Dehydratace

Dehydratace

Dehydratace je vážný a překvapivě častý stav. Pojďme se tedy podívat, co přesně ona dehydratace znamená a co za ní vězí. Tělesná voda tvoří za normálních okolností 60 – 70% hmotnosti těla, přičemž relativně nejvyšší množství vody v organismu mají novorozenci, u starých lidí je objem vody naopak nejnižší. Vodní rovnováha je závislá na množství přijatých tekutin a samozřejmě také na množství tekutin, které jsou vyloučeny ledvinami a kůží, případně dalšími vylučovacími cestami. Pokud je vody v těle nedostatek, můžou se u pacientů objevit velmi nepříjemné příznaky, které je třeba co nejdříve odstranit.

Příčiny dehydratace

Snížením objemu tělesné vody tedy vzniká tzv. dehydratace. Tento stav znamená závažný zásah do přirozeného prostředí organismu, protože voda je nezbytná pro celou řadu procesů probíhajících ve všech tělních orgánech. Je hlavním rozpouštědlem pro velkou část chemických látek, uplatňuje se při udržování tělní teploty a je také součástí plasmy, která tvoří tekutou část krve. Dehydratace vzniká ze dvou základních příčin – sníženého příjmu nebo zvýšeného výdeje tekutin. Nedostatečným příjmem tekutin často trpí lidí na poušti nebo trosečníci uprostřed oceánů, velmi závažné je snížení příjmu tekutin u starých lidí s omezenou pohyblivostí, kteří mají často snížený pocit žízně. Zvýšený výdej tekutin je naopak typický pro průjmy, zvracení nebo silné krvácení. Kromě toho se u některých onemocnění může vyskytovat nadměrné močení. Příčinou mohou být nejrůznější onemocnění ledvin, při kterých tyto důležité vylučovací orgány ztrácejí schopnost zahustit moč a dochází k vylučování velkého množství řídké moči. Také při cukrovce se u většiny pacientů tvoří nadměrné množství moči, což je způsobeno vysokou hladinou glukózy (krevního cukru) v krvi. Velké množství glukózy přestupuje v ledvinách do moči a strhává s sebou vodu, což vede k nadměrnému naředění výsledné moči a k častějšímu a vydatnějšímu močení. To je často doprovázeno zvýšeným pocitem žízně, a proto pacienti trpící cukrovkou vypijí denně až 6 litrů tekutin.

Projevy a léčba dehydratace

Při hodnocení stavu dehydratovaného pacienta vždy záleží na objemu ztracené tekutiny. Při méně závažných dehydratacích se dostavuje pocit žízně, který se postupně zesiluje, snižuje se tvorba slin a sliznice osychají. Později se objevují bolesti hlavy a snižuje zahušťovací schopnost ledvin – moč je tmavší, koncentrovanější a její objem je menší než při normálním zavodnění organismu. Pokud se ani při objevení těchto příznaků nedodá do organismu chybějící voda, začne se zvyšovat pulz, při prudkém vstávání mohou pacienti trpět závratěmi a snižuje se napětí kůže. Pokud na kůži dehydratovaného pacienta vytvoříme řasu, dochází k jejímu vyrovnání mnohem pomaleji, než je tomu u zdravého jedince. Léčba dehydratace se obvykle provádí prostým zvýšením příjmu tekutin. Je třeba pamatovat na to, že žaludek má pouze omezenou kapacitu a nelze proto podávat příliš velký objem tekutin najednou. Při obzvláště závažných ztrátách tekutin není podávání vody ústy dostačující a je proto nutné zavést žilní kanylu a podávat tekutinu přímo do krevního oběhu. Mnohem náchylnější k dehydrataci jsou novorozenci a malé děti, u kterých je jednak vysoký relativní objem vody a navíc ještě nemají zcela vyzrálé ledviny a další tělní orgány. Ztráty vody odpařováním nebo dalšími mechanismy jsou pro ně velmi nebezpečné a to je jeden z hlavních důvodů, proč se nesmí vystavovat příliš vysokým teplotám.

Dehydratace a kdy je třeba vyhledat lékaře

Dehydratace může být velmi nebezpečným stavem i přes to, že se jí dá poměrně snadno zabránit. Pro organismus jsou zvláště vysilující těžké průjmy a zvracení, které mohou být spojeny s některými infekcemi trávicího traktu (např. cholera, tyfus). V těchto případech je nezbytné vyhledat lékařskou pomoc a pravidelně kontrolovat stav zavodnění organismu i funkci tělních orgánů a systémů.