Chronické bolesti svalstva

Začalo to nenápadně

Vážení čtenáři, ráda bych se s Vámi podělila o své zkušenosti s dlouhodobými bolestmi. Objevují se v pravidelných intervalech, po zátěži nebo v období, kdy jsem nachlazená či jinak nemocná. Zřejmě si kladete otázku, proč Vám neřeknu jméno té záhadné bolesti či nemoci. Ačkoliv bych Vám to ráda řekla, tak nemůžu. Důvod je jednoduchý, nevím co mi je.

První příznaky

Před několika lety jsem během rutinních zahrádkářských prací pocítíla intenzivní bolest v levé paži, abych byla přesnější v oblasti bicepsu. Což je ten sval paže, který muži tak rádi posilují. Bolesti jsem zpočátku nevěnovala velkou pozornost, nicméně po pár okamžicích jsem musela práce ukončit a ruce dopřát klidu. Myslela jsem si, že se jedná o natažený sval, tak jsem ruku vložila do šátku a počkala několik dní. Bolest však stále neustupovala a proto jsem shledala jako vhodné navštívit lékaře. Má první cesta vedla do ordinace ortopeda, který konstatoval, že se jedná o natažený sval a je potřeba počkat několik týdnů, než bolesti ustoupí. Tento den začala má pouť po lékařských klinikách a ordinacích.

Stále jsem slýchávala to samé

Jak zřejmě tušíte, bolest neustoupila ani po několika týdnech. Ruka byla tak bolestivá, že byla funkčně nepoužitelná. Jelikož se jednalo o mou hlavní ruku, byla pro mě jakákoliv aktivita nepříjemná. Čištění zubů, vkládání prádla do pračky nebo příprava jídla byly pro mě nemyslitelné. Putovala jsem od doktora k doktorovi a diagnóza stále nepřicházela. Vždy mi byla provedena spousta krevních testů, odebrána anamnéza a předepsána řada léků. Skutečnou diagnózu mi však nikdy nesdělily. Zprvu jsem se nabyla podezření o neschopnosti lékařů, tak jsem vyhledávála stále větší a větší kapacity, které ale bohužel přicházely s podobnými výsledky: „Vaše krevní testy jsou zcela v pořádku. Moje podezření se nepotvrdilo, ale i přesto Vám předepíšu tyhle léky. Uvidíme, co to s Vámi udělá."

Jak šel čas

Jak roky ubýhaly, přidaly se k bolesti paže ještě další bolesti, především svalů nohou a hýždí. Tyto nové problémy mě limitovaly obzvláště při chůzi na delší vzdálenosti a řízení vozidla. Musela jsem svůj život začít detailně plánovat a přemýšlet, jak se budu během dne pohybovat. Dlouhé přesuny pro mě začaly být nemyslitelné. Abych Vám své pocity lépe popsala, vždy jsem se cítila, jako kdybych uběhla maratón - byla to taková únavová bolest, která přecházela až do stavu „koňaru".

Smíření

Postupem času jsem zjistila, že nejspíše není chyba v lékařích, ale v záludnosti mé choroby. Začala jsem být k doktorům shovívavější a přestala jsem věřit v časné vyléčení. Pochopila jsem, že snaha doktorů je velká, ale má nemoc je prostě a jednoduše špatně diagnostikovatelná. Současný stav je takový, že jsem se naučila se svou chorobou celkem dobře žít. Sice žijeme v poměrně křehké symbióze, kterou můj společník sem tam naruší, ale není to intezivní tak jako dříve. Zřejmě patřím k široké skupině lidí, kteří trpí nespecifickými bolestmi svlastva, bez jasné diagnózy a prognózy. Doufám, že ještě někdy přijde den, kdy svou chorobu vyléčím a budu moci opět žít naplno. Nicméně se nechci přidávat k žádné z pacientských skupin, které na základě polopravdivých informací a diskuzních příspěvků stanovují své diagnózy a dožadují se potřebné léčby.