Sarkoidóza

Sarkoidóza

Sarkoidóza je onemocnění postihující více orgánů v těle, nejčastěji však plíce a mízní uzliny. Zasahuje koncové části dýchacího systému, kterými jsou plicní sklípky a tkáň mezi nimi. Plicní sklípky mají polokulovitý tvar, jsou shloučené vedle sebe a mají mikroskopickou velikost. Prostory mezi sklípky jsou tvořeny jemným vazivem a cévami. Plicní sklípky zprostředkovávají výměnu plynů, zejména kyslíku a oxidu uhličitého, mezi krví a vzduchem v dýchacích cestách. V konečných stádiích nemoci dochází ke zmnožení vaziva v plicích a její následné destrukci, což znemožňuje výměnu plynů. Dále sarkoidóza může postihovat kůži, klouby, svaly, oči, srdce, játra, ledviny a další orgány.

Vznik sarkoidózy

Sarkoidóza je chronické onemocnění, které se vyvíjí postupně během let. Její průběh je proměnlivý a odlišuje se u různých jedinců i u určitého jedince v různých fázích nemoci.  Příčina vzniku tohoto onemocnění však stále není objasněna. Předpokládá se, že spouštěčem onemocnění je nějaká infekce, zejména virového původu, na kterou reaguje imunitní systém nepřiměřeně a důsledkem je poškození různých tkání a orgánů samotným imunitním systémem člověka. Také se předpokládá, že k tomuto onemocnění jsou někteří lidé náchylnější, mají vrozenou predispozici. Postihuje dospělé jedince v mladém a středním věku, nejčastěji mezi 20. až 40. rokem života. Prognóza je ve většině případů příznivá, ve 2/3 případů může nemoc sama ustoupit. Přibližně u 1/3 nemocných ale přechází onemocnění do chronického stádia a přetrvává léta. 

Formy a příznaky sarkoidózy

Spektrum příznaků sarkoidózy je nesmírně široké a chorobu diagnostikovat může být obtížné. Zvláště proto, že se může v různých fázích podobat i některým jiným onemocněním, jako je chřipka, ale i tuberkulóza. Sarkoidóza může probíhat ve dvou formách – plicní, která je častější (90 %), a mimoplicní. 

Plicní forma

Plicní forma sarkoidózy je způsobena zvětšením hlubokých mízních uzlin plic, které můžeme nahmatat. Tyto uzliny poté utlačují plíce, což způsobuje typické příznaky, jakými jsou suchý dráždivý kašel, dušnost, bolest na hrudi. K tomu se přidají i celkové příznaky jako horečka, celková schvácenost, úbytek na váze, zvýšené pocení a únava.

Mimoplicní forma

Při mimoplicní formě sarkoidózy dochází k postižení ostatních orgánů. Projevuje se jako různé záněty očí, postižení ledvin, záněty a bolesti kloubů a také postižení kůže zvané erytema nodosum, což jsou červené, okrouhlé a bolestivé skvrny na kůži, které jsou mírně vyvýšené a vyskytují se zejména na bércích. Může probíhat akutně nebo chronicky. Akutní fáze je provázena příznaky infekčního onemocnění, jako je horečka, bolesti a otoky kloubů. Při sarkoidóze také dochází ke zvýšení hladiny vápníku v krvi a z toho vyplývajícímu dalšímu postižení tkání a orgánů jako poškození ledvin, močových cest a tvorba močových kamenů. Rovněž se uvažuje o  možné souvislosti mezi zvýšenou hladinou vápníku a výskytem žaludečních vředů. Mnohem vážnější dopad mají vysoké hladiny vápníku na srdce, u kterého může způsobit poruchy srdečního rytmu, tzv. arytmii.

Diagnostika a léčba sarkoidózy

Pro diagnostiku sarkoidózy je nezbytná přítomnost klinických příznaků, nález na rentgenovém snímku hrudníku a zhoršené funkce plic zjištěné na tzv. spirometrii. Někdy ovšem sarkoidóza může probíhat, aniž by způsobovala potíže a přijde se na ni pouze náhodně. Na rentgenu hrudníku můžeme vidět postižení plic a přilehlých mízních uzlin. Dále lze využít počítačové tomografie, tzv. CT. Jde o moderní zobrazovací metodu využívající rentgenové paprsky k vytvoření obrazu. Užitečné je i bronchoskopické vyšetření plic a odběr vzorku pro mikroskopické vyšetření. Bronchoskopie je vyšetřovací metoda, která nám umožňuje pohled do průdušek a případný odběr tkáně. Léčba sarkoidózy se odvíjí od rozsahu postižení a stádia choroby. Používají se kortikosteroidy nebo cytostatika. Tyto léky chorobu nevyléčí, pouze zmírňují její příznaky. U pokročilých stádií nemoci se zvažuje transplantace plic. 

Prognóza sarkoidózy 

Sarkoidóza je onemocnění s poměrně dobrou prognózou, musí se ovšem řádně léčit. Horší prognóza bývá u Afroameričanů, dále u těch, kde příznaky trvají déle než 6 měsíců, při absenci erytema nodosum a při postižení více než 3 orgánových systémů. Úmrtnost je 1 až 5%. Příčinou smrti bývá dechová nedostatečnost, postižení srdce nebo mozku.