Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba je degenerativní onemocnění mozku, které se rozvíjí nejčastěji po 65. roce věku, ale může se vyskytnout i dříve. Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence v naší populaci. Udává se, že až v 80% je onemocnění sporadické, ve zbylých 20% se jedná o onemocnění s familiárním výskytem. Alzheimerova choroba vzniká na podkladě předčasného zániku mozkových buněk v přesně daných oblastech mozku a vede k poruchám paměti, intelektu a také ke změnám osobnosti.

Mozek

Mozek je řídící centrum našeho těla a proto každá jeho porucha vede k výrazným vnějším projevům. Mozek se skládá z jednotlivých buněk, označovaných jako neurony. Těchto buněk jsou miliardy a vytvářejí dohromady spletitou komunikační síť, která zajišťuje příjem informací z vnějšího prostředí, ale také vnitřního prostředí organismu. Informace jsou dále zpracovávány a rozváděny po celém mozku, až dosáhnou toho správného místa, mozkového centra, kde jsou převzaty a vyhodnoceny. Poté mozkové centrum vyšle příkazy, které jsou dovedeny do cílových orgánů.

Vznik Alzheimerovy choroby

Alzheimerova choroba vzniká v důsledku pomalého předčasného zániku určité populace nervových buněk, avšak mechanismus tohoto procesu není zcela objasněn. Nervové buňky jsou postiženy pouze v daných mozkových oblastech, především v hippokampu a nucleus basalis Meynerti. V nervových buňkách se ukládají různé látky, které se tvoří přirozeně se stárnutím, ale jejich ukládání je mnohem větší než při běžném stárnutí. Jedná se o tzv. amyloid, který je nerozpustný a jeho ukládáním je nervová buňka poškozena a zaniká. Nervové buňky těchto mozkových center vytvářejí také speciální chemické látky, které se podílejí na přenosu a zpracování informací v mozku, označují se obecně jako mediátory. V postižené oblasti mozku chybí především chemická látka, která se jmenuje acetylcholin. Acetylcholin má řadu důležitých funkcí a s jeho nedostatkem se objevují projevy Alzheimerovy choroby. Další mechanismus, kterým jsou neurony poškozovány, je porušení cév v této oblasti mozku. Ve stěnách cév se stejně jako v nervových buňkách ukládají látky, které cévy poškozují. Dochází k zhoršení průtoku krve, nervové buňky nemají dostatek kyslíku a živin, a proto dále odumírají.

Projevy Alzheimerovy choroby

Klinické projevy Alzheimerovy choroby nastupují velice pomalu a plíživě a proto si jich nemusíme zprvu povšimnout. Nejprve se objevují poruchy krátkodobé paměti, kdy si pacient nepamatuje na události z předešlých dnů. Typické je také zapomnětlivost ohledně odkládaných věcí. Poté se přidává zhoršení orientace, kdy se pacient ztrácí i ve známém prostředí. Zhoršuje se představivost, schopnost plánování a udržení pozornosti. Jsou přítomny i poruchy řeči, která přestává být plynulá, nemocný těžko hledá slova a mluví zmateně. Objevují se i obtíže s porozuměním slov a zhoršuje se jeho manuální zručnost. S rozvojem onemocnění mohou nastoupit psychické poruchy, jako depresivní stavy, agresivní chování nebo halucinace. Může se objevit třes rukou, epileptické záchvaty a potíže při chůzi. V konečném stádiu onemocnění pacient ztrácí schopnost se o sebe sám postarat, přestává komunikovat s blízkými, je lhostejný k sobě i okolí a typická je i inkontinence moči a stolice.

Diagnostika Alzheimerovy choroby

V rámci diagnostiky Alzheimerovy choroby je nezbytné odlišit tento stav od běžného zapomínání, které více, či méně postihuje každého člověka. Ke stanovení diagnózy je nezbytné pacienta podrobit zobrazovacím vyšetření, zejména počítačové tomografii, tedy CT, nebo magnetické rezonanci. Na snímcích nalézáme známky atrofie mozkové kůry, tedy zmenšení původně normálně vyvinutého orgánu. Atrofii nalézáme především ve spánkovém a temenním laloku. U pokročilejších stavů je tato atrofie přítomna ve všech částech kůry mozku. Definitivně však diagnózu Alzheimerovy choroby určíme histologicky, tedy mikroskopickým vyšetřením odebrané tkáně. Důležitým nálezem jsou depozita amyloidu v mozku.

Léčba Alzheimerovy choroby

Léčba Alzheimerovy choroby je svízelná. Užívají se speciální léky, které mají zlepšovat mozkové funkce, jako je například selegilin. Dále se užívají léky zvyšující různými mechanismy hladinu acetylcholinu, nejčastěji to jsou tzv. inhibitory acetylcholin-esterázy, což je enzym, který tento mediátor rozkládá. Příkladem léků působícím tímto mechanismem je Rivastigmin, donepezil, nebo galantamin. V léčbě Alzheimerovy choroby je mlžné užití tzv. zametačů volných kyslíkových radikálů, především vitaminových preparátů. Kyslíkové radikály poškozují všechny buňky, tedy i buňky mozkové, proto jejich likvidace má ochranný vliv.

Prognóza a prevence Alzheimerovy choroby

Alzheimerova choroba je nevyléčitelná choroba a doba přežití od zjištění onemocnění se pohybuje mezi 5 – 19 lety. Nemocní nejčastěji umírají do 10 let na jiné onemocnění, nejčastěji infekci, které se objeví v průběhu léčby Alzheimerovy choroby. Jelikož se o rizikových faktorech Alzheimerovy choroby moc neví, hůře se předkládají preventivní opatření, přesto lze některá doporučit. Doporučuje se pečovat jak fyzickou, tak i psychickou kondici. Vhodná je četba, studium cizích jazyk, luštění křížovek, hraní společenských her a řada dalších aktivit. Doporučují se i pravidelné procházky, vhodná strava s malým množstvím živočišných tuků a velkým podílem vlákniny, tedy ovoce, zeleniny, celozrnných výrobků. Zároveň je nezbytné udržovat i sociální interakce s jinými lidmi. V neposlední řadě je vhodné navštěvovat lékaře kvůli preventivním prohlídkám, které často odhalí skrytá onemocnění.