Hiátová hernie

Hiátová hernie

Hiátová hernie neboli hiátová kýla znamená vysunutí jícnu a horní části žaludku z břišní dutiny nahoru do dutiny hrudní. Jícen, odborně oesophagus, je trubicovitý orgán, který sestupuje v hrudní dutině směrem dolů k bránici a prochází skrz její otvor, který nazýváme hiatus oesophageus. Průměrná délka jícnu dospělého člověka se pohybuje kolem 25 cm, z čehož se obvykle pouze 2−3 cm nacházejí pod úrovní bránice. Konec jícnu je napojen na vstup do žaludku a toto vyústění se nazývá česlo, latinsky kardie. Ke vzniku hiátové hernie dochází v situaci, kdy kardie nebo i jiná část žaludku projde právě skrz otvor v bránici a dostane se tak z břicha do dutiny hrudní. 

Druhy hiátové hernie

Hiátová hernie je onemocnění, u kterého není známa přesná příčina vzniku. Můžeme se s ní setkat jako s vrozenou abnormalitou či například po úrazech. U každé kýly, včetně hiátových, rozlišujeme 3 části. První částí je kýlní branka, tedy otvor, kudy se část orgánu dostává do abnormální lokalizace. Druhou částí je kýlní vak tvořený pobřišnicí a třetí částí je kýlní obsah. Hiátové hernie dělíme na tři typy, tzv. skluznou, paraoesophageální a smíšenou hernii.

Hiátová hernie skluzná 

Skluzná hiátová hernie je tzv. kýla nepravá, jelikož není vytvořen kýlní vak. Vzniká obvykle při zkrácení jícnu, které pak vede k vytažení kardie a případně i další části žaludku skrz otvor v bránici. Důležitá je skutečnost, že spolu s částmi žaludku se do hrudníku přesune i gastrooesophageální spojení, tedy hranice mezi jícnem a žaludkem. Při vzniku hernie se hodnotí i přítomnost tzv. Hisova úhlu, což je úhel právě v místě spojení žaludku a jícnu, tvořený stěnou jícnu a kardií. Ten je za normálních podmínek ostrý a na jeho vrcholu se nachází velká slizniční řasa. U skluzné hiátové hernie tento úhel chybí a pravděpodobně právě z toho důvodu se v přítomnosti této hernie obvykle objevuje i jícnový reflux. To je stav,  při kterém se žaludeční obsah dostává zpět do jícnu. Pokud je působení žaludečních šťáv na stěnu jícnu časté a dlouhotrvající, dochází pak na sliznici ke vzniku zánětlivého procesu. A proto má právě přítomnost Hisova úhlu za normálních okolností refluxu zabraňovat.

Hiátová hernie paraoesophageální 

Hiátové hernie paraoesophageální se vyskytují spíše výjimečně. Je to však kýla pravá, jelikož je u ní vytvořen kýlní vak. Hranice mezi jícnem a žaludkem zůstává pod bránicí, nahoru prochází pouze část žaludku. Ta se může v úzkém prostoru zaškrtit, což vede k hromadění krve v postiženém úseku s možností vzniku krvácení. Na sliznici se zároveň mohou vytvořit vředy nebo může dojít k proděravění orgánu. Hisův úhel je u tohoto typu kýly zachován.

Hiátová hernie smíšená

Smíšená hiátová hernie kombinuje rysy obou předchozích a vyskytuje se nejčastěji.

Příčiny hiátové hernie

Hlavní příčinou vzniku hiátových hernií je nedostatečnost závěsného aparátu mezi jícnem a bránicí. Toto onemocnění vzniká častěji u jedinců obézních a ve vyšším věku. Vyskytující se příznaky onemocnění obvykle souvisejí až s jeho komplikacemi. Při hiátové hernii dochází k tzv. gastrooesophageálnímu refluxu. Jde o návrat žaludečního obsahu zpět do jícnu, což způsobuje typické příznaky. Tím nejčastějším příznakem je pálení žáhy a návrat šťáv i do ústní dutiny. Typická je také bolest na hrudi, jejíž příčinou může být i utlačování hrudních orgánů v okolí kýlního vaku.

Diagnostika hiátové hernie

Diagnostika hiátové hernie vychází z pečlivé anamnézy a klinických příznaků. Nezbytné je rovněž použití zobrazovacích metod. Pro stanovení diagnózy hiátové hernie se užívá kontrastního rentgenového vyšetření. Pacient při tomto vyšetření vypije látku, která je různými orgány různě absorbována. Tak může kontrastní látka odhalit případně strukturální změny orgánů. Další metodou volby je endoskopické vyšetření, kdy se ústy pacienta zavede endoskop. Jde o ohebný přístroj tvaru hadice, který má na svém konci světlo s kamerou a převádí záznamy na obrazovku. Tak má lékař možnost vizuálně zhodnotit stav sliznice a změny na orgánech.

Léčba hiátové hernie

Skluzná hiátová je obvykle léčena pouze užíváním léků, které se běžně doporučují pro léčbu refluxní choroby. Patří mezi ně inhibitory protonové pumpy, antacida, antagonisté H2 receptorů a další. Jejich úkolem je snižovat kyselost žaludečních šťáv. U hiátových hernií paraoesophageálních a smíšených je v naprosté většině případů volena terapie chirurgická, právě pro nebezpečí vzniku závažných komplikací. Mezi používané chirurgické postupy patří navrácení části žaludku na správné místo, odříznutí kýlního vaku, uzavření kýlní branky, připevnění části žaludku k bránici a další.

Komplikace hiátové hernie

Hiátová hernie nepatří mezi život ohrožující onemocnění, ale je nutné ho léčit pro velice častý vznik komplikací. Závažnou komplikací je již zmíněný jícnový reflux. Tato komplikace, způsobuje nepříjemné příznaky, jako je pálení žáhy a návrat žaludečního obsahu do úst. Důsledek tohoto stavu však může vyústit v mnohem nebezpečnější onemocnění, tím je nádor jícnu. Jícen je drážděn kyselým žaludečním obsahem, na který sliznice jícnu není přizpůsobena. Díky tomu dochází k závažným změnám ve struktuře sliznice, na jejímž terénu velice snadno vzniká nádor.