Agresivita

Agresivita

Agresivita je typem chování charakterizovaným jako touha projevit se nebo vyjádřit svůj názor nepřátelským a škodlivým či násilným způsobem. Určité sklony k agresivitě má každý člověk. Za některých okolností je to zcela normální reakce při ohrožení. Naproti tomu může být agresivita i patologická, nevyprovokovaná nebo reaktivní. Agresivní chování může být namířeno proti sobě samému, proti ostatním lidem, zvířatům, věcem či majetku. Může být slovní nebo fyzická a to dopředu promyšlená, cílená nebo impulzivní bez předchozí rozvahy. S agresivitou se setkáváme celkem často a to hlavně v psychiatrii. Bývá projevem různých nemocí, hlavně psychiatricko – neurologického charakteru, ale mívá i podstatně běžnější příčiny.

Vznik agresivity

Agresivní chování bývá velice často spjato s prozaičtějším důvodem než je nemoc. V podstatě se však o nemoc jedná, a to o závislost, na alkoholu či drogách. Velice často se setkáváme s lidmi pod vlivem alkoholu, kteří jsou agresivní slovně nebo fyzicky. Většinou se celý tento stav končí spánkem, po kterém si člověk na své období zuřivosti vůbec nepamatuje a proto se tyto stavy pořád opakují. Často se objevuje i zvýšená agresivita u dětí a mladistvých, většinou u chlapců s hyperkinetickou poruchou, tzv. poruchou pozornosti, neboli ADHD. Na vzniku této poruchy se podílejí faktory genetické, ale také i zevní, jako je kouření a požívání alkoholu matkou v těhotenství, komplikovaný porod či úrazy hlavy.

Šikana

Šikana neboli tyranizování je specifickou formou agrese. Šikana je charakterizována opakovaným ubližováním, vyhrožováním, ponižováním či posměchem oběti, která se neumí účinně bránit. Cílem šikany je ublížení oběti, demonstrace dominance a kontroly nad ostatními. Většina obětí šikany se snaží svou situaci co nejdéle udržet v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důvody pro to mohou být různé, jako např. strach z odplaty agresorů, strach z reakce rodičů, stud, ponížení, pocit, že mu nikdo nebude věřit. Pro rozpoznání šikany je nutné se na ni zaměřit. Mezi ukazatele, které mohou vzbudit podezření patří změny v chování či vzhledu dítěte, strach jít do školy, záškoláctví, porucha soustředěnosti, zhoršení prospěchu ve škole, modřiny, odřeniny, opakovaná ztráta osobních věcí či peněz, smutná nálada či noční můry.

Agresivita a její další projevy

Agresivitu často provází i jiné psychické příznaky. Bývá spojená s úzkostí, podrážděností, neklidem, zmateností, zapomínáním a poruchami soustředění, s poruchami paměti, myšlení, mluvení, psaní, čtení, též s depresemi, halucinacemi či poruchami spánku. K agresivitě mohou vést i stavy jakými jsou hněv, zmatek, strach, nepohodlí, přepracovanost, stres či únava.

Agresivita jako projev onemocnění

Agresivita bývá projevem různých psychiatrických onemocnění, většinou poruch osobnosti. Jedná se o antisociální poruchu osobnosti s problémy ve vztazích, hraniční poruchu osobnosti, poruchu pozornosti – ADHD, intermitentní explozivní poruchu s bezdůvodnými záchvaty vzteku, bipolární nebo manio-depresivní poruchu či schizofrenii. Často provází také demenci či Alzheimerovu chorobu. Agresivita může být také projevem závažnějšího nebo až život ohrožujícího stavu jakým je náhlá mozková příhoda, neboli mrtvice, meningitida, čili zánět mozkových blan, hypoglykémie, tedy nízká hladina cukru v krvi, mozkové nádory a také úrazy hlavy.

Důsledky agresivity

Protože agresivita může vést k závažným onemocněním či stavům, je důležité včas rozpoznat její příčinu. Nedostatek pozornosti tomuto příznaku může vést k vážným komplikacím. Mezi jinými jsou to potíže v práci, ve škole, v rodině, ve vztazích či společnosti. Tohle chování může také vést k nadužívání alkoholu či drog, které hrozí otravou či předávkováním. Fyzická agresivita a násilí vede často k úrazům a potížím se zákonem. A v neposlední řadě agresivita namířená proti sobě samému vede k sebepoškozování až samovraždě. Je proto nezbytné při podezření na chorobné chování v těchto případech vyhledat odborníka, který objasní příčinu, nemoc a nastaví vhodnou léčbu.

Pomoc při agresivitě

Pedopsychiatrie může pomoci včasným rozpoznáním příčin poruch chování, rodinnou terapií a adekvátní psychofarmakoterapií. Problémové děti by měly být odesílány k pedopsychiatrům z pedagogicko-psychologických poraden, kteří se s nimi nejčastěji setkávají. Agresivita dospělých pak spadá pod psychiatrii.