Plicní hypertenze

Plicní hypertenze

Plicní hypertenze je stav, během kterého dochází ke zvýšení tlaku krve v plicním řečišti. Nejde přímo o onemocnění jako takové, ale o stav, který řadu nemocí doprovází. Ke vzniku plicní hypertenze dochází z různých příčin. Abychom pochopili mechanismy, kterými ke zvýšení tlaku dochází, musíme si nejprve přiblížit anatomickou skladbu plic, srdce a cév z něj vystupujících.

Anatomie srdce a plic

Plíce jsou houbovitý orgán, který je se srdcem spojen pomocí cév. Srdce má čtyři části oddělené přepážkami. Jsou to dvě síně a dvě komory. Do pravé síně ústí horní a dolní dutá žíla přivádějící neokysličenou krev z těla. Ta přes otvor v přepážce teče do pravé komory a z ní do plicní tepny, kterou je krev odváděna do plic, kde se v tzv. plicních sklípcích okysličí. To znamená, že dojde k odevzdání oxidu uhličitého, který vydechneme, a vyměníme jej za kyslík. Z plicních sklípků dále teče již okysličená krev plicními žílami do levé síně a dále přes otvor v přepážce do levé komory. Z levé komory je krev pumpována do tepny zvané aorta, která se postupně větví a rozvádí krev do těla.

Vznik plicní hypertenze

Plicní hypertenze vzniká v důsledku zvýšení tlaku v plicním krevním řečišti. To zvyšuje námahu pravé srdeční komory, která pumpuje krev přes plíce do levé poloviny srdce. Ve výsledku to znamená, že pravá komora vydá menší množství krve do plic a odtud se méně krve dostává i do levé komory, která pumpuje okysličenou krev do celého těla. To vede k rozvoji příznaků, o kterých bude zmínka dále v textu.

Typy plicní hypertenze

O plicní hypertenzi mluvíme tehdy, když se střední tlak v plicním řečišti dostane nad 25 mmHg. Abychom spočítali střední tlak, musíme znát hodnotu systolického a diastolického tlaku. Plicní hypertenzi rozdělujeme na několik typů podle příčiny jejího vzniku. U takzvané primární neboli idiopatické plicní hypertenze neznáme příčinu vzniku. Ostatní se nazývají sekundární a vznikají v souvislosti s nějakým onemocněním plic, srdce nebo hrudní stěny.

Primární plicní hypertenze

Primární, idiopatická, plicní hypertenze, jak bylo zmíněno, nemá známou příčinu a častěji se objevuje u mladých lidí. Vzniká ve spojení s přeměnou stěny plicních tepen a tím i jejich zúžením. To vede ke zvýšení tlaku v plicních tepnách. Projevuje se poruchami dýchání a známkami selhávání pravé strany srdce.

Sekundární plicní hypertenze

Tento typ plicní hypertenze je mnohem častější a provází onemocnění srdce, chronické choroby plic a vyskytuje se i u častých plicních embolií. Setkáváme se s ní také u pacientů s levo-pravým srdečním zkratem.
Plicní hypertenze při onemocnění levé poloviny srdce
Při onemocnění levé poloviny srdce tato postupně selhává a není schopna dostatečně plnit svoji funkci. Postupně se zvyšuje tlak v levé síni, což se nazývá „tlak v zaklínění", který se dále propaguje do plicních cév. Bývá to u zúžení dvojcípé chlopně, která se mezi levou síní a komorou nachází, nebo u selhávání levé komory. Tento typ patří mezi nejčastější příčiny vzniku plicní hypertenze.
Plicní hypertenze u onemocnění plic
Onemocnění plic představuje druhou nejčastější příčinu vzniku plicní hypertenze. Patří sem například plicní fibróza, chronická obstrukční plicní nemoc nebo sarkoidóza. Přítomnost plicní hypertenze u těchto chorob je významným negativním prognostickým faktorem.
Chronická tromboembolická plicní hypertenze
Plicní hypertenze může vzniknout i po plicní embolii, která nebyla dostatečně vyléčena. Plicní embolie je uzavření plicnice či jejich větví nejčastěji krevní sraženinou. V případě, že tato sraženina nebyla z cévy odstraněna, může velice pevně přilnout k cévě a tím způsobit zvýšení tlaku v plicních cévách.

Projevy plicní hypertenze

Bohužel neexistují příznaky, které by se vyskytovaly pouze u plicní hypertenze. To je také příčina, proč může plicní hypertenze být snadno zaměněna s jiným onemocněním, a tudíž nemusí být včas poznána. Plicní hypertenze se projevuje zvýšenou únavou a slabostí, dušností, mdlobami, bolestí na hrudi při námaze, někdy i v klidu, paličkovitými prsty a bývá přítomen i chrapot.

Diagnostika plicní hypertenze

Jak již bylo zmíněno, je velice těžké diagnostikovat plicní hypertenzi pouze na základě klinických příznaků. Proto je třeba použít i některé další metody. Je možné využít rentgen hrudníku, kde by se toto onemocnění projevilo jako zvětšení pravé strany srdce. I toto vyšetření bychom museli doplnit dalšími jako EKG, tedy elektrokardiografií. Zde se snímá elektrická aktivita srdečního svalu, kde bychom odhalili zbytnění pravé komory. Další volbou je ECHO, echokardiografie. Jde o ultrazvukové vyšetření srdce, kde můžeme posoudit velikost srdce i stav srdečních chlopní. Velice užitečná je i spirometrie, vyšetření, které nám dává informace o funkci plic. Definitivní potvrzení diagnózy nám poskytne pravostranná srdeční katetrizace. To je speciální vyšetření, kdy se nejčastěji tříselnou žílou zavede cévka s katetrem do pravé srdeční síně a komory a dále do plicnice. Zde měříme výše zmíněný tlak v zaklínění.

Léčba plicní hypertenze

Léčba plicní hypertenze se zaměřuje na pravou příčinu onemocnění. Užívají se léky proti srážení krve, např. warfarin. Dále léky způsobující rozšíření cév, které jsou ovšem účinné pouze u 5 % pacientů. Proto se spíše využívá léků, které zabraňují zúžení cév. Je zapotřebí také podpořit srdeční sval. V krajních případech, kdy je pacient ohrožen na životě, se přistupuje k transplantaci plic.