítač a vychází z něj elektroda nebo elektrody, podle toho, kde chceme srdce stimulovat. Elektrody mohou být zavedeny v jedné srdeční dutině, potom se stimulace nazývá jednodutinová, nebo ve dvou, tedy dvoudutinová. Často se elektrody ukládají do pravé síně a pravé komory. Elektrody snímají elektrickou aktivitu vlastních srdečních buněk, a pokud klesne pod nastavenou hranici, vyšlou elektrický impulz, který srdce stimuluje ke stahu. Impulz většina pacientů nepocítí. Kardiostimulátor se také dokáže přizpůsobit zvýšeným nárokům na srdce při fyzické námaze a zrychlit srdeční frekvenci.

Rizika kardiostimulátoru

Při každé návštěvě u lékaře je kardiostimulátor kontrolován, zda je jeho funkce správná a zda je baterie dostatečně nabitá. Baterie se postupně vybíjí, až je třeba přístroj vyměnit. Komplikace, které provázejí kardiostimulační léčbu, jsou spojené s nastavením rychlosti stimulace, která může být příliš rychlá nebo příliš pomalá. K tomu přispívají také technické problémy, jako vybití baterie, poškození stimulační elektrody nebo její přesunutí z původní pozice v srdci. Další riziko představují pro pacienty infekce, jelikož bakterie se často usazují na těle cizích materiálů. Dalším rizikem je vznik proleženiny v důsledku tlaku strojku na kůži a útlakem krevního zásobení. Pak je třeba kardiostimulátor odstranit, stav zaléčit a implantovat nový přístroj na opačnou stranu hrudníku. Při zavádění elektrod přes žíly se může objevit krevní sraženina v žilním řečišti. Je důležité se vyvarovat silných magnetických a elektrických zdrojů, které mohou rušit činnost kardiostimulátoru, například průmyslové generátory, obloukové svářečky, detektory kovu či různé bezpečnostní systémy. Přísně zakázané je také vyšetření magnetickou rezonancí. Mobilní telefony nepředstavují pro pacienta riziko.

Kardioverter – defibrilátor

Pacienti, kteří jsou ohrožení komorovou tachykardií nebo fibrilací komor, kdy se komory začnou chaoticky aktivovat nebo je jejich aktivace natolik rychlá, že se nestačí stáhnout, jsou ohroženi na životě. Při těchto stavech nedochází k vytlačení krve do oběhu. Dojde k zástavě srdečního oběhu a člověk musí být resuscitován a defibrilován. Aby se tak nestalo, implantuje se do srdce kardioverter – defibrilátor. Kardioverter – defibrilátor (ICD) je zařízení, které se implantuje pacientům ohroženým náhlou srdeční smrtí při komorové tachykardii nebo fibrilaci komor. Chaotický vznik elektrických impulzů dokáže zrušit intenzivní elektrický výboj, který buňky nastaví do stejné fáze a umožní nastolení pravidelného rytmu, protože se elektrické vzruchy budou opět šířit správným způsobem a srdce se začne znovu stahovat.

Kardioverter – defibrilátor a jeho funkce

Kardioverter – defibrilátor je svými elektrodami schopný monitorovat srdeční akci. Pokud zaznamená nepravidelnosti v rytmu, sám se aktivuje a vyšle výboj. Vše zaznamenává v paměti a je možné zpětně zjistit, jaký byl průběh arytmie a zda došlo ke správné odpovědi přístroje. Přístroj se implantuje do levé prsní krajiny, elektrody se zavádí do srdce. Pacient může při arytmii cítit slabost nebo zabušení srdce, při závažné arytmii může až upadnout do bezvědomí, než přístroj udělí výboj. Pokud je člověk při vědomí, vnímá úder do hrudníku. Někteří lidé šoky špatně snáší. Komplikace se mohou objevit stejně jako při implantaci kardiostimulátoru. Existuje riziko infekce, objevují se otlačeniny na kůži či žilní trombóza. Elektrody se mohou poškodit nebo přesunout ze své pozice. Životnost přístroje je zhruba 5 let a pravidelně se kontroluje jeho nastavení a baterie ve specializovaném centru.

Závěr

Kardiostimulátor a kardioverter – defibrilátor zlepšují kvalitu života pacientů s poruchou srdečního rytmu, kteří jsou k této léčbě určeni. Každý případ posuzuje odborná komise, která uděluje souhlas s tímto léčebným opatřením. Implantací a sledováním pacientů se zabývají specializovaná implantační centra.