Léčba nádoru slinivky břišní

Léčba nádoru slinivky břišní

Slinivka břišní je orgánem dutiny břišní uložený mezi žaludkem a páteří a plní řadu funkcí. Jeho exokrinní část je zodpovědná za tvorbu pankreatických enzymů, které jsou nezbytné pro štěpení určitých složek potravy. Endokrinní část slinivky tvoří hormony inzulín a glukagon a s jejich pomocí reguluje metabolismus cukrů v těle. Stejně jako mnoho jiných orgánů lidského těla, může i slinivka břišní být postižena několika typy nádorů. Nezhoubné nádory jsou vzácné, naopak zhoubné nádory slinivky jsou velice nebezpečné a mohou vést k závažným komplikacím a nezřídka také ke smrti pacienta. Jejich odhalení a včasná léčba je proto nesmírně důležitá a v mnoha případech může pacientovi výrazně prodloužit a zkvalitnit život.

Nádor

Nádor představuje skupinu vzájemně souvisejících procesů, které vedou ke změně fyziologického chování buňky. Pro nádorové buňky je typické, že se nekontrolovatelně množí, zcela nezávisle na hostitelském organismu. Nádory mohou být obecně zhoubné a nezhoubné. Pro nezhoubné nádory je typický pomalý růst, neprorůstá do okolních tkání a nezakládá metastázy, tedy vzdálená rakovinná ložiska. Naopak zhoubné nádory ve většině případů rostou rychle, prorůstá a ničí okolní tkáně a zakládají metastázy různě po těle.

Typy nádorů slinivky břišní

Nádory slinivky břišní mohou být zhoubné, či nezhoubné. Velice vzácně se setkáváme s nezhoubnými nádory slinivky, jako jsou cystadenomy, lipomy, apudomy, či teratomy. Udává se, že až 90% všech nádorů slinivky břišní tvoří zhoubné nádory, tzv. karcinomy. Nejčastěji se setkáváme s duktálním adenokarcinomem, který je charakteristický postižením vývodných cest slinivky.Těmi jsou za normálních okolností vedeny trávicí enzymy ze slinivky do střeva, kde se pak významně podílejí na trávení potravy. I při včasné léčbě a intenzivní následné péči má tento nádor velmi špatnou předpověď do budoucna a 90% pacientů umírá do pěti let.

Klinické projevy nádoru slinivky břišní

 Zhoubné i nezhoubné nádory slinivky se projevují obdobně. Záludnost především zhoubného nádoru slinivky tkví v tom, že v jeho počátku nevyvolává žádné výrazné potíže. To je také příčina jeho pozdní diagnostiky. Zpočátku jsou příznaky nenápadné a nezpůsobují pacientovi žádné potíže. Postupně se může objevovat únava, nechuť k jídlu, neurčité tlakové bolesti břicha, pocit na zvracení nebo i zvracení nedlouho po jídle. Při útlaku žlučových cest vzniká často žloutenka. Při poškození větší části tkáně slinivky může vzniknout i cukrovka nebo se objevují projevy akutní pankreatitidy, tedy akutního zánětu slinivky. Zde je varovným příznakem výskyt akutního zánětu slinivky bez nadměrného přísunu alkoholu a jiných rizikových faktorů. Podezření na nádor slinivky vzniká také při nově objevené cukrovce po 60. roce. Pokud by totiž jejím zdrojem bylo jiné onemocnění, projevila by se v mnohem nižším věku.

Diagnostika nádorů slinivky břišní

Diagnostika nádorů slinivky vyplývá z pečlivé anamnézy, laboratorních a zobrazovacích metod. Z těch se indikuje především ultrasonografie a CT břicha, někdy přistupujeme i k tzv. ERCP, tedy endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografii. Jedná se o vyšetření, při kterém se zavádí ústy sonda až do oblasti dvanáctníku, kde nacházíme vývod společných žlučových a slinivkových cest. Sonda se poté směřuje do tohoto vývodu, kam se aplikuje kontrastní látka a na monitoru získáváme přehledný obraz o stavu a průchodnosti vývodů. Je nezbytné také odebrat tkáň na histologické vyšetření, tedy provést biopsii.

Léčba nádoru slinivky břišní

S využitím různých vyšetřovacích metod je dnes možné přesně zjistit nejen typ nádoru, ale také jeho přesnou lokalizaci a další parametry. Podle nich pak mohou lékaři předpovědět pravděpodobný vývoj pacientova stavu, ale také zahájit co nejúčinnější léčbu. Při té je nutná spolupráce odborníků z mnoha lékařských oborů, především chirurgie, onkologie, radiologie, endoskopie, gastroenterologie a některých dalších. Poskytovaná péče je pak skutečně komplexní a pacientův zdravotní stav je pod pečlivým dohledem. V závislosti na stádiu a typu nádoru můžeme nádor slinivky břišní léčit chirurgicky, chemoterapií a radioterapií. V případě nevelkého nezhoubného nádoru pacienta pouze sledujeme. V ostatních případech ho chirurgicky odstraníme. U zhoubných nádorů slinivky kombinujeme výše uvedené léčebné modality.

Chirurgická léčba nádoru slinivky břišní

 Chirurgická léčba nádoru slinivky spočívá v částečeném nebo úplném odstranění orgánu, kdy mluvíme o resekci. O rozsahu výkonu rozhoduje umístění a velikost nádoru. Rozlišujeme několik typů chirurgických zákroků, jako je Whippleova operace, distální, či totální pankreatekromie.

Whippleova operace se volí v případech kdy je karcinom uložen v tzv.hlavě slinivky, kdy se tato odstraní společně s přilehlou částí žaludku, tenkého střeva a žlučovými vývody. V případě potřeby se odstraní i další přilehlé tkáně.

Distální pankreatektomie představuje částečné odstranění slinivky, kdy se odoperuje koncová část tohoto orgánu, tzv.tělo a ocas. To znamená, že tento výkon volíme v případě lokalizace nádoru v těchto oblastech. Kromě samotné slinivky se odstraňuje i slezina.

Totální pankreatektomie spočívá již v úplném odstranění slinivky včetně přilehlé části žaludku, tenkého střeva, žlučníku i s vývody, sleziny a spádových lymfatických uzlin.

Pokud je nádor neodstranitelný a brání přitom odtoku žluči, provádí se přemostění, tedy tzv. bypass.

Chemoterapie v léčbě nádoru slinivky břišní

Chemoterapie představuje systémovou léčbu nádoru slinivky a spočívá v aplikaci speciálních léků, které ničí nádorové buňky. Bohužel jde o léčbu agresivní, která napadá i zdravé buňky lidského těla, což souvisí s nežádoucími účinky. Chemoterapii aplikujeme buď před chirurgickým výkonem, kdy se očekává zmenšení nádoru a jeho následné snadnější odstranění, a nazýváme to neoadjuvantní chemoterapií. Pokud chemoterapii aplikujeme po chirurgickém výkonu, mluvíme o adjuvantní chemoterapii a jejím cílem je zabránění vzniku metastáz.

Radioterapie v léčbě nádoru slinivky břišní

Radioterapie je místní léčba zhoubného nádoru slinivky a spočívá v ozařování nádorového ložiska. Používá se v kombinaci s předchozími metodami. Radioterapii užíváme častěji po chirurgickém výkonu s cílem zničení nádorových buněk, které mohou v oblasti původního nádoru přetrvávat. Ozařování se užívá i v případě nevyléčitelných nádoru slinivky ke zmírnění bolesti. Pacient podstupuje terapii po řadu týdnů.