Glomerulonefritida

Glomerulonefritida

Pod názvem glomerulonefritida se skrývá onemocnění, které postihuje ledviny, přesněji glomeruly, což jsou malá klubíčka cév v ledvinách, která jsou zodpovědná za filtraci škodlivých látek z krve a také zajišťují správný poměr tekutin v těle. U glomerulonefritid ve většině případů neznáme původce, předpokládá se však, že jejich původ je autoimunitní. To znamená, že tělo tvoří obranné protilátky proti svým vlastním buňkám, jako kdyby to byly patogenní bakterie. Glomerulonefritida má dva typy. Primární glomerulonefritidy, u kterých jsou poškozeny pouze ledviny, a sekundární, kdy je onemocnění komplikací jiné choroby například cukrovky.

Příznaky glomerulonefritidy

Příznaky glomerulonefritidy mohou být různé. Mohou být nespecifické jako vysoký krevní tlak, zvracení, únava, zvýšená teplota a otoky víček. Pro mnoho lidí je však první známkou, že se něco děje, až výsledek rozboru moči a krve. Pokud jsou totiž glomeruly poškozeny, lékař může v moči najít malé množství krve nebo bílkovin, jež by se do ní u zdravého člověka neměly dostat. Při větším poškození je moč zbarvena až do červena, nebo je normální barvy, avšak zakalená. Další známkou glomerulonefritidy je nižší množství moči, než je obvyklé. Například pacient několik dnů vůbec nemočí. Pokud se tyto problémy vyskytnou, lékař odebere krev a moč na potvrzení zánětlivých ukazatelů. Dále provede test funkce ledvin, který ukáže, zda ledvina filtruje krev méně, než je norma, ale pro definitivní potvrzení diagnózy glomerulonefritidy je třeba provést biopsii ledviny, což je napíchnutí ledvinové tkáně tenkou jehlou a odebrání vzorku k mikroskopickému rozboru.

Akutní a chronická glomerulonefritida

Akutní glomerulonefritida vzniká náhle a většinou ji předchází několik dnů dříve prodělaná infekce bakterií Streptococcus pyogenes způsobující například angínu, spálu nebo růži. Mezi jiné bakteriální infekce, které mohou způsobit tuto chorobu, patří stafylokoky, tuberkulóza, syfilis a EB virus. Chronická glomerulonefritida se často rozvíjí po nezhojené akutní fázi, vyvíjí se nenápadně a může probíhat velmi dlouho. Často si pacient všimne pouze zvýšeného krevního tlaku, a pokud se nemoc neléčí, dochází postupně až k selhání funkcí ledvin a nutnosti dialýzy.

Vyšetření glomerulonefritidy

Lékař zpravidla nejprve stanoví pacientovi anamnézu a dotáže se na dříve prodělané onemocnění či právě probíhající. Následně lékař odebere moč a krev na biochemické vyšetření a kultivaci, které odhalí probíhající zánět či cirkulující protilátky. V moči mohou být objeveny krevní buňky a bílkoviny. U podezření, nejčastěji na chronickou glomerulonefritidu, je nutné provést ke zpřesnění diagnózy biopsii neboli odebrání vzorku živé tkáně z ledvin. Tento vzorek je posouzen patologem, který potvrdí či vyvrátí prvotní diagnózu. Mezi další důležitá vyšetření řadíme i sonografii.

Léčba glomerulonefritidy

Léčba akutní glomerulonefritidy spočívá zejména v klidu na lůžku, konzumaci jídla se sníženým obsahem soli, ve vyváženém příjmu tekutin, který nadměrně nezatěžuje ledviny, užívání léků na snížení krevního tlaku, při nedostatečném močení jsou podávány diuretika. Po několika týdnech až měsících se ledviny většinou plně zhojí a nevykazují známky poškození. Léčba chronické glomerulonefritidy trvá velmi dlouho, často i několik let. Pacient má volný pohybový režim, ale vyhýbá se nadměrnému fyzickému zatěžování. Z léků jsou mu podávány kortikosteroidy, cyklosporin a cyklofosfamid, které snižují imunitní odpověď těla. Většinou je vyžadována dieta s nízkým obsahem bílkovin a tuků. Dieta s nízkým přísunem soli se ordinuje pouze při vysokém krevním tlaku.

Prevence glomerulonefritidy

U glomerulonefritid nelze poradit žádná konkrétní preventivní opatření, nicméně několik rad, jak předejít komplikacím samotné choroby, lze dodat. Pacienti se streptokokovou infekcí by se měli léčit pod dozorem lékaře a důležité je doléčit ji do konce. Dále je vhodné se chránit před všemi formami infekcí, které mohou způsobovat glomerulonefritidu. Diabetici by měli dodržovat svůj léčebný plán, aby předešli komplikacím, a lidé s hypertenzí by měli udržovat svůj krevní tlak na přijatelných hodnotách.