Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.
Transplantace ledvin
Transplantace ledvin je nutná v případě, kdy onemocnění ledvin vyústí v jejich úplnou nefunkčnost a pacient je poté odkázán na dialýzu, která však není definitivním řešením a při zhoršení stavu je pacient indikován právě k transplantaci ledvin. Kdo může být dárcem nové ledviny a jak se žije lidem po transplantaci ledvin?
Transplantace ledvin
Onemocnění ledvin může vyústit v jejich úplnou nefunkčnost a pacient je poté odkázán na dialýzu. Dialýza je léčebná metoda nahrazující základní funkci ledvin, během které dochází k očišťování krve od zplodin látkové přeměny metabolismu. Tvoří podstatu tzv. „umělé ledviny". Ta však není ideálním řešením problému, jelikož omezuje aktivitu nemocného a dostatečně nevyřeší všechny problémy spojené se ztrátou funkčnosti ledvin. Při těchto stavech je optimálním řešením transplantace ledvin. Není ji však možné provést paušálně u všech pacientů s ohledem na dostupnost dárců a zdravotní stav příjemců.
Dárce a příjemce ledvinového transplantátu
Transplantace ledvin vyžaduje pečlivou přípravu nejen příjemce, ale i dárce. Výběr vhodného příjemce nové ledviny je ovlivněn řadou faktorů, které pečlivě hodnotí tým lékařů. Nemocný by měl být v dobrém zdravotním stavu, především bez srdečních a plicních onemocnění. Podobně zdravá a funkční musí být i játra. Jsou prováděny zkoušky slučitelnosti krevních skupin příjemce a dárce a mnoho dalších testů, zejména imunologických. Před transplantací ledvin je nutné cíleně u pacienta vyhledat všechna možná místa výskytu infekce a ještě před operací je vyléčit. To zahrnuje ošetření chrupu, zhojení bércových vředů především u diabetiků a vyléčení chronických a akutních infekcí močových cest. Příjemce by měl přestat kouřit, neboť při imunosupresivní terapii, která potlačuje imunitní systém těla, se mnohokrát zvyšuje riziko zhoubných nádorů stejně jako srdečních komplikací.
Kdo může darovat ledvinu
Transplantovaná ledvina může pocházet buď od živého dárce, nebo od zemřelého. Živý dárce je ve většině případů někdo z nejbližších příbuzných, protože u nich je větší pravděpodobnost shody při imunologických testech a ledvina bývá v lepším stavu než orgán od zemřelého dárce. Vlastní odběr probíhá laparoskopicky, to znamená, že operatér vstupuje do břišní dutiny menším otvorem a speciálními nástroji. Dárce proto může být v nemocnici kratší dobu, je menší riziko komplikací a má menší jizvy. Zemřelý dárce by měl být ve věku od 6-45 let a měl by mít normální funkci ledvin. Po samotném odběru je ledvina zakonzervována studeným roztokem a ochlazena na teplotu asi 4 °C, je uložena do sterilního boxu a přepravena k příjemci. Doba od zakonzervování po vložení do dárce by neměla překročit 10 hodin. Transplantace ledvin je dnes již rutinní operační výkon. Ledvina je vložena do břišní dutiny v oblasti pánve, to znamená, že je níž než původní ledviny. Levá ledvina se dává většinou na pravou stranu a pravá na levou. Je to z důvodu lepšího přístupu pro operujícího lékaře. Po přišití orgánu na krevní oběh příjemce začíná ledvina od živého dárce fungovat prakticky okamžitě a orgán od zemřelého dárce se postupně regeneruje z nedostatku krve během převozu a jeho funkce se rozvíjí do několika hodin až dnů.
Život po transplantaci ledviny
Po transplantaci ledvin začíná pro pacienta nový režim. Pravidelně musí užívat léky potlačující imunitu, tzv. imunosupresiva. Nejčastěji jsou to kortikoidy a cyklosporin. Tyto léky mají zabránit imunitnímu systému operovaného, aby útočil na cizí orgán v těle. Pokud by je totiž nemocný neužíval, obranný systém by vyhodnotil darovanou ledvinu stejně jako např. bakterie v krvi, napadl by ji a hrozily by závažné komplikace, které mohou vyústit až k odmítnutí transplantátu a opětovné potřebě dialyzační léčby. Vedlejšími účinky imunosupresivní léčby jsou vyšší náchylnost k infekčním chorobám, možnost rozvoje cukrovky, přibírání na váze, zvýšení krevního tlaku a zvýšení rizika výskytu nádorů. Proto by měl pacient dodržovat všechny rady lékařů, zlepšit svůj životní styl, měl by přestat kouřit a snažit se vyhnout infekčním chorobám. Transplantace ledvin je velmi úspěšná léčba, která navrací pacienty zpět do běžného života a do práce.
Potřeba imunosupresivních léků, které jsou nutné pro zachování transplantovaného orgánu, naštěstí za několik měsíců po transplantaci klesá. Určitá imunosuprese je přesto nutná i po mnoha letech po transplantaci. Bez svolení lékaře pacient nesmí nikdy přestat léky užívat ani měnit jejich dávky. Mohlo by to ohrozit funkci transplantované ledviny.
Diskuze