Retikulocyty

Retikulocyty

Základem buněčné složky krve jsou erytrocyty neboli červené krvinky. Jejich hlavním úkolem je transport kyslíku a oxidu uhličitého mezi plícemi a tkáněmi. Červené krvinky vznikají v červené kostní dřeni, která se o dospělých uchovává uvnitř kostí páteře a žeber, v hlavicích dlouhých kostí a v pánvi. Průměrná délka života erytrocytu je 120 dní. Po uplynutí této doby jsou erytrocyty z krevního oběhu stahovány a jsou recyklovány, z části se použijí na tvorbu nových krvinek, z části se úplně odstraní. Aktuální počet erytrocytů v krvi je tedy dán rovnováhou mezi novotvorbou a odbouráváním erytrocytů. Jestliže je tato rovnováha porušena, je v oběhu erytrocytů méně nebo více, což je obojí pro lidské tělo špatné.

Retikulocyty a jejich vznik

Základem pro tvorbu erytrocytu je krevní kmenová buňka. Tato buňka sice není schopná přenášet kyslík, ale má schopnost neomezeného dělení, a proto se stává zdrojem nových erytrocytů. Kmenová buňka je pouze jakýmsi polotovarem. Aby se z ní stal plnohodnotný erytrocyt, musí se kmenová buňka diferencovat (přeměnit) přes několik typů buněk až na erytrocyt. Jednotlivá vývojová stádia mají různý tvar, velikost a obsahují různé množství klíčových molekul, kterými jsou hemoglobin a železo. Během vývoje ztrácí erytrocyt genetickou informaci a většina organel a není proto schopný se dělit. Předposlední stádium vývoje erytrocytů se nazývá retikulocyt. Je to buňka o trochu větší než erytrocyt, obsahuje zbytky genetické informace (RNA) a podle toho ji lze od erytrocytu odlišit. Retikulocyty následně dozrávají v plně funkční erytrocyty. Většina retikulocytů dozraje ještě v kostní dřeni, ale malé množství retikulocytů je uvolněno do krevního oběhu. Ty potom dozrávají přímo v oběhu.

Odchylky v počtu retikulocytů

Počet retikulocytů v krvi nám tedy odráží schopnost kostní dřeně obnovovat erytrocyty, případně ukazuje míru poškození jejich tvorby. Snížený počet retikulocytů vypovídá o snížené tvorbě erytrocytů. To může mít příčinu v nádorovém onemocnění postihujícím kostní dřeň, v nedostatku hormonu erytropoetinu při onemocněních ledvin nebo při onemocněních jater, po ozařování nebo při nedostatku železa či kyseliny listové. Příznaky sníženého množství retikulocytů jsou shodné s příznaky anémií, patří mezi ně únava, bledost, dušnost a slabá fyzická výkonnost.Se zvýšeným počtem retikulocytů se setkáváme při některých onemocněních, při kterých dochází ke zvýšené tvorbě erytrocytů (polycythemia vera rubra). Zvýšení tvorby erytrocytů je provázeno zvýšením počtu retikulocytů v kostní dřeni. Velmi zjednodušeně si lze představit, že retikulocytů je v kostní dřeni tolik, že se tam již další nevejdou, a proto jsou přebytečné retikulocyty uvolňovány do oběhu. Se zvýšením retikulocytů se tedy setkáme i v případech, kdy chce tělo nahradit velkou ztrátu krve po krvácení nebo při onemocnění hemolytickou anémií.

Retikulocyty a jak je vyšetřujeme

Počet retikulocytů je součástí vyšetření krevního obrazu, který je základním a rutinním vyšetřením. K vyšetření je potřebný vzorek krve, který se získává nejčastěji z pažní žíly, případně z bříška prstu či paty. Jedná se o téměř bezbolestné a jednoduché vyšetření, ze kterého opravdu není třeba mít strach. Ostatně, každý z nás ho již jistě několikrát absolvoval, když „šel na krev". K určení přesné diagnózy však pouhé stanovení počtu retikulocytů nestačí a musí být doplněno dalšími vyšetřeními.