Lymfocyty

Lymfocyty

Tak jako potřebuje lidské tělo buňky stavební buňky nebo buňky se speciální orgánovou funkcí, potřebuje nezbytně i buňky, které ho ochrání před nebezpečím, které mu neustále hrozí z vnějšího prostředí. Těmito buňkami jsou leukocyty, bílé krvinky. Jsou součástí imunitního systému organismu, bez nich bychom se neubránili ani tomu nejobyčejnějšímu nachlazení. Leukocyty však nejsou zastoupeny pouze jedním typem buněk, ale můžeme je rozdělit na několik druhů buněk, které mají každá trošku odlišnou funkci, navzájem se ovlivňují a společně zajišťují obranu organismu. Leukocyty rozdělujeme podle přítomnosti barvitelných zrn uvnitř těchto buněk na granulocyty (které mají granula) a agranulocyty (které je nemají). V krvi lékař stanovuje takzvaný krevní diferenciál, neboli procentuální zastoupení jednotlivých typů leukocytů. Skupinu 24-40 % všech leukocytů tvoří základní imunitní buňky, lymfocyty.

Lymfocyty a jejich koloběh

Lymfocyty patří mezi agranulocyty. Nachází se nejen v krvi, ale i v lymfě a imunitních orgánech. Mezi Imunitní orgány patří thymus, slezina a hlavně lymfatické uzliny. Thymus je orgán, který je v dětství přítomen za hrudní kostí a v dospělosti mizí. Zjednodušeně funguje thymus jako základní škola pro lymfocyty. Seznamuje je s částmi bakterií, virů a jinými bílkovinnými částmi látek, proti kterým bude dospělý lymfocyt bojovat. Lymfatické uzliny fungují jako kontrolní stanoviště. Protéká jimi lymfa, jejíž složení je neustále kontrolováno velkým množstvím lymfocytů, které tuto uzlinu osidlují. V případě onemocnění jsou cizorodé částice rozpoznány a spouští se imunitní reakce. Část lymfocytů (již zmíněných 24-40%) je uvolněno do krve, ve které kolují. Často se stává, že z krve přestupují do lymfy a naopak, takže „pracoviště" lymfocytů se často střídají.

Lymfocyty a jejich dělení

Lymfocyty musíme ještě rozdělit na dvě rodiny. Jedná se o B-lymfocyty a T-lymfocyty. Obě skupiny mají naprosto odlišnou roli v průběhu imunitní reakce. Zatímco B-lymfocyty se v případě setkání s cizorodou látkou mění v plazmatické buňky produkující protilátky, T- lymfocyty jsou nemilosrdnými zabijáky, kteří přímo likvidují cizí buňky (především skupina tzv. CD4 T-lymfocytů). B- lymfocyty navíc produkují a do svého okolí uvolňují řadu látek, které působí aktivačně na T-lymfocyty. Dalo by se říci, že tyto látky B-lymfocytů jsou pro T-lymfocyty rozkazem k útoku. T-lymfocyty dále dělíme na několik podskupin, jako jsou H (helper – pomocné), S (supresorové=utlumující) nebo M (paměťové) T- lymfocyty. Ve skutečnosti jsou tyto děje mnohem a mnohem složitější a činnost lymfocytů je úzce propojená. Hlavní úlohou lymfocytů je neustálý imunitní dohled. Různé nemoci se tedy logicky odráží v počtu lymfocytů. Zvýšené množství lymfocytů nalezneme u virových infekcí, TBC nebo při leukémiích (kdy je lymfocytů nadbytek, ale jsou nefunkční) nebo při jiných nádorových onemocněních kostní dřeně. Snížený počet leukocytů provází nemoci imunitního systému (lupus erythematodes, pozdní stadia HIV) nebo působení toxických látek.

Lymfocyty a vyšetření

Počet lymfocytů v krvi odráží zdravotní stav pacienta a je cenným diagnostickým znakem řady nemocí. Stanovuje se z krevního nátěru, ve kterém se spočítají jednotlivé druhy buněk ze vzorku krve. Stanovuje se jako běžná a pravidelná součást vyšetření krevního obrazu. Zvýšenou pozornost lékaře si počet lymfocytů zaslouží v případě podezření na virovou nákazu nebo nádorová onemocnění kostní dřeně. Krev je odebrána z žilní krve tenkým vpichem, jedná se o téměř bezbolestný a rychlý zákrok, při kterém se opravdu není čeho bát.