Dehydratace je nedostatek tekutin v těle. Ohrožuje především děti a staré lidi.
Astrocytom, ependymom a oligodendrogliom
Astrocytom, ependymom a oligodendrogliom jsou nádory, které vznikají ze speciálních mozkových buněk. Astrocytom, ependymom a oligodendrogliom mají nejrůznější příznaky spojené s jejich růstem do okolních struktur. Léčba astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu je založena na chirurgickém odstranění těchto zpravidla nezhoubných nádorů.
Astrocytom, ependymom, oligodendrogliom
Astrocytom, ependymom a oligodendrogliom jsou mozkové nádory vycházející z gliových buněk a proto se souhrně označují jako gliomy. Tyto nádory jsou považovány za expanzivní nitrolební procesy,jelikož svým růstem zvyšují nitrolební tlak a tlačí na okolní tkáně, což je podklad jejich klinického obrazu. Astrocytom, ependymom a oligodendrogliom jsou vesměs nezhoubné nádory s možností zhoubného zvratu. Jejich léčba spočívá v neurochirurgickém zákroku s cílem odstranit celý nádor.
Mozek
Mozek je tím nejvyšším řídícím centrem našeho těla. Přijímá signály a vjemy ze všech částí těla, ve své složité struktuře tyto signály zpracovává a posílá je zpět do částí těla, které je potřeba řídit. Mozek je vysoce organizovaná struktura složená z nervových a gliových buněk. Nervové buňky jsou zodpovědné za tvorbu a přenos signálu, zatímco gliové buňky zajišťují přísun energie pro nervové buňky, chrání je před infekcemi a fungují jako elektrický izolant pro nervová vlákna. V mozku se nachází několik druhů gliových buněk, které mají různé tvary a různé funkce. Jsou jimi astrocyty, které oddělují cévy od nervové tkáně a brání tak neblahému působení některých látek v krvi přímo na mozkové buňky. Dalším druhem gliových buněk jsou oligodendrocyty, které produkují tzv. myelin, který funguje jako izolant pro nervová vlákna. Mezi glie se řadí i ependymové buňky, které vystýlají dutiny v mozku a podílejí se na tvorbě mozkomíšního moku. Právě tyto buňky jsou zdrojem vzniku astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu.
Nádor
Nádor je patologický shluk buněk, pro které je charakteristická neschopnost organismu kontrolovat jejich růst a množení. Tyto buňky vznikají na podkladě mutace jejich genetické výbavy, v důsledku které tyto buňky prodělávají buněčný cyklus zcela nezávisle na tělu hostitele. Rychleji rostou, množí se a potlačují funkce okolních zdravých buněk. Nádory dělíme na nezhoubné a zhoubné. Benigní, tedy nezhoubné, nádory rostou pomalu, nezakládají metastázy, tedy vzdálená druhotná nádorová ložiska. Zhoubné nádory, tedy maligní, rostou rychle, infiltrují okolní tkáň a zakládají metastázy. Zhoubné nádory mozku však zakládají metastázy pouze výjimečně. Přesto jsou považovány za zhoubné především svojí lokalizací, jelikož zvyšují nitrolební tlak a vyvolávají neurologické příznaky v závislosti na lokalizaci.
Výskyt astrocytomu, ependymomu, oligodendrogliomu
Astrocytom, ependymom, oligodendrogliom jsou nádory z gliových buněk a bývají svou podstatou většinou nezhoubné. Některé se však mohou maligně zvrhnout.
Astrocytom je nejčastějším gliomem. Objevuje se u dětí i u dospělých. Roste pomalu. Po chirurgickém vyjmutí se může opět objevit. Astrocytomy mají benigní i maligní formy, mohou se dokonce zvrhnout i ve velmi zhoubný glioblastom. U dětí se vyskytují spíše benigní formy, s vyšším věkem roste pravděpodobnost, že se nádor změní v maligní.
Ependymom vzniká z ependymových buněk. Vyskytují se na stěnách mozkových dutin a v míšním kanálu. Ependymom bývá také častým nádorem míchy. Ependymom se objevuje zejména u dětí a mladých lidí. U dětí bývá příčinou stavu zmnožení mozkomíšního moku, odborně nazývaného hydrocefalus, protože mozkomíšní mok neodtéká z dutin mozku, které jsou ucpány nádorem.
Oligodendrogliom se nejčastěji objevuje okolo 30. roku života. Roste velmi pomalu, někdy i několik let. Nejčasteji je nalezen v čelním laloku mozku a projevuje se epileptickými záchvaty.
Projevy astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu
Příznaky astrocytomu, ependymomu, oligodendrogliomu jsou spojeny s tím, jak nádory rostou. Rostoucí nádor zvyšuje nitrolební tlak, což se projevuje jako bolesti hlavy, nevolnosti, zvracení, závratě, poruchy rovnováhy, nebo změny psychiky. Další příznaky jsou charakteristické podle toho, na jakou část mozku astrocytom, ependymom nebo oligodendrogliom tlačí, či kterou částí prorůstá. Mohou se objevit poruchy řeči, poruchy vnímání významu slov, ochrnutí různých částí těla, nekoordinovanost pohybů, poruchy zraku, nebo paměti. Častým příznakem je i celková změna povahy člověka, objevuje se agrese, nebo naopak úplný nezájem. Charakteristickým a významným příznakem jsou epileptické záchvaty.
Diagnostika astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu
Na astrocytom, ependymom a oligodendrogliom je třeba pomyslet především při pozvolně progredujících neurologických příznacích a při náhlém vzniku epileptických záchvatů. V diagnostice astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu se využívají zobrazovací metody, kdy na prvním místě stojí CT, tedy počítačová tomografie. Touto metodou lze prokázat přítomnost tumoru i s jeho expanzivními projevy. Pro upřesnění lze použít magnetickou rezonanci mozku, MRI, nebo angiografii, tedy zobrazení cév. Nádory jsou významně zásobeny krví a proto má i zde angiografie svůj význam.
Léčba astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu
Základem léčby astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu je jejich radikální chirurgické odstranění. Především u zhoubných forem astrocytomů je operativní odstranění alespoň části nádoru nezbytné z důvodu dekomprese, tedy snížení nitrolebního tlaku. Pokud není možné nádor chirurgicky odstranit, indikujeme pacienta k radioterapii, tedy léčbě ozářením. Ta je také neodmyslitelnou součástí léčby zhoubných forem nádorů. U Astrocytomu a oligodendrogliomu lze užít i pooperační chemoterapie, kdy se podávají látky bránící růstu a množení nádorových buněk. Nevýhodou však je ničení i buněk zdravých, což je podkladem četných nežádoucích účinků chemoterapie. Z chemoterapeutik se užívají nejčastěji prokarbazin, vinkristin, či nitrozourea.
Prognóza astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu
Prognóza astrocytomu, ependymomu a oligodendrogliomu závisí na povaze nádorů. Benigní, tedy nezhoubné, formy mají obecně lepší prognózu. U astrocytomu hrozí zvrat ve zhoubné formy, které zpravidla u všech pacientů končí smrtí. Pacienti s maligními formami astrocytomu se dožívají 3-6 měsíců po operačním zákroku. U oligodendrogliomu se udává desetileté přežití u 10-30% pacientů. Proto je nesmírně důležité zachytit onemocnění včas a co nejdříve navštívit svého lékaře.