Zánět žil - léčba

Léčba zánětu žil

Zánět je zcela přirozenou reakcí tkáně těla na nějaké poškození. Zánět žil vzniká často na podkladě jiného již probíhajícího onemocnění žíly, jako je trombóza, křečové žíly, nebo se může jednat o přestup hnisavého zánětu z okolí. Poškození může rovněž představovat např. zavedení nitrožilní infuze, kdy se do žíly dostane infekce nebo je žíla drážděna mechanicky nebo léky. Zánět žil může být také reakcí na různá poranění. Vzácně existují také případy, kdy je zánět žil reakcí těla na přítomnost nádorového onemocnění. 

Projevy zánětu žil

Mezi projevy zánětu žil patří především silná bolestivost v oblasti zánětu a zarudnutí, které kopíruje průběh žíly. Žíla bývá na pohmat tuhá. Oblast zánětu bývá teplá, ale nevyskytují se otoky končetiny. V případě, že zánět vznikl na podkladě trombózy, pak je postižená část končetiny oteklá, bolestivá na pohmat a také tuhá. Zánět žil vzniklý na podkladě křečových žil se projeví jako bolestivá, zarudlá afekce v povodí hadovitě se vinoucích žil.

Rizikové faktory vzniku zánětu žil

Vznik zánětu žil je podmíněn zpomaleným tokem krve v žilách a změnou v procesu srážení krve. Proto mohou lidé s poruchami srážlivosti krve častěji trpět zánětem žil a následně i trombózou, tedy ucpáním cévy krevní sraženinou. Významným rizikovým faktorem pro vznik zánětu žil je dlouhé cestování. Je to dáno především nečinností dolních končetin a omezenou možností změny jejich polohy. Dalšími rizikovými faktory pro vznik zánětu žil je těhotenství, dlouhodobé stání, ale i vyšší věk.

Léčba zánětu žil

Léčba zánětu žil vychází z příčiny, která zánět vyvolává. To znamená, že je důležité řešit jak klinické příznaky zánětu žil, tak i onemocnění, které ho způsobilo. Nezbytnou součástí léčby je i prevence vzniku zánětu žil. 

Léčba zánětu žil a souvislost s křečovými žilami

Abychom předešli rozvoji zánětu žil, je nezbytné léčit i onemocnění, na jehož podkladě může zánět vzniknout. Jedním z nich jsou i křečové žíly. Konzervativní způsob léčby představuje kompresní terapii spočívající v nošení speciálních kompresních punčoch. Rovněž je možné užívání tzv. venofarmak. Venofarmaka jsou léky, které zpevňují žilní stěny a také zlepšují odtok krve z dolních končetin. Dalším typem léčby křečových žil je tzv. sklerotizace neboli ztvrdnutí. Tato metoda se používá zejména k odstranění drobných žilek na dolních končetinách. Spočívá v tom, že se do žíly pomocí speciálních jehliček vpraví  tzv. sklerotizující látky, které naleptají a poškodí žilní stěnu. Následně dochází k zajizvení žilek a k jejich uzavření a žíla částečně nebo úplně zmizí. Pokud je zánět žíly přítomen, zaměřuje se léčba na odstranění symptomů. Pomůže přikládání obkladů, různých mastí a opět kompresních punčoch.

Léčba zánětu žil v souvislosti s žilní trombózou

Zánět žíly je často spojen se vznikem krevní sraženiny, tedy trombu. Pokud se trombus  vytvoří v povrchových žílách, nemusí nutně představovat nebezpečí. Nicméně v některých případech se může dostat do hlubších žil dolních končetin. To už představuje riziko, že se sraženina dostane do plic, následkem čehož může vzniknout tzv. plicní embolie. Jelikož velká část pacientů, kteří jsou žilní trombózou ohroženi, jsou pacienti ležící v nemocnici kvůli jiným chorobám, snaží se lékaři jejímu vzniku předcházet. V rámci těchto preventivních opatření se podávají léky, které snižují srážlivost krve.

Léčba zánětu žil režimovým opatřením

Nejčastěji bývá zánět povrchových žil víceméně neškodným onemocněním. Závažnější potíže nejsou časté, to ale samozřejmě nemusí platit u všech pacientů. Dlouhodobějším problémem většinou zůstávají křečové žíly, které po léčbě často vracejí a mohou se opět zanítit. O to důležitější je dodržovat preventivní opatření zpomalující jejich nástup. Prevence spočívá ve vyhýbání se dlouhého stání, sezení, doporučuje se častá a pravidelná chůze. Stejně tak je prospěšné i udržování normální tělesné hmotnosti, která tak nebude žíly příliš zatěžovat. V případě dědičné predispozice ke srážení krve, či rodinném výskytu křečových žil a trombózy je nutné o tom informovat lékaře, který preventivně předepíše příslušné léky.