Karcinom plic

Karcinom plic

Karcinom plic, obecně známý jako rakovina plic, patří v současné době mezi nejčastěji se vyskytující nádory. Postihuje častěji muže než ženy a na rozdíl od ostatních nádorů se plně rozvíjí i v nižším věku. Jeho vznik je velmi často zapříčiněn dlouholetým kouřením cigaret, a jelikož je kuřáctví celosvětovým problémem, vyžádá si ročně karcinom plic 1,3 milionu lidských životů. Karcinomy plic se většinou vyvíjejí z buněk výstelky průdušek (bronchů), proto je také někdy nazýván karcinomem bronchogenním. 

O nádorech

Nádor je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst. Všeobecně rozeznáváme dva typy nádorů: zhoubný (maligní) a nezhoubný (benigní). Nezhoubné nádory rostou pomalu, neprorůstají do okolních tkání a nezakládají metastázy, což jsou druhotná ložiska nádorové tkáně rozeseta v lidském organismu. Naopak zhoubné nádory rostou mnohokrát velmi agresivně, prorůstají do okolních tkání a zakládají metastázy. To je velmi typické i pro karcinom plic, jehož metastázy nejčastěji nacházíme v mozku, játrech, prsou či oblasti hlavy a krku. 

Typy karcinomu plic

Podle mikroskopického vzhledu dělíme plicní karcinomy do dvou základních skupin - na malobuněčné a nemalobuněčné. Zatímco malobuněčné karcinomy rostou velmi rychle, agresivně a často vytváří sekundární nádorová ložiska, tzv. metastázy, v jiných orgánech, nemalobuněčné jsou relativně méně nebezpečné a mají lepší prognózu. Také jejich léčba bývá mnohem úspěšnější.

Malobuněčný karcinom plic

Malobuněčný karcinom je vysoce rizikovým nádorem, který je dáván do úzké souvislosti s kouřením tabákových výrobků. Procentuálně tvoří zhruba 16 % všech karcinomů plic a stále častěji začíná postihovat i ženské pohlaví. Před několika desetiletími, v době, kdy neexistovala účinná léčba, se uváděla průměrná délka přežití v rozmezí 5 až 12 týdnů. Hlavní nevýhodou malobuněčného karcinomu je agresivní růst a rychlé zakládání metastáz, které nalézáme u dvou třetin pacientů. Naopak karcinom bez metastáz je vcelku raritní (5 %) a spíše ojedinělá záležitost. To nám umožňuje pochopit, proč byly lokální léčebné postupy jako operace a radioterapie neúspěšné. Vzhledem k rychlému množení nádorových buněk a jejich brzkému rozsevu do okolí se léčbou volby stala kombinovaná chemoterapie. Chirurgická léčba a radioterapie se u tohoto typu karcinomu plic indikuje téměř výlučně v kombinaci s chemoterapií.

Nemalobuněčný karcinom plic

Nemalobuněčný karcinom plic má výrazně lepší prognózu než malobuněčný. Nicméně stále jde o zhoubný nádor plic, kterému podlehne velká část nemocných. Jedinou účinnou terapií nemalobuněčných karcinomů je chirurgické odstranění nádoru. K chirurgickému odstranění nádoru je však indikována výrazná menšina postižených. Pacienty nejčastěji diskvalifikuje buď rozsah nádoru, současná přítomnost nemocí kontraindikujících operaci, či kombinace obou těchto faktorů. Z těchto důvodů dnes nejčastěji používáme kombinovanou chemoterapii. Radioterapie je účinná především ve velmi raných stádiích karcinomu plic. 

Projevy karcinomu plic

Plicní karcinom se u pacientů může projevovat velmi různorodě. Jeho velkým nebezpečím však je, že ve většině případů roste dlouho skrytě a nepůsobí žádné problémy. Jindy se může objevit chrapot, obtížné polykání, ztráta chuti k jídlu s úbytkem hmotnosti a celková únava. Častým projevem pokročilého nádoru prorůstajícího plicní tkání nebo dokonce do hrudní stěny je vytrvalý kašel, typicky doprovázený vykašláváním krve a silnou tupou bolestí na hrudníku, která může vystřelovat do zad. V této fázi je však již většinou pozdě na zahájení léčby a nádor bývá velmi rozsáhlý, často také s rozsevem druhotných ložisek do různých orgánů.

Rizikové faktory karcinomu plic

Jak již bylo zmíněno, hlavním rizikovým faktorem podílejícím se na vzniku bronchogenního karcinomu plic, je dlouhodobé kouření cigaret. Pravděpodobnost vzniku rakoviny je přímo úměrná počtu vykouřených cigaret a počtu let, po které pacient kouří. Nebezpečné může být také pasivní kouření, tedy pouhý pobyt v zakouřených místnostech, a dokonce i pobyt v oblastech se silně znečištěným ovzduším. K dalším rizikovým faktorům patří kontakt s azbestem. Azbest je karcinogenní látka, která způsobuje nádorovou změnu buněk. V České republice je používání azbestu zakázáno, na mnoha místech se však vyskytuje ve formě izolací či ochranných nátěrů. Kromě faktorů zevního prostředí se však uplatňují i faktory genetické, které jsou vrozené a vysvětlují, proč může karcinom plic postihnout i přísné nekuřáky.

Diagnostika karcinomu plic

Základní vyšetřovací metodou používanou v diagnostice karcinomu plic je rentgen hrudníku. Na snímku lze většinou pozorovat neobvyklé zastínění v místě nádoru. Modernější metodou je výpočetní tomografie, odborně CT, při které se využívá více paprsků rentgenového záření a která umožňuje lepší zobrazení orgánů než klasický rentgen. Pro posouzení postižení dýchacích cest je možné využít metodu bronchoskopie. Při té je do dýchací trubice zavedena buď neohebná, anebo moderní ohebná trubička s malou kamerou a zdrojem světla, ale také s tzv. pracovním kanálem, který lékařům umožňuje odebrat vzorky sliznice dýchací trubice nebo provést drobné operační zákroky.

Výskyt karcinomu plic

Rakovina plic se ještě na počátku 20. století vyskytovala poměrně zřídka. Od 20. let, kdy se kouření cigaret stalo velmi módní záležitostí, však její výskyt v populaci významně vzrostl. V současné době je nejčastější příčinou smrti na zhoubné nádory a za sebou nechává i velmi rozšířené nádory prsu, konečníku a prostaty. Přitom by jako účinná prevence karcinomu plic stačilo omezení kouření a vyhýbání se zakouřeným prostorám a oblastem se znečištěným ovzduším.