Monocyty

Monocyty

Ochrana těla před nepřátelskými organismy (bakterie, viry, plísně, kvasinky) a cizorodými částicemi je zajištěna spoluprací několika druhů bílých krvinek, leukocytů. Leukocyty rozdělujeme mimo jiné na dvě velké skupiny, granulocyty a agranulocyty podle toho, jestli jsou uvnitř buňky barvitelná granula. Mezi agranulocyty, leukocyty bez granul, patří i monocyty. Monocyty vznikají v kostní dřeni rozrůzněním ze základní kmenové buňky bílé krevní řady. Mezi ostatními leukocyty mají zvláštní úlohu. Vzniklé monocyty jsou uvolněny z kostní dřeně do krve, ve které krátkou dobu kolují. Jedná se o největší krevní buňky, přesto nemají v krvi žádnou určitou funkci. Po uplynutí této doby však prostupují cévní stěnou do nejrůznějších tkání, kde se mění v makrofágy, velké buňky zajišťující obranu organismu přímo ve tkáních.

Monocyty a jejich koloběh

Monocyty tedy nepředstavují aktivní obranu, ale pouze jakési vývojové stádium, zajišťující přesun buněk z kostní dřeně do tkání. Zralé monocyty, makrofágy, jsou naopak nepostradatelní likvidátoři nepotřebného materiálu, bakterií, plísní a komplexů protilátek navázaných na cizorodé částice. Hlavní zbraní makrofágů je fagocytóza. Buňka doslova pohltí bakterii nebo nepotřebný materiál, který je uvnitř makrofága obalen membránou. Poté je materiál rozložen a zlikvidován. V případě, že je pohlcena bakterie, usmrtí ji makrofág takzvaným oxidačním vzplanutím. Při tomto ději jsou zbraní velice reaktivní formy kyslíku. Velice důležité je, že po usmrcení bakterie vystavuje makrofág její části na svém vlastním povrchu a umožňuje tak aktivaci lymfocytů a neutrofilů a tím spustit imunitní reakci. Mluvíme o tom, že makrofág patří mezi antigen prezentující buňky. Makrofág je většinou také jednou z prvních buněk, která se dostane na místo vznikajícího zánětu, ve kterém hraje důležitou roli. Makrofágy také zajišťují apoptózu. To je proces přirozené a řízené smrti buněk. Při apoptóze se buňka přemění na několik menších částí, které jsou postupně bez zánětu odstraněny makrofágy. Příkladem běžně probíhající apoptózy je například odumírání sliznice během menstruace, apoptóze buněk umožňující oddělení jednotlivých prstů během embryonálního vývoje apod.

Monocyty a jejich konkrétní příklady

Makrofágy různých tkání mají i svá vlastní jména. Například makrofágy jater se nazývají Kupfferovy buňky, makrofágy kostí zase osteoklasty, v nervové tkáni mají název mikroglie. Jejich počty v organismu mohou být jako v případě ostatních leukocytů buď snížené, nebo zvýšené. Se sníženým počtem se setkáváme při nádorovém onemocnění kostní dřeně, zvýšený počet makrofágů svědčí pro chronická zánětlivá onemocnění, onemocnění jater nebo některá neurodegenerativní onemocnění. Některá onemocnění mají přímou příčinu v makrofázích. Jedná se o poruchy tvorby enzymů nebo jiných mechanismů, které způsobí neschopnost zlikvidovat nastřádaný materiál. Takové makrofágy jsou potom zcela vyplněny velkým množstvím materiálu, jsou nefunkční nebo odumírají a v pozdější fázi poškozují celý orgán.

Monocyty a vyšetření

Stanovení počtu monocytů se provádí jako součást vyšetření krve. Počet makrofágů je vzhledem k jejich rozptýlenosti a lokalizaci nemožné stanovit Lékař nejčastěji vyšetřuje takzvaný krevní obraz. Ten je indikován v řadě případů, od preventivní prohlídky přes potvrzení diagnózy až po kontrolu průběhu léčby. K vyšetření je potřebný pouze vzorek krve, který je odebrán ve většině případů z žilní krve vpichem tenkou jehlou. Krev je poté v laboratoři rozetřena na mikroskopické sklíčko a pod velkým zvětšením spočítá laborant jednotlivé druhy leukocytů v krvi a stanoví krevní diferenciál.To je procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Jedná se o jednoduché a téměř bezbolestné vyšetření, ze kterého jistě nemusíte mít strach.