Euforie

Euforie

Euforie neboli mánie je duševní stav, definovaný jako pocit velké radosti, štěstí a pohody. I v běžném životě dochází k pocitu euforie, například při orgasmu nebo velkém vítězství. Euforie se dá také vyvolat požitím alkoholu, drog, je zmiňována v souvislosti s náboženskými a duchovními rituály a meditací. Nemocí se euforie stává, pokud jí žádná taková mimořádná událost nepředchází. Pak už se jedná o zveličený, chorobný stav.

Příčiny euforie

Euforizující látky jsou látky způsobující euforii. Jedná se o některé drogy, jako např. kokain, pervitin, efedrin. Tyto látky posilují psychické tempo, zrychlují se pohyby, člověk je vzrušený, plný energie. Dá se to přirovnat ke stavu, který znáte, když vypijete příliš silnou kávu, i když tady jde samozřejmě o daleko silnější příznaky. Alkohol působí nejdříve podobně, při vyšší konzumaci ale dochází k utlumení, člověk je unavený a spavý a euforie nepřichází. Alkohol navíc rozšiřuje cévy, čímž člověk rychleji ztrácí teplo a tato kombinace je velmi nebezpečná hlavně v zimě, kdy se často stává, že člověk po požití alkoholu usne někde venku a zmrzne. Užívání všech těchto látek je nebezpečné jak z krátkodobého (hrozí dehydratace, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda ), tak z dlouhodobého hlediska (úbytek nervových buněk v mozku, proto se např.chroničtí alkoholici chovají tak, jak se chovají).

Další příčiny euforie

Euforie ale může vzniknout i bez požití povzbuzujících látek, je součástí některých psychiatrických a neurologických diagnóz, jako např. maniodepresivní psychóza nebo demence. Je zvláštní, že z hlediska psychiatrie dvě tak rozdílné se mohou projevovat právě euforií. Ta je u maniodepresivní psychózy neboli bipolární poruchy tak velká, že lidé jsou v krátké době z pocitu radosti schopni darovat vše, co mají, zbavit se všech obtěžujících závazků, atd., aby se potom dostali do běžného psychivkého stavu a čelili nové hrozné realitě. Euforie se může vyskytnout i u zvýšené činnosti štítné žlázy, tazvané hypertyreózy. 

Léčba euforie

Léčba euforie je poměrně náročná, jak už je možné předvídat z příčin, které ji způsobují. Jednodušší situace je u zvýšené činnosti štítné žlázy, kde nasazujeme běžné léky. Pokud se ale jedná o požívání drog a alkoholu, je potřebná odvykací či psychiatrická léčba. Ta ovšem vyžaduje spolupráci pacienta a také jeho pevnou vůli, což je mnohdy náročné. Léčba alkoholismu a dalších závislostí se uskutečňuje většinou na psychiatrické klinice nebo v odvykacích centrech, důraz se klade především na tzv.režimovou terapii a hlavně abstinenci, což se samozřejmě ne vždy daří. Lehčí případy se dají zvládnout i návštěvami tzv. denního stacionáře, což znamená, že pacient na psychiatrické klinice trvale nepobývá, ale pouze do ní denně dochází. I při dalších psychiatrických diagnózách je těžké přimět pacienta k léčbě. Při euforii se totiž člověk cítí zdráv a plný síly, takže nechápe, proč by se měl léčit a tohoto „ úžasného pocitu se zbavovat". Tím, že se při euforii prudce zvyšuje sebevědomí, pacienti mají pocit, že určitě vyhrají v různých soutěžích, utrácí velké množství peněz, pouští se do nebezpečných akcí a to všechno ohrožuje jejich rodiny i je samotné. Proto je někdy nutné pacienta přivést k lékaři i proti jeho vůli.