Duševní nemoci

Při duševní chorobě se jedná o poruchu duševních pochodů. Tento popis však nevysvětluje otázku, jak lze takové onemocnění rozpoznat. Mnoho lidí má totiž různé emoční poruchy nebo jimi trpí během každodenního života, a přesto nemůžeme tvrdit, že jsou duševně nemocní, pokud se jinak s životem a okolím vyrovnávají normálně. Člověk s duševním onemocněním není schopný vyrovnat se s životem, příčinou je porucha myšlení, cítění nebo chování. Většina duševních nemocí je pouze dočasná a po léčbě se zlepšuje. Na straně druhé jsou ale nemoci trvající celé roky a velmi obtížně léčitelné.

Příčiny duševních nemocí

Přes intenzivní výzkum se nepodařilo odhalit nějakou univerzální příčinu kterékoliv z nejčastějších duševních chorob. Zdá se, že u každého jednotlivce přispívá k vzniku onemocnění mnoho různých příčin. Například některé nemoci mají zcela nepochybně genetický podklad, protože se vyskytují v určitých rodinách. Avšak i v těchto případech někteří rodinní příslušníci onemocnění zcela uniknou.
U velké části duševních nemocí je pravděpodobné, že jejich vznik podmiňují nějaké dispozice. Patří k nim způsob výchovy, okolnosti vyskytnu-vší se během života, obtíže ve vztazích k lidem v okolí, problémy v práci nebo finanční starosti. A konečně bývá přítomen i nějaký „spouštěcí faktor", který vlastní nemoc nastartuje. Opět platí, že to může být nějaká událost v pacientově životě, jako je ztráta zaměstnání, zármutek nebo dokonce i tělesná nemoc, například těžká chřipka.
Některé duševní nemoci jsou vyvolány biochemickými změnami v mozku. Tyto změny mohou způsobit léky, zranění nebo degenerace samotné mozkové tkáně.

Neurózy

Neurózy jsou nejčastější duševní poruchy. Zahrnují úzkostnou neurózu, fobie nutkavé (obsedantní) neurózy, poruchy příjmu potravy a hypochondrie. Pacient si je obvykle poruchy plně vědom a často se horlivě snaží o její nápravu. Někdy je vsak abnormální chování zakotveno v jeho mysli natolik, že nevidí ani samotnou poruchu ani způsob, jak ji zlepšit, a může vzdorovat i snaze okolí o pomoc.
Příčinou neuróz jsou nepřiměřené reakce na stresy, které pacient prodělal v minulosti. Vrozené faktory neuróz mají kořeny v dětství, často plynou z nejistoty. Velký význam pro rozvoj neurózy má způsob výchovy.

Úzkostná neuróza

Hlavním příznakem úzkostné neurózy je téměř trvalá obava nebo strach a zvýšená podrážděnost spojená s horší schopností soustředění. Mnoho nemocných trpí současně tělesnými potížemi, jako je bušení srdce, závratě, pocení, sucho v ústech, polykací obtíže nebo tenzní bolesti hlavy. Neuróza může vážně narušit život a práci postiženého, stejně jako jeho vztahy k lidem v okolí. Příznaky se mohou dočasně zhoršit za určitých situací a vést k zrychlenému dýchání až k panice, dochází k tzv. „panickým atakám".
Úzkostná neuróza je častější u žen - postihuje asi tři ženy ze sta. U mužů se vyskytuje mnohem méně.

Fobie

Fobie je intenzivní strach z nějaké situace nebo objektu. Při setkání s takovou situací zažívá člověk intenzivní úzkostné příznaky, není schopen se s nimi vyrovnat a nutí ho to k útěku. Může cítit závratě, bušení srdce nebo i omdlí.

Hysterie

I když se výraz „hysterie" obecně používá ve smyslu nekontrolovaného rozrušení, v psychiatrii je to výraz popisující určitý druh neurózy, při které může být pacient zcela v klidu. Lidé s hysterií mohou mít „skutečné" tělesné potíže, které se objevují v důsledku zvýšené psychické zátěže během života. Někdy mohou tyto příznaky vypadat docela závažně, jsou to třeba obrny paže, slepota oka, strnulost těla, polykací potíže, zvracení, různé bolesti nebo dokonce křečové záchvaty. Příznaky vypadají jako pravé a pacient není schopen je volním úsilím ovlivnit - Naproti tomu simulanti, kteří hysterií netrpí, jsou schopni předstírané příznaky kontrolovat a ukončit přetvářku ve chvíli, kdy chtějí.
Hysterické příznaky často člověku pomohou vyhnout se podvědomě některým činnostem, kterých se bojí. Pacient však také může vypadat zcela blaženě a duševní poruchou se vůbec nezabývá nebo ani nepozná její přítomnost.

Obsedantní neurózy

Mnozí lidé bývají označováni za obsedanty vždy, když chtějí provést nějakou věc naprosto přesně nebo když mají určité pevné zvyky. Člověk s obsedantní neurózou má nepřekonatelnou potřebu chovat se podle určitých pravidel, která mohou někdy být velmi složitá nebo dokonce unavující. Také tuto poruchu spouští pravděpodobně nějaká stresující událost v pacientově životě.
Jedním z druhů obsedantní neurózy je silná žárlivost na druhou osobu. Například muž může na svou manželku nebo přítelkyní žárlit tak silně, že ji není schopen pustit z očí a není schopen unést pomyšlení na to, že by mu mohla být nevěrná. Říká se tomu „Othellův syndrom".
Někdy si pacienti vytvářejí rituální chování, které sice může mít praktický základ, ale postupně se komplikuje tak, že se ocitá mimo jakoukoliv skutečnou potřebu. Není neobvyklé úporné mytí rukou po použití toalety, pacient jej může mnohokrát opakovat podle přesně stanovených pravidel - často i dvacetkrát až třicetkrát. Časté bývají i další rituály, zejména spojené s bezpečností, jako je opakované kontrolování zavřených oken nebo plynových kohoutků. I tyto kontroly se mohou mnohokrát opakovat a to v přesně stanoveném pořadí. Pacient tak může před odchodem z domov strávit i hodinu kontrolováním.

Hypochondrie

Hypochondr má trvalý a neopodstatněný strach o své tělesné zdraví. V mírné podobě je to celkem běžné, ale v těžkých formách může být hypochondrie vážným problémem jak pro pacienta samotného, tak pro jeho lékaře. K častým příznakům patří bolesti, které mohou být na hrudi, v břiše nebo kdekoliv jinde. Bolesti vzdorují veškeré léčbě i analgetikům. Někteří neurotici zmatou lékaře natolik, že prodělají i několik operací za účelem odhalení a léčby příčiny bolestí. Potíže však vymizí až poté, co se správně odhalí a odstraní zatěžující momenty v životě pacienta.

Poruchy příjmu potravy

Tyto poruchy jsou nejčastější u mladých nebo dospívajících dívek a žen. Mentální anorexie je strach z jídla. Často se však sdružuje s nadměrným přejídáním (bulimií), které může nabývat bizarních podob. Obě poruchy se mohou střídat. Příčiny těchto poruch chování nejsou dosud plně pochopeny, jde však o onemocnění závažná, která mohou v malém procentu případů končit i smrtelně.

Poruchy citů

Sem patří poruchy nálad, kterým se v psychiatrickém názvosloví říká „poruchy afektivity". Nejčastější z nich je deprese, ale nálada může být i abnormálně veselá nebo povznesená. V takovém případě se porucha nazývá „mánie" nebo v lehké podobě „hypománie". U některých pacientů se střídá období deprese a hypománie.

Mánie

Je mnohem vzácnější než deprese, ale může mít velmi alarmující příznaky. Pacient se cítí být „na vrcholu světa" a s obrovským úsilím se vrhá do spousty činností. Může nezřízeně utrácet nebo se pustit do neslýchaných finančních operací, aniž by byl schopen rozpoznat jejich důsledky. Někdy se objevuje i nevázaný sexuální život. Pacient většinou málo spí, ustavičně mluví a naprosto si není vědom toho, že je něco v nepořádku.

Poruchy osobnosti

Je to jeden z méně přesných termínů používaných v psychiatrii, protože je obtížné definovat množství různorodých problémů, které mohou z narušení osobnosti vyvstat. Slovo „osobnost" označuje způsob, jakým se člověk chová v nejrůznějších situacích - v práci, doma nebo ve společnosti. Při mnoha onemocněních reaguje člověk abnormálně na situace, v kterých se nalézá, což přináší potíže nejen jemu samotnému, ale i jeho okolí. Člověk s obsedantním zaměřením osobnosti má nerozumně strnulé názory, často trpí pocity viny a je pro něj obtížné uvolnit se. Člověk s paranoidní osobností je přecitlivělý a nepřátelsky reaguje na sebemenší kritiku.
Asi nejtěžší poruchou osobnosti jsou psychopatie. Psychopati nejsou schopni navázat láskyplný citový vztah nebo přátelství, chovají se impulzivně, nejsou schopni poučit se ze zkušenosti a netrpí žádnými pocity viny či studu za své protispolečenské chování. Často se dopouštějí kriminálního jednání a nejsou schopni udržet si práci.

Schizofrenie

Je to jedna z nejhůře léčitelných duševních nemocí. Má sklon k dlouhodobému průběhu, a je-li těžká, může úplně rozložit lidský život.
Schizofrenie začíná často znenadání, když se pacient začne chovat velmi neobvyklým a podivným způsobem a přestane být schopen logického myšlení. Časté jsou halucinace (zvuky, hlasy nebo zrakové představy) nebo bludy - chybně vnímané obrazy reality. Pacient si přitom nenormálnost svého stavu nemusí vůbec uvědomovat.
Někdy také přicházejí změny postupně, pacient se stává apatickým a uzavřeným. Může podezírat své okolí - je paranoidní - nebo je přesvědčen, že jeho život řídí nějaká vzdálená síla, například rádiové vlny nebo nějaký druh vyšší bytosti.
Nemoc se může sama po několika týdnech zlepšit, ale často se vrací. Asi u jedné čtvrtiny případů probíhá po celé roky chronicky.

Organická onemocnění mozku

Mozek může poškodit poranění, nemoc nebo jedovaté látky. Příznaky jsou pak závislé na povaze poškození a na tom, zda je či není trvalé. Těžká poranění hlavy mohou vést k trvalým změnám osobnosti, poruchám soustředění a snížení intelektu. Těžké nemoci občas způsobují dočasné změny chování, které někdy lze zaměnit za duševní onemocnění, jako je například hypománie.

Demence

Asi u jednoho člověka z deseti se po 65. roce věku začne rozvíjet senilní demence. Někdy se demence vyvine i u mladších lidí, v tom případě se jí říká presenilní demence. K časným příznakům patří zapomnětlivost a potíže s úsudkem. Staré vzpomínky přetrvávají déle, ale s postupem nemoci se naruší i ony. Nakonec nastávají poruchy osobnosti, pacient je zmatený, depresivní a uzavřený. K tomu se může připojit i závažné tělesné postižení, protože nemocný není schopen se mýt a dodržovat tělesnou hygienu. Může být také inkontinentní. Léčba spočívá především v péči o pacienta a v maximálním udržování jeho aktivity. Někdy se podávají trankvilizéry. Infekce a deficity vitamínů se léčí příslušnými léky.
Nejčastějším druhem demence (asi v 75 %) je Alzheimerova nemoc, která začíná obvykle později v životě. U těchto nemocných dochází k poruchám nervových buněk v určitých oblastech mozku. Buňky degenerují a přestávají fungovat. V jejich okolí se hromadí změť abnormálních vláken. Příčinu onemocnění se přes intenzivní výzkum dosud nepodařilo přesně určit.
Druhou nejčastější příčinou demence je porucha krevního oběhu v mozku způsobená kornatěním tepen (arterioskleróza) nebo ucpáváním drobných tepének v mozku krevními sraženinami. K dalším, méně častým příčinám patří mozkové nádory, otravy (včetně alkoholismu), opakované úrazy hlavy, nedostatek některých vitaminů, infekční onemocnění, jako je příjice nebo aids, a degenerativní onemocnění, například Huntingtonova chorea.

Léčba duševních nemocí

Lékař musí pacienta nejprve podrobně vyšetřit, aby zjistil, o jaký druh onemocnění se jedná. Léčbu pak může provádět praktický lékař, někdy s občasnou kontrolou psychiatra nebo psychologa. Někdy se používají léky, hlavně při léčbě schizofrenie nebo poruch afektivity, ale u mnoha stavů se používá více psychoterapie. Při komplikovanějším průběhu přejímá pacienta do péče psychiatr. Přijetí do nemocnice se doporučuje při těžkých poruchách chování.

Předpověď

Většina pacientů s duševními poruchami má poměrně lehkou formu nemoci, která se při odpočinku a příslušné léčbě zlepší. Dlouhodobé problémy, které mohou vést k trvalým potížím, má pouze menšina nemocných. Léčba duševních nemocí dělá značné pokroky a stigma duševní nemoci má díky širší vzdělanosti stále menší význam, takže mnoho lidí se zbytky příznaků po prodělané duševní chorobě může žít šťastným životem ve společnosti ostatních lidí.