Dětská obrna

Dětská obrna

Dětská obrna, neboli poliomyelitida, představuje skupinu chorobných stavů, které vznikají vlivem vývojové abnormality centrálního nervového systému. Pro tyto chorobné stavy je typická porucha hybnosti a svalového napětí. Nezřídka je u dětské obrny přítomna i mentální retardace, či epileptické záchvaty. Dětská obrna vznikájako následek různých rizikových faktorů, které se mohou uplatňovat jak prenatálně, tak i po porodu dítěte. Základem léčby dětské obrny je vždy rehabilitace.

Příčiny vzniku dětské obrny

Dětská obrna vzniká na základě součinosti různých faktorů, které mohou působit na nenarozený plod přes matku, tedy prenatálně, nebo na již narozené dítě, tedy postnatálně. Prenatální příčiny vzniku dětské obrny jsou takové faktory, které se vyskytují u matky a mají tedy nepřímý vliv na vývoj plodu. Jedná se o infekce a úrazy matky, působení rentgenového záření, konzumace alkoholu, cukrovka, anomálie dělohy, genetické faktory,nedošonenost, nebo naopak přenášení plodu. V období porodu může být příčinou vzniku dětské obrny tzv. asfyxie, tedy dušení plodu z nedostatku vzduchu, porodní traumata, či krvácení do mozku dítěte. Postnatálně,tedy po porodu dítěte, může dojít k infekci mozku tzv. polioviry, které dětskou obrnu mohou rovněž způsobit.

Formy a příznaky dětské obrny

Dětská mozková obrna je charakterizována poruchami pohybové hybnosti a svalového napětí. Ne vždy se musí vyskytovat obrna, jak je v široké veřejnosti obvykle zamýšleno. Někdy se objevují i nespecifické oční příznaky, jako je šedý zákal, zánět cévnatky, patologické změny sítnice a jejich cév, snížená zraková ostrost, šilhání a další poruchy. Existuje několik forem dětské mozkové obrny,a to paraparetická, kvadruparetická, hemiparetická, či hypotonická. Pro všechny formy platí, že jejich příznaky nejsou ihned po porodu dítěte nikterak výrazné a proto nelze v takto brzkém období ihned stanovit diagnózu.

Paraparetická forma dětské obrny je typická zvýšením svalového napětí, a tedy i ztuhlostí dolních končetin. Nejvíce jsou postiženy přitahovače stehen a ohybače chodidla, což se projeví typickou tzv. nůžkovitou chůzí, kdy jsou stehna s koleny těsně u sebe a nemocný chodí po špičkách.

Kvadruparetická forma se od předchozí liší tím, že kromě dolních končetin jsou zvýšeným svalovým napětím postiženy i horní končetiny.

Hemiparetická forma dětské obrny je charakterizovaná zvýšeným svalovým napětím poloviny těla s predilekcí v horních končetinách, které bývají ohnuté

Hypotonická forma je narozdíl od ostatních charakterizována sníženám svalového napětí, což je známka těžšího postižení mozku. Často bývá přítomna značná psychická i motorická retardace a kolem 3 let věku se často mění v některou z předchozích forem.

Diagnostika dětské obrny

Diagnostikou dětské obrny se zabývá dětský neurolog, který vychází především z klinických příznaků. Diagnóza dětské obrny by u lehčích forem měla být stanovena do 1 roka, u těžších forem do půl roku života. Je to dáno především tím, že se příznaky obvykle neprojevují ihned po porodu a také vývinem nezralého nervového systému dítěte. Ze zobrazovacích metod je využívána magnetická rezonance, která s využitímmagnetického pole je schopna zachytit obraz mozku dítěte. Přestože dětská obrna není dědičným onemocněním, existují jisté vrozené faktory, které mohou jedince predisponovat je vzniku tohoto onemocnění.

Léčba dětské obrny

Dětská obrna je nevyléčitelné onemocnění, jehož závažnost však lze zmírnit pomocí rehabilitace a zajistit tak dítěti lepší kvalitu života. Základní metodou léčby dětské obrny je speciální rehabilitace. Ta je prováděna odbornými pracovníky, ale i instruovanými rodiči. I zde platí zásada, že včasné zahájení léčby mívá větší úspěch. Ten však závisí i na trpělivosti a dlouhodobém provádění rehabilitace. Nezbytná je ovšem i farmakologická léčba dětské obrny, která spočívá v ovlivnění rozvoje mozkových funkcí, v ovlivnění svalového napětí a epilepsie.