Non-Hodgkinův lymfom

Non-Hodgkinovy lymfomy

Non-Hodkinovy lymfomy představují skupinu zhoubných nádorových onemocnění, které vycházejí z lymfatické, tedy mízní, tkáně. Patří sem několik typů nádorových onemocnění, které se odvozují od různých typů a vývojových stádií lymfocytů, tedy bílých krvinek. Většina non-Hodkinských lymfomů však postihuje primárně mízní uzliny a poté se může šířit i do dalších tkání a orgánů. Non-Hodgkinovy lymfomy tvoří až 55% všech lymfomů a jsou nejrychleji rostoucími nádory dětského věku.

Vznik Non-Hodgkinova lymfomu

Non-Hodgkinův lymfom postihuje děti nejčastěji kolem 10let věku, vzácněji děti mladší 3 let. Stejně jako u Hodgkinova lymfomu, jsou i zde častěji postiženi chlapci. Příčina vzniku onemocnění není zcela známa, ale dává se do souvislosti s dědičnými vlivy a postižením imunitního systému, jehož bezchybná funkce je nutná k obraně organismu vůči cizím částicím. Vznik Non-Hodgkinova lymfomu se dává rovněž do souvislosti s infekcí virem Ebstein-Barrové, vyvolavatelem mononukleózy. Nádorová buňka je charakterizována nekontrolovatelným růstem a množením. Tím ovlivňuje okolní zdravé buňky a utlačuje jejich funkci. Následkem je útlak zdravých buněk těmi nádorovými. 

Projevy Non-Hodgkinova lymfomu

Projevy non-Hodkinova lymfomu závisí na lokalizaci postižení. Typickým projevem je zvětšení mízních uzlin, nejčastěji v oblasti mezihrudí. To muže vyvolávat kašel, vykašlávání krve, bolest na hrudi, či poruchy polykání. Lymfatické uzliny mohou také svojí velikostí utlačovat dýchací cesty, což se projeví dušností. Projevem non-Hodgkinova lymfomu může být i pohrudniční, či osrdečníkový výpotek, který může pacienta ohrožovat na životě. V případě postižení uzlin v břišní uzlině popisují pacienti bolest v této oblasti a pozorujeme i zvětšení břicha. Často se setkáváme s postižením i krčních, nadkličkových, či podpažních mízních uzliny, které jsou zduřelé, tuhé konzistence, nepohyblivé vůči spodině a nebývají bolestivé. Z celkových příznaků jsou přítomny teploty, nauzea, zvracení, nechutenství a úbytek váhy.

Diagnostika Non-Hodgkinova lymfomu

Diagnostika non-Hodgkinova lymfomu spočívá v klinickém vyšetření lékařem, provedení laboratorních testů a užitím zobrazovacích metod. Kromě pečlivé anamnézy a klinického vyšetření pacienta je nezbytné provedení rentgenového snímku hrudníku. Při podezření na toto onemocnění je důležité provést CT hrudníku a břicha, ultrazvuk břicha a malé pánve, vyšetření srdce a ledvin a v neposlední řadě také magnetickou rezonanci mozku a páteřního kanálu. Pro potvrzení diagnózy je však nezbytná histologická verifikace nádoru, kterou lze provést mikroskopickým vyšetřením kostní dřeně, či výpotku, pokud je přítomen. Vzorek kostní dřeně nejčastěji získáváme z lopaty kosti kyčelní, kdy se pacientovi, který je v narkóze, zavede do kosti jehla, kterou je nasáta kostní dřeň.

Léčba Non-Hodgkinova lymfomu

Léčba Non-Hodgkinova lymfomu spočívá v kombinaci radioterapie s chemoterapií. Každý typ lymfomu má své přesně dané léčebné schéma, které se zakládá na rozsáhlých celosvětových  terapeutických zkušenostech. Chemoterapie spočívá v aplikaci cytostatik, jako je metotrexát, cyklofosfamid, etopozid, adriamycin, či vinkristin. Jejich účinek spočívá v blokádě množení a růstu nádorových buněk. Bohužel se tato léčba neobejde bez nežádoucích účinků, jelikož kromě nádorových buněk jsou zasaženy i buňky zdravé. V rámci prevence šíření nádoru do mozku a páteře se podávají cytostatika také do páteřního kanálu. Radioterapie je lokální, kdy se ozařují místní nádorové masy.

Prognóza Non-Hodgkinova lymfomu

Prognóza závisí od typu, rozsahu a stádia Non-Hodgkinova lymfomu, proto nejsou pro všechny totožné. V zásadě se však celkové přežití pacientů bez ohledu na typ a rozsah onemocnění pohybuje v rozmezí 70-85%. Je však třeba neustále myslet na možnost znovuobjevení onemocnění, někdy do 1 roku od ukončení léčby, někdy ale i později.