Otok mozku

Otok mozku

Mozek spolu s míchou tvoří centrální nervovou soustavu. Ta nám umožňuje ovládání našeho těla, vnímání okolního prostředí, řeč a abstraktní myšlení. Je tvořena dvěma základními typy buněk: neurony a gliemi. Neurony jsou právě ty speciální buňky, které nám umožňují všechny výše zmíněné funkce. Glie mají roli „ošetřovatelek" neuronů – starají se o jejich ochranu a výživu. Mozek je uložen v lebce a mícha v páteřním kanálu. Jak lebka, tak páteř jsou kostěné struktury a jako takové jsou velmi tvrdé. Mozek ani mícha v nich však nejsou uloženy jen tak. Jednak jsou obaleny mozkovými obaly (tvrdou plenou, pavučnicí, měkkou plenou) a jednak se vznáší v mozkomíšním moku. Všechny tyto struktury mají za úkol tlumit mechanické otřesy a nárazy. Chrání tak měkkou a zranitelnou nervovou tkáň. To je důležité hlavně proto, že neurony jako takové jsou neobnovitelné. Nemají schopnost se množit, a tak pokud jednou neuron zanikne, už nikdy místo něj nenaroste nový.

Vznik otoku mozku

Paradoxně i ochranné struktury mohou představovat pro mozek nebezpečí – jako je tomu v případě otoku, neboli edému, mozku. Edém je definován jako zvětšení obsahu vody a sodíku v mozkové tkáni. Z toho vyplývá i zvětšení objemu mozkové hmoty. To by samo o sobě nepředstavovalo až takový problém. Horší ale je, že lebka tvoří pevný obal a ten se nemůže přizpůsobit zvětšení mozku. Proto v takovém případě dochází k narůstání tlaku uvnitř lebky a mozek se tlačí na lebeční kosti. Cévy se postupně stlačují, čímž se snižuje průtok okysličené krve mozkem. Z toho důvodu dochází k nedostatečnému zásobení mozku kyslíkem a následnému poškození neuronů. V těchto stavech dochází ještě k jednomu velmi závažnému a nebezpečnému jevu. Na spodině lebky je velký otvor, kterým prochází mícha z mozku do páteřního kanálu. Jak mozková tkáň postupně bobtná, vlivem vysokého nitrolebního tlaku se začne mozek vtlačovat i do tohoto otvoru. Tím, že se tam doslova „vecpe", stlačí další měkké struktury v otvoru – tedy míchu. Tím dojde i k jejímu poškození. Problém je, že v místech, kde dochází k největšímu poškození, se zrovna nacházejí centra, která řídí dýchání. Následky takovýchto poškození mohou být smrtelné.

Otok mozku a jeho příčiny

Edém mozku provází rozličné stavy: traumatická poranění, mozkové infarkty, nádory, záněty, toxická poškození a poruchy poměru jednotlivých složek krevní plazmy. Podle původu můžeme mozkový edém rozdělit na dvě základní skupiny: tzv. edém vazogenní a cytotoxický. Edém má původ v porušení celistvosti cévní stěny. Zvýší se při něm přestup vody a některých látek krevní plazmy do mozkové tkáně, kde se tekutina hromadí. U vazogenního edému dochází k mechanickému poškození vrstev cévní stěny, kdežto u cytotoxického dochází k poškození cévní stěny v důsledku ischemie – nedostatečného prokrvení. Edém mozku je zvládnutelný jen lékařskou péčí. Postupy jsou různé. V první řadě se snažíme snížit nitrolební tlak, například infuzním podáním roztoku manitolu, v některých případech i chirurgickým zákrokem.

Otok mozku a jeho projevy

Edém mozku se projevuje úpornými bolestmi hlavy, nevolností až zvracením, poruchami vědomí až bezvědomím a poruchami dýchání. Pokud se setkáme s úrazy hlavy, měli bychom vždy zjistit, jestli nedošlo k poruše, nebo ztrátě vědomí, výpadkům paměti a zvracení. Pokud je některý z příznaků přítomen, měli bychom vždy vyhledat lékařskou pomoc.