Příčiny únavového syndromu

Příčiny únavového syndromu

Chronický únavový syndrom je onemocněním, jehož hlavním projevem je dlouhotrvající úporná únava spojená s některými dalšími projevy. V některých zdrojích se vyskytuje názor, že se toto onemocnění objevilo až v posledních několika letech vlivem příliš rychlého životního stylu. Z historických záznamů je však dobře patrné, že se s chronickou únavou potýkali i naši předci. Příčina chronického únavového syndromu není zcela jasná, ale předpokládá se souhra řady faktorů, které vedou k rozvoji tohoto syndromu. Jsou to především poruchy imunitního systému, prodělávané infekce, endokrinní poruchy, neurologické a psychologické poruchy.

Poruchy imunitního systému

Jedním z možných faktorů podílející se na vzniku chronického únavového syndromu jsou poruchy imunitního systému. O tomto faktoru se uvažuje z důvodu, že u řady nemocných s únavovým syndromem se vyskytovaly anbormality v laboratorním vyšetření. Jedná se o změnu zastoupení B i T-lymfocytů a především také prokázaná snížená aktivita tzv. NK-buněk, které jsou zodpovědné za nespecifickou imunitní reakci. Kromě toho bylo zjištěno, že u pacientů s chronickým pnavovým syndromem je zvýšená náchylnost neutrofilních granulocytů, tedy typu bílých krvinek, k fyziologicky naprogramované buněčně smrti.

Infekce

Prodělané, nebo právě probíhající infekce jsou dalším faktorem, které se mohou podílet na vzniku chronického únavového syndromu. Předpokládá se, že svůj význam mají infekce herpesviry, retroviry, borreliemi, či brucelami. Příčina však není dána samotným působením patogenu, ale reakci lidského organismu na jeho přítomnost.

Endokrinní poruchy

Na zákadě vědeckého bádání se předpokládá, že se endokrinní změny nepodílejí na samotném vzniku únavového syndromu, avšak napomáhají udržování tohoto stavu. Důležitá je především osa hypothalamus-hypofýza-nadleviny, jejíž porucha je pravděpodobně následkem chronického únavového syndromu.

Neurologické poruchy

U řady nemocných s únavovým syndromem byly nalezeny funkční i strukturální změny mozku, které mohou být příčinou únavového syndromu. V některých oblastech mozku u jedinců trpících tímto syndromem byl zjištěn snížený metabolismus glukózy, tedy cukru, který je hlavním zdrojem energie pro mozek.

Psychologické poruchy

Psychologické poruchy hrají patrně velice důležitou roli ve vzniku chronického únavového syndromu. Především stres působí negativně na imunitní systém člověka, který tak není schopen plnohodnotně vykonávat svojí funkci. Psychologické vlivy se tak mohou nepřímo podílet na vzniku chronického únavového syndromu.

 Klinické projevy únavového syndromu

O chronickém únavovém syndromu mluvíme tehdy, pokud zjistíme měřitelnou, dlouhodobě trvající únavu, která neodeznívá ani po řádném odpočinku. Nevysvětlitelná únava by měla trvat déle než 6 měsíců a nesmí být spojena se zvýšeným fyzickým vypětí. Kromě únavy můžeme pozorovat bolesti svalů, kloubů, poruchy spánku, citlivost krčních a podpažních mízních uzlin, poruchy paměti a kognitivních funkcí.

Diagnostika chronického únavového syndromu

Diagnostika chronického únavového syndromu není jednoduchá, jelikož se únava vyskytuje u celé řady onemocnění a proto je nezbytné tato postupně vyloučit. Pro stanovení diagnózy je nezbytná přítomnost alespoň 6 měsíců trvající nevysvětlitelné bolesti, bez přítomnosti jeného patologického stavu, který by k únavě vedl. Dále musí být přítomno alespoň 6 příznaků, mezi které patří zvýšená teplota, bolesti v krku, citlivost a zduření mízních uzlin krku a podpaží, únava a bolest svalů, únava po námaze, která trvá déle než 24h a který byla dříve tolerována, bolest hlavy a kloubů, neuropsychické poruchy a poruchy spánku.

Léčba chronického únavového syndromu

Léčba chronického únavového syndromu je svízelná, jelikož není známa příčina vzniku onemocnění. Zkouší se podávání antidepresiv, psychostimulancií, protizánětlivých látek, nebo podávání imunoglobulínů, tedy protilátek. Jejich účinek však v léčbě chronického únavového syndromu dosud nebyl prokázán. Stejně tak jsou doporučovány vitamíny a minerály, rovněž bez doložených výsledků o jejich pozitivním působení na onemocnění. Řada pacientů se uchyluje k akupunktuře, či homeopatii, avšak výsledky těchto metod jsou rozporuplné.